Volání rodu

Poslední díl trilogie o Pražácích z doby kamenné. Staří známí z předchozích dílů podniknou poměrně strastiplnou anabázi za úrodnou půdou. Což evidentně nejlépe snáší nejmladší člen neolitní partičky. Mladý Havran poznává Rosničku a zjišťuje, že je načase přestat si hrát se svým pírkem sám. Tak holku zkouší lámat hrou na píšťalku a tak podobně, aby mohl prožít něco podobného jako Sokol Bartoška s Osvaldovou v jejich nejŠťastnějších chvílích. Budeme mu držet palce ať se zadaří, protože to už se nedozvíme. Jan Schmidt se Zdeňkem Liškou vyčarovali pěknou atmosféru na základě dobrodružného příběhu Eduarda Štorcha, která mě zaujme i po tolika letech a navíc filmů z tohoto období se zase tolik netočí. (05.06.2023)

Liška chvalitebně přibrzdil se syntetickým bubláním, takže jsme se z paluby Ikarie XB1 vrátili zpátky do pravěku, a hlavní hybnou silou děje už zaplaťpánbu nejsou Barťákovy milostné trampoty, ale soupeření zaostalých pastevců s pokrokovými zemědělci. Atmosférický neotesaný minimalismus prvního dílu se ovšem až na pár míst („V bažině jsem silnější já, zapomněls'?“) vytratil definitivně – za mě škoda. (03.06.2015)

Většině filmů nostalgie pomáhá k mnohem lepším