V erbu lvice

Čeští filmoví fanoušci se konečně dočkali. Česká televize se opět odhodlala pootevřít své archivy připomínající spíše trezory a umožnila divákům shlédnout 20 let starý vynikající film „V erbu lvice“. Tento historický film se v rámci daných podmínek velmi podařil. Sice je zde patrný nedostatek finančních prostředů, ale to je nahrazeno uměním tvůrců filmu a plným hereckým nasazením všech účinkujících. Pro Milenu Steinmasslovou to byla životní role, pro Josefa Kemra a Martina Růžka pak role poslední. Představa, že Josef Kemr vytvořil roli šíleného mnicha doslova na smrtelné posteli, je mrazivá. Doufám, že film vyjde i na DVD, které bude doplněno vzpomínkami účinkujících. (12.01.2015)

Filmu "v erbu lvice" by bylo jistě možné vyčítat to, že s obsahem legend na jedné straně pracuje jako s historickým materiálem a na druhé straně, že jej odkouzluje a racionalizuje. Tam kde středověk chtěl vidět a nepochybně i viděl zázraky, kreslí film, pochopitelně v souladu s jeho knižní předlohou, reálně působící příběh. Proto je potřeba zdůraznit, že nejde o adaptaci skutečných historických událostí, ale o filmový přepis románu. Jeho děj se od historické reality asi odchyluje v mnohém. Středověké legendy, tak jako to ostatně dělaly vždy, Zdislavě přidaly zázračnou moc, nadpozemsky silnou víru v Boha, rozhodnost, odříkání, přísnost a askezi. Autorka knižní předlohy Alena Vrbová Zdislavin příběh pro změnu okouzlila, zracionalizovala a polidštila. Román i film jsou tedy výsledkem hned dvojí transformace a je dobré si toho při jeho četbě či sledování být vědom. Pokud bychom chtěli mít příběh věrnější historickým faktům, pohoříme, neboť o historické Zdislavě z Lemberka nevíme téměř nic. Zbývají nám pouze legendy, dohady a velmi sporá základní data... Daleko větším problémem celého filmu se mi ovšem jeví velmi odbytá výprava. Nesedí mnohé, především velmi pustě a neudržovaně působící hrad, vůz zrobený halabala z proutí, obyčejná sotva otesaná slaboučká kulatina tam, kde musíme čekat mohutné trámy, většina lidí oděných v hadrech... Na vině jsou pravděpodobně především peníze a pak také představa, že středověk byl nejen drsný (a to tedy byl) ale taky podivuhodně neotesaný a řemeslně primitivní (což rozhodně pravda není). Výtku samozřejmě zaslouží i anachronicky znějící dialogy, ale to je v historických filmech už klasika. Inu, Vláčil byl jenom jeden... Celkový dojem: 65% (08.02.2014)

Jako sonda do středověkého světa zdařilé, jako příběh již méně, osudy Zdislavy nejsou natolik poutavé, aby byly nosnými pro 90 minutový film. I když jsem si užíval syrovost doplněnou podmanivou hudbou a hlavně skvělého Rösnera, jaksi jsem ztrácel zájem o dosti monotonní děj točící se okolo svaté Zdislavy. (26.05.2014)

Skutečně nechápu tak nízké hodnocení. Toto byl poslední film natočený u nás, který perfektně zpracoval jedno období našeho středověku. Kostýmy, herecké výkony, syrovost ala Vláčil... perfektní. Ano bylo to o světici, tak to snad někomu mohlo připadat nudné. Kdo se však o toto období a danou tematiku zajímá, bude panu Rážovi za toto dílo vděčen. Kvalitních snímků mapujících toto velmi zajímavé období našich dějin a vůbec západní křesťanské Evropy je totiž strašně málo. (27.07.2011)

Snímek o patronce diecéze mého rodného kraje jsem si nemohl nechat ujít. I když film jako celek trpí několika neduhy, které jsou však vzhledem ke standardům české kinematografie odpustitelné a pochopitelné, lze ho doporučit jako „reálný“ obraz první poloviny 13. století. Milým překvapením pak určitě jsou cameo role Viktora Preisse a Daniely Kolářové jako královských sourozenců Václava I. a svaté Anežky. (22.09.2012)