Casting na lásku
Casting for Love
Režie:
Eva ToulováScénář:
Eva ToulováKamera:
Pavel MědílekHudba:
David SolařHrají:
Tereza Petrášková, Martin Sitta, Jan Řezníček, Igor Bareš, Milan Šteindler, Václav Vydra nejml., Jan Čenský, Zdeněk Maryška, Jitka Sedláčková (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Ústřední postavou romantické komedie Casting na lásku je neúspěšná herečka Stela Nebeská, která s blížící se čtyřicítkou zjišťuje, že velkou díru do světa už asi neudělá. Ztrácí angažmá v divadle, kde stejně hrála jen nevýznamné role. Po kariérním neúspěchu přichází i osobní – manžel jí začne podvádět a ani se to nijak moc nesnaží skrývat. S porážkou od života se ale Stela nemíní smířit a rozhodně se nevzdá bez boje. Zapřisáhne se, že si stůj co stůj najde někoho, před kým její manžel zbledne závistí. Zahájí tedy velkolepý konkurz na novou lásku. Začne se seznamovat, ale co schůzka, to výstřední a nepoužitelný nápadník a každé rande končí fiaskem. Najde nakonec Stela toho pravého? Nebo všichni pořádní muži už vymřeli? (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (99)
Další ze snímků, který stále každoročně přibývá, o současném českém člověku, většinou to bývá muž a tentokrát žena, který se dostává ve středním věku do krize. Manželství nevyšlo podle představ, kariéra také ne. Žena tak přestává uvažovat rozumně a manžela, který jí podvádí a zjevně o ni nestojí, hodlá naštvat sama nevěrou. Proč si myslí, že by ho to ještě mohlo naštvat, to je otázkou. Je více než jasné, že jen ztrácí energii. A pak tu máme klasickou, asi nikdy neohranou anabázi s různými typy rande. To se v různých obměnách opakuje v každém filmu, takže nevidíme nic nového. Typ muže zoufalce, zajíčka, bonvivána atd. Ve filmech o krizí postižených mužích jsou to zase různé rádoby zábavné ženy. A máme tu další klišé. Buď zralou ženu na castingu předběhnou mladé a krásné anebo se jedna z nich musí svléknout, aby roli dostala. A tak je Stela čím dál zoufalejší a její zoufalost je tak silná, že je ochotná se i ponížit, aby ulovila chlapa. To jako vážně? Běžte až za hranici studu a soudnosti, abyste něco získali? To má být vzkaz ženám? Casting na lásku nevyznívá dobře, vzhledem k již zmíněným klišé, které měly být základem humoru, ani jako komedie ani jako romantika. S Janem Řezníčkem se totiž Stela dá také víceméně ze zoufalství a náhodou. A jejich romantické setkání na letišti a odhalení, že obdarovaná je ségra, to zase nepůsobí jako doják s dobrým koncem u kterého si ženy pobrečí. Režisérka má za sebou kupříkladu Jak se moří revizoři a to jsem viděl a je to popravdě hrozný film. A ve srovnání s tímto to lepší není. Celý film působí spíše jako část televizního seriálu. A myslím si, že právě režisérské vedení může za spíše průměrné herecké výkony. Scénář nebyl nic moc, jednotlivé dialogy snad psal někdo, kdo mezi lidi nevyšel už mnoho let. Snad jen česká hudba potěší. Vnucování značky Bandi snad asi nestojí za řeč, viděl jsem mnoho reklam ve filmu, ale dalo se to dělat citlivě a ne že matka syna opakuje pětkrát, že oblek od Bandi byl drahý a dostal ho k maturitě. Ano, ten oblek od Bandi. Tak já mu to Bandi schovám. Celkově je těžké říct, co myslela režisérka tím, že se "v tom mohou ženy poznat". Nevím v čem. Že by byly stejně zoufalé? Mají snad odhodit zábrany? Není přeci jen lepší být sám než hledat za každou cenu a ztratit přitom úctu k sám sobě? Hlavní hrdinka si to dlouho nemyslí. ()
Původně jsem o existenci toho ženského povzdechu Evy Toulové (vlastně ani o ní samotné – budu se na nějaký z jejich marných pokusů být filmařskou ještě podívat) neměl ani tušení. Narazil jsem omylem na televizní obrazovce a asi už vím, proč tomu bylo tak. Tohle fakt NE. Tereza Němcová-Petrášková, dejme tomu. Neokoukané tváře vždy potěší a nakonec se svojí osobností na roli „zoufalé herečky“ i docela hodí. Ale pak už je snad všechno špatně. Pomineme-li, že od první minuty vám je jasné, že tohle dílko nemá s filmařinou příliš společného, tak příběh nic, zápletka nic, romantika nic, humor nic, catering nic, támhle nic a támhle taky nic. Uznávám, že za každým konáním stojí nějaké vynaložené úsilí, ale v tomto případě to byl opravdu pro.....ý čas. ()
Pamatujete si tu scénu z Lovení kdy Geislerová hledala nového chlapa přes seznamku ? Tak tohle je v podstatě to samé jen roztáhnuté na 83 minut. Ženská herečka si hledá nového chlapa z dopisů co jí dřív psali muži, které zaujala v jedné roli. Jeden je nesmělý páprda druhý je počítačový ajťák třetí je fotbalový trenér a čtvrtý je chlápek co pořádá vernisáže o ekologii (Něco jak Gréta , ale s penisem). Nakonec nabalí tlustého hnusného chlápka co vypadá jak FattyPillow (doufám , že jsem to napsal dobře jinak nic proti němu ). Nechápu smysl proč tento film vůbec vznikl a už vůbec nechápu proč to někoho napadlo nasadit do kin. Ty 2 hvězdy jsou pouze za hlavní herečku a scénu v tom francouzském módním obchodu (cca 2 minutovou) ()
