Obsahy(1)
Příběh s tajemstvím s horrorovými prvky. Dívka na prahu puberty kreslí dům. A teprve později začnete pomalu, ale jistě chápat, že to, co kreslí, je svým způsobem skutečné, má to vlastní život, který může ovlivňovat, a který pomalu začíná ovlivňovat ji. Že tvoří svět, do nějž vchází častěji a častěji, až nakonec zjistí, že probudit se je stále těžší a těžší. Zvláště, když v tom domě na papíře, v její mysli, v jiné realitě žije spřízněná a trpící duše. Nechápe tak docela, co se to děje a už vůbec nemůže očekávat, že to pochopí její máma... Film je příběhem dvou dětí, které se setkávají ve světě, který není tak docela neskutečný a který se možná někde stýká se světem naším... (kojot.name)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Paperhouse mě dostal přesně tam, kam chtěl. Do svého fantaskního domu, do fantazie i snů mimo realitu, kde se dětský svět však prolíná s tím dospělým. Látka je uchopena velmi přesvědčivě a s citem pro detail. Už od začátku jsem k němu přistupoval jako k dětské fantasy, aby mě v několika momentech nachytal nepřipraveného a tím skutečně silně vyděsil. Za pozornost stojí i kouzelný soundtrack, co složil hudební veterán Hans Zimmer. ()
Fantasy lízlou dětským hororem zabíjí zejména představitelka hlavní dětské role se Schwarzeneggerovskou hereckou školou, tj. jeden výraz ve tváři vystačí na všechny emoce a scénář, který přípomíná předčasný orgasmus - "-Už budu, už budu - Ještě ne, ještě ne, vydrž, ......... - Promiň - Hm, tak dobrou noc - Nechceš si o tom promluvit ? - Ne." S tím rozdílem, že v Paperhouse se scénárista rozhodl po "výstřiku" zhruba něco za polovinou "o tom" ještě promluvit a tak na diváka čeká zbytečné a nikam nevedoucí druhé finále. ()
Filmový klenot, který bez problémů dokáže přivodit noční můry nejen dětem, ale i dospělým. Bernard Rose dokazuje své mistrovství při budování atmosféry, která ve snových scénách dožene vaši hlavu až k explozi. Nádhera. Více: http://blog.obitus.cz/2008/06/paperhouse.html ()
"Paperhouse" staví na geniálním nápadu pojmout hranici mezi dětstvím a dospíváním přes dětské kresby. Ty nebere jako primitivní záznamy reality, ale naopak coby věrné zobrazení fantazie. Vyprávění pojednává o dospívající dívce, která se začíná pubertálně vymezovat vůči všemu a všem, ale nejen její kresby naznačují, že v jádru ještě je dítětem, které své činy nevnímá kauzálně, ale pouze egocentricky. Její dospívání se tedy odvíjí přes postupné přijímání zodpovědnosti a uvědomování si důsledků svých rozmarů. Dívku sužují horečnaté sny, během nichž se ocitá v doslovně reálném světě svých kreseb. Přízračná fantazie se ale tentokrát neformuje podle představ hrdinky, nýbrž jí vlastně vzdoruje svou důslednou logikou, že se v něm zhmotní vše, ale současně také výhradně to, co do něj přimaluje. Když se pak dívka snaží si svět podmanit a dětinsky se vůči němu bouřit, propadá do naopak do stále bizarnějších a děsivějších vizí. "Paperhouse" fascinuje svou originální premisou (převzatou z předlohy od Catherine Storr) a ambicí ukázat přechod dospívání jako mnohoznačnou a v zásadě traumatizující zkušenost, která je expresivně vyjádřena omšelou a pokřivenou výpravou. ()
Paperhouse u mě dojel na to, že nemám rád hlavní dětské postavy (navíc zdejší Anna je echt nesympatická) a fantasy žánr. Možná bych dal čtyři hvězdy, protože atmosféra snových scén je vynikající, to by však film musel skončit o asi dvacet minut dříve. V závěrečné části už se toho moc zajímavého nestane, maximálně se ovšem projeví totální nepromyšlenost celého toho světa, což je právě typická vlastnost, kterou na fantasy nemůžu vystát. Stát se může úplně cokoli, vždyť je to fantasy... :-/ Paperhouse tedy obsahuje pár zajímavých scén, díky nimž zhlédnutí nelituju, ale žánrová škatulka dětské romantické fantasy je pro mě smrtící. ()
Galerie (8)
Photo © Vestron Pictures
Reklama