Tokyo Vice

Brilantní neo-noirová záležitost inspirovaná dle skutečných událostí, která je zároveň sugestivní sondou do japonské společnosti (která je k mýmu překvapení hodně hierarchická, konzervativní a korporativní) a Tokijských kriminálních struktur. Ansel Elgort zde herecky exceluje a jen potvrzuje, že je jedním z největších talentů svý generace, přičemž Ken Watanabe mu perfektně sekunduje. (22.05.2022)

Tak jsem konečně dočkal finále, které mi HBO MAX nedokázalo v české distribuci dopřát v normální datum vydaní a víceméně si dělali všechno podle sebe (neboli jeden díl na týden, přičemž v international měli k dostání dva), takže dík, kreténi! Jakožto milovník Yakuza her jsem si Tokyo Vice nemohl nechat ujít. Takhle originální seriál zasazenej v Japonsku se známými herci jsem snad ještě neviděl, a jsem velice překvapen, leč na každé postavě vám neskutečně záleží, ať už hraje menší nebo větší roli. Nejlepší epizody jsou rozhodně pátá a osmá, kde všechny události z předchozích dostanou jasné vyvrcholení situací. I přestože některé díly se občasně malinko vlečou a některé zase utíkají rychlosti světla, v celku by se celý seriál dal narvat do šesti dílu, které by naprosto stačily. Jakožto fanoušek akčních filmů a hororů mi absolutně nevadilo, že akce bylo minimum, leč dialogy a celý scénář museli psát zkušení lidé s dobrými nápady. Jsem zvědavej na druhou sérii, která snad bude, co nejdříve, poté svůj komentář rozvinu dál. První série za hodně silné čtyři hvězdy. (20.05.2022)

Úprimne od Tokyo Vice som čakal úplne niečo iné - vtipné dialógy, zbesilú akciu a preneované prostredie (v podstate som čakal mix Miami Vice a Naked Director). Namiesto toho tu máme komplexný príbeh, ktorý sa síce ťahá ako sopeľ, ale ponúka nesmierne dobre vygradované a vypointované scény. A ako bonus je to celé formálne, štylisticky a režijne na veľmi vysokej úrovni. Príjemný seriálový zážitok, ktorý sa rozhodne oplatí vidieť. (17.06.2022)

Najprv som si užíval prostredie Tokia 90. rokov. Bohužiaľ neskôr som zistil, že postavy a ich vzťahy sú strašne stupídne odprezentované. Jake Adelsteina, absolútna novinárska nula, sa čoskoro stane ústrednou postavou celého Tokia. Kamaráti sa s vysoko postavenými policajtami, pachtuje s mafianskym poskokom, chodí na čaj k šéfovi mafie,... Nikto k tomu nemá žiadny zmysluplný dôvod, všetko sa deje tak nejako samo od seba. Navyše sa k všetkým chová ako k rovnocenným, a to k*rva pri rozhovoroch s mafiánmi pôsobí fakt drbl*. Je tu asi najväčší mafiánsky ubožák v histórii Sato. Neustále výraz šteňaťa do ktorého práve niekto kopol. Občas sa pokúsi byť drsný, čo je však okamžite utnuté, pretože si zobral väčšie sústo než zvládne. Hiroto Katagiri, výraz že má mesiac zácpu, je v neskutočnom šoku, že mu niekto vyhrožuje? A čo k*rva ako fízl šlapajúci Yakuze na krk čakal? No a Samantha? Tá je tak blbá, že ku koncu prvej série bola už skôr komediálnou postavou. Záverečný záber posledného dielu prvej série bol viac než výstižný. Pohľad na záhradnú hadicu skvelo ilustroval úroveň Tokyo Vice = nestojace za povšimnutie. (10.12.2022)

Snaha proniknout do tokijského podsvětí 90. let, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. První sérii odstartoval legendární Michael Mann (bohužel zůstalo jen u jediné epizody), který ostré hochy vyměnil za podrobný diskurz do práce japonské policie, která je proslulá svou kontrolou nad informacemi, a způsobu, jakým úřady spolupracují s novináři. A to vše s nezbytnou společenskou rovnováhou se zakořeněným organizovaným zločinem. Aneb jak první zahraniční kriminální reportér Jake Adelstein v největších japonských novinách k prvním případům přišel… „Prchl“ od rodiny k nalezení nezávislosti, snaží se zapadnout a ctít systém plný rituálů a kodexů chování. Jenže docela brzy podřadíme. Kořeny Yakuzy jsou předlouhé, tudíž se policie alespoň snaží mezi klany udržet mír. Brzy se Ansel Elgort (Jake) od detektiva Kena Watanabeho dozvídá pár dílků skládačky. Poznává společnici Samanthu, kterou drží sen o vlastním byznysu, vzniká i pouto s členem klanu Satem, které je tu vlastně jen díky společné lásce k americké popkultuře. Celkově Jake překvapivě snadno (a podivně) získává důležité kontakty i důvěru řady lidí. Hlavně mi ale nesedělo, že předtím nevěděl, jak to v praxi chodí. Šel až do morku kostí, od jazyka přes kulturu až ke složitým přijímacím zkouškám, aby se dozvěděl, že investigativní novinařina a „skutečné“ zpravodajství vypadá krapet jinak. Právě proto to úplně není o příběhu horlivého novináře, ale o samotném Tokiu ve všech jeho odstínech. Ale když už jsme u „cizáckého“ žurnalisty, jeho zatvrzelost a umíněnost se u něj postupně překlápí spíš do otravnosti. Myslím, že Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak postavu uchopit. (17.06.2022)