Nenáročný film, kde to vypadá, že se v podstatě nic neděje. Při troše snahy, ale vidíme hlavní hrdinku, která se ocitla v životní etapě, která se jí příliš nelíbí a kterou dříve či později bude muset řešit každý z nás. Jestli se v 36. letech má ještě pokoušet o kariéru herečky a chodit na ponižující castingy, nebo se raději usadit a dát prostor svému osobnímu životu. Někomu se to třeba povede a dokáže skloubit obě věci dohromady a je opravdu šťastný. Nečekejte herecké výkony, nebo bůhvíjak vtipné situace. Přesto si myslím, že to nebyla ztráta času a za takový průser bych to nepovažoval. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (9)
- „Film je v komickém pojetí o tom, jak komplikované je v dnešní době najít normálního chlapa, a co vše musí herečka a žena v jednom absolvovat, aby se o to alespoň pokusila. Příběh je blízký hlavně ženskému publiku a možná se v tom mnohé dámy poznají,“ říká režisérka Eva Toulová. (SONY_)
- Ve scéně v galerii dává hlavní hrdince jeden muž do výstřihu vizitku. Když pak nehnutě stojí a přijde manžel, vizitka ve výstřihu není, při odchodu z gralerie ale už zase vizitku ve výstřihu má. (jujec)
- „Za mě jde o nejkrásnější natáčení. Nikdy se mi nestalo, že by šlo něco tak hladce a všechno nám vycházelo jako tady,“ podotkla režisérka Eva Toulová. (SONY_)
Poslední dva roky jsem toužil vidět film (jakýkoli) Evy Toulové na velkém plátně. Letos se mi to konečně podařilo. Bylo to samozřejmě výživný, jak to tahle holčina umí. V kině se mnou bylo ještě asi 5 lidí a všichni se smáli. Čemu, to je otázkou. Casting na lásku disponuje mnohokrát ohraným vyprávěcím schématem romantických komedií, které se v poslední době točí. Neúspěšná herečka Stela má otřesného manžela (to je život!), se kterým se právě rozvádí, a chce si najít jiného partnera. Divák sice za celou dobu nevidí nic, co by s rozvodovým řízením souviselo a manžel se asi půl hodiny před koncem filmu úplně vytratí, ale to je vedlejší, protože filmy Evy Toulové se klasicky vymykají zákonům logiky a lidskému chápání. Stela (Tereza Němcová-Petrášková, kterou neznáte) se rozhodne vzepřít manželovi tím, co podle ní umí nejlépe, a to svádět chlapy. A tak do toho jde naplno. Toulová jako klasicky vůbec neví, co chce divákovi sdělit (a možná ani nic sdělit nechce, což by nakonec byla ta nejšťastnější varianta). Stelu nechává bloudit mezi castingy a jejími dávnými ctiteli, kterého si jednoho po druhém zkouší. Divákovi je představeno několik otřesných archetypů mužů: v prvé řadě Martin Sitta jako manžel, co pije pivo a chodí do "tý opravdový práce", která nikdy není vyobrazena. Igor Bareš jako milý pán po padesátce, který by byl sice věrný, ale je starej a nudnej, takže ho Stela nechce. Vojtěch Babišta jako dvacetiletý zajíček, který má v podstatě dvojroli – teenager pařící hry a chodící product-placement firmy Bandi. Lukáš Langmajer hraje sportovního debila a konečně Václav Vydra umělce, který jde za každou, do které to může strčit. Do toho mezi hlavní postavy patří nadměrně obézní číšník (Jan Řezníček), se kterým se Stela náhodně potkává. Co se však týče výstavby filmu, přes všechny scenáristické klišé, které Toulová s vervou umisťuje, se jí zde nedá zapřít smysl pro sjednocení rovin castingy/lov na muže. Casting má pak v podstatě dvojí význam – na jednu stranu sledujeme průběh castingů, na straně druhé se tím stávají i výběry partnerů. To je to jediné, co je ve filmu alespoň trochu promyšlené (mimo pár obrazových kompozic) a má smysl s tím pracovat dál. Casting na lásku je podivný film. Některé záběry vypadají profesionálně, jiné by se naopak mohly zařadit do nějakého formátu na televizi Barrandov (kde Toulová natočila společně s legendou české žumpy Magnuskem desetidílný seriál Čechovi). Nekonzistentní vizuál podtrhuje několik podobně znějících a stále se opakujících skladeb Davida Solaře, ve kterých se zpívá o světě, který na tebe čeká, a tak podobně. Přes to všechno je ale Casting na lásku Toulové nejdospělejší film. Geneze této skvělé multižánrové umělkyně (píše, točí, hraje, maluje, snad i fotí) je sama o sobě skvělá – věřte tomu nebo ne, každopádně Eva Toulová vystudovala katedru režie na FAMU, a to filmem Dvojhra (2012), který já osobně považuji za to nejhorší ze studentské tvorby této školy. Toulová si už od studií drží své téma, se kterým (seč neoriginálně a neohrabaně) pracuje dodnes – zaměřuje se na současné ženské příběhy. Po příšerných studentských filmech představila před šesti lety celovečerák Šťastná (2014), na který přišlo pár tisíc lidí. Jediný film, kde se vyhnula ženskému příběhu, Jak se moří revizoři (2018), hrálo nějakých 15 kin po republice. Casting na lásku distribuuje Bontonfilm. Toulová dospěla i v tomto ohledu. Casting na lásku je sice její nejlepší film, zároveň se Toulová stále pohybuje na dně české kinematografie současnosti. Takže až budete mít v křížovce "česká režisérka Eva ..." (a to se mi fakt stalo!) – víte, koho doplnit. () (méně) (více)