Hollywood

Nebýt Tarantinova loňského počinu, mohla by se tato minisérie jmenovat Once Upon a Time in Hollywood, protože je to v podstatě pohádková verze (poněkud alternativně pojaté) kolébky kinematografie - a proto je třeba ji brát s jistou rezervou. Člověka nepřekvapí, že za scénářem stojí tvůrci seriálu Glee, jelikož si jsou oba projekty v mnohém podobné - tedy, až na ten rating. Nehledě na pohlaví, barvu kůže či sexuální orientaci by měl člověk vždy jít za svým snem a nenechat se odradit všelijakými překážkami a negativními vlivy. Na jednu stranu je Hollywood hodně naivní, chvílemi přehnaně pozitivní až sluníčkářský, na druhou stranu však člověk cítí kritiku světa, který i přes neustálou zář reflektorů skrývá temnou nenávist vůči lidem, kteří jsou zkrátka "jiní". Z hereckého obsazení bych rád vyzdvihnul hlavně Jima Parsonse, jehož nejednoznačný charakter byl vskutku opravdovou výzvou, a za zmínku stojí rovněž nekompromisní Patti LuPone a nesmělý Jake Picking. Dreamland is waiting for you! P.S. V roli Hattie McDaniel by mi více seděla Octavia Spencer. (03.05.2020)

Místy až skoro snová alternativní historie Hollywoodu 50. let. Jistě, není to tak šokantní jako tenkrát v Hollywoodu a mnohým divákům nebude jasné (nebo spíš bude jedno) kdo je reálnou postavou a kdo jen výtvorem tvůrců, či kompilátem několika skutečných lidí. Ale s postupujícími díly jim bude jasné, že takto to skutečně - bohužel - být nemohlo. Ale hezky se na to dívá a uvažuje nad tím, co by bylo, kdyby... Jak moc by takovýto zlom v 50. letech ovlivnil samotnou podstatu Hollywoodu a jak by tento ovlivnil následně celý svět... (05.05.2020)

Rozjede se to krásně. Mladí slílci přiběhnou k branám Hollywoodu, kde je producenti přivítají s otevřenou náručí, ale místo konkurzu rozepnou poklopec a přejdou rovnou k ústní zkoušce. Prvních několik epizod mi prodalo seriál se smyslem pro humor, který obdivuje klasický Hollywood, ale zároveň si uvědomuje jeho tehdy skvěle ututlané skandály a nebojí se o nich mluvit. Bohužel se to časem kamsi vypařilo. Zůstaly sympatické postavy, kterým člověk přál úspěch i přes neustálé chybování. Hlavní roli získal progresivní příběh o tom, co mohlo být, kdyby se ve správný čas na správném místě sešli ti správní liberálně smýšlející filmaři. To zní ještě líp a byl jsem zvědavý, jakými kličkami tvůrci vybudují alternativní minulost. Jenže to vypadá, že kolem páté epizody se scénáristi tak zamilovali do hrdinů, že jim z cesty vyházeli všechny překážky. Na jednu stranu se tím zachoval energický styl seriálu, ale v té chvíli bych se vůbec nebránil nějaké větší krizi, pořádné prohře. Z postav, které začínaly jako sobecké prasata, se ze scény na scénu stanou svědomití mecenáši. Je to až absurdně pohádkové, jakoby všem v L.A. přes noc trojnásobně narostlo srdíčko. Ti záporáci, kteří nezmění týmy, jsou bez větších problémů smeteni ze stolu, nebo na ně příběh úplně zapomene. Haysův kodex je zmíněn, ale nikdo už neřeší, že minimálně jeden z natáčených filmů by pod ním nepustili do kin. Tahle filozofie "all you need is love" měla určitě dobré jádro, ale ve výsledku spíš zjednodušuje problémy, které v té době probíhaly v Hollywoodu a celé Americe. Film vlastně říká, že kdyby si pár utiskovaných nováčků stálo za svým, svět by jim padl k nohám a za půl roku by neměli žádné nepřátele. Že přesvědčit největší zábavní průmysl na světě vlastně není nic těžkého a desítky let trvající společenské tání se dalo přeskočit jediným filmem. Možná ještě problematičtější je pointa příběhu s úchylným agentem. Inu, Weinstein approves. Nic z toho nestačí ke zkažení zábavného seriálu, ve kterém si stále můžete užít kouzelnou atmosféru oplzlého filmového království. Silnější dojem ze závěru ale chybí. Šance říct něco konstruktivního o tehdejším nebo současném Hollywoodu byla promarněna. (29.08.2020)

Ryan Murphy je talent na témata a je vlastně jedno, jestli je v danou chvíli režíruje nebo "jenom" produkuje. Povídat o Hollywoodu je ale něco, co chce každý fanoušek filmu slyšet. Už to ale není tak atraktivní, když se Vám tu honí menšiny (což by ještě tolik nevadilo) a celé to navíc působí hrozně gay (což je tu braný hodně na krev) a vy jako divák netušíte, jestli je to realita nebo jenom příběh poplatný dnešní době. (21.12.2022)

Hollywood je feel good seriál, který mě hodně bavil. Dylan McDermott, Jeremy Pope a Holland Taylor hrají bezchybně a spolu se zbytkem crew táhnou charismatem barvotiskový děj. Že jde o naivní pohádku vlastně nevadí, koneckonců tím přiznaně odkazují k bezstarostným, lehkonohým filmům poválečné éry (a navíc je příběh zasazený do alternativní historie). Přesto mám s Hollywoodem dva velké problémy. Ze seriálu hrozně čouhá, že je děj především věšákem na ideje tolerance a rovnoprávnosti. A jakkoli jsem svým smýšlením zastáncem téhož, tady je až moc zjevné, že jde tvůrci chtějí v prvé řadě kázat a až v té druhé vyprávět. Druhá výtka směřuje spíše ke struktuře příběhu. V seriálu zcela chybí konflikt a antagonisté, kteří by stáli za řeč. Všechny překážky jsou překonány během několika desítek minut a všechny důležitější postavy, které měly alespoň náznak úmyslů být v opozici vůči snaze hrdinů, jsou velmi rychle konvertovány na světlou stranu síly (Samara Weaving, Jim Parsons, Rob Reiner). Už Aristoteles věděl, že takhle se dobrej příběh nestaví... (18.02.2021)