Snídaně šampionů

Docela dost chaos ... To je první, co se mě vybaví ... Nečekala jsem zdlouhavé a nudné chaotické výlevy Bruce, které absolutně ničím nezaujaly. Herecké výkony byly sice docela dobré, ale na lepší hodnocení určitě nestačí. A abych reagovala na některé komentáře - film, který je natočený podle knížky by měl divák pochopit bez toho, aby si knížku přečetl. V takovém případě totiž nemá takový film smysl natáčet! (20.09.2013)

No.Zalíbení jsem v tomto filmu nenašel i když mám rád Bruce Willise.Já osobně když jsem viděl film poprvé,rozbolela mně hlava a měl jsem zkažený celý den.Pak jsem se na něj začal dívat podruhé s tím,že některé filmy vám podruhé připadají lepší.Ale bohužel.Takže jediné co mně rozesmálo byl Willis s padající patkou a snažící se o orgasmus a potom také Owen Wilson v televizi,jak uvádí nějakou televizní show a nejspíš si říká:"Proč jsem tenhle film vlastně bral? Tak velcí kamarádi s Brucem zase od Armageddonu nejsme..." (18.01.2003)

Podle vysokého hodnocení je vcelku jasné, že knihu jsem četl:), totálně mě nadchla, tak jsem se těšil i na film... No a ten byl už trochu rozporuplný. Na jednu stranu jakžtakž věrně převedený příběh (až na pár drobností a konec, ale když v tom hrál i samotný Vonnegut, tak s tím nejspíš souhlasil) a báječní herci, kteří místy přehrávají, místy tak nějak nedohrávají:) a parádně tak podtrhují absurdní a trochu zmatenou atmosféru knihy. Ona rychlost a plynulost děje je dobře převedena i do filmu, i když pochybuju, že ten, kdo originál nečetl, z toho kdovíco pochopí. No, na 5* to není, zas tak úžasná adaptace to nebyla, možná s lepším režisérem a větší angažovaností Vonneguta do projektu by to dopadlo lépe, ale na ty 4* to zase určitě je. Volba vidět/nevidět je ale jasná - zcela se totiž odvíjí od vztahu ke knize (přečetl/nepřečetl). 80%. (09.11.2007)

Jestliže Hillova adaptace Jatek č. 5 trochu trpěla přílišnou usedlostí, zde naopak došlo k opačnému a horšímu selhání ve smyslu přehnané rozpustilosti. Kdybych neznal Vonnegutovu předlohu, možná bych si tu vcelku sympatickou obskurní satiru s hvězdami neodolatelně shozenými z piedestalů (představa, co by z Willise, Finneyho či Nolteho v tomto kontextu vytěžil nějaký imaginativnější a političtější režisér, je docela lákavá) užil, ale takto jsem cítil lítost, že se skoro nepodařilo na plátno přenést existenciální hloubku a postmoderní hravost knihy. Nicméně mnohem horší filmy se těší široké popularitě, takže útoky na tento dnes takřka zapomenutý snímek nepovažuji za zcela spravedlivé a do široké distribuce bych ho pustil bez obav. Vonnegut ovšem opravdu své dílo nezamýšlel jako přehlídku podivných lidí, nýbrž doširoka rozevřenou (malý test znalosti díla :D) meditaci nad stavem americké společnosti a strategiemi žití v ní. Postavy se staly jakýmisi zvláštními karikaturami, což se zejména u zástupců menšin až osudově míjí s Vonnegutovým kritickým poselstvím. (03.10.2023)

Radek99 píše, že film nemá cenu sledovat bez předchozí četby knihy. Já bych šel ještě dál a řekl bych, že ani potom ... Bez četby knihy by asi zůstal v mysli zmatek, po předchozí četbě knihy (můj případ) zůstává vztek a znechucení. Alespoň 1 dávám za odvahu vzíti si za předlohu velmi obtížný text a onen cimrmanovský přínos ve smyslu: "...nebyl to právě Alan Rudolph, kdo světu ukázal, že tudy cesta nevede!". (19.08.2008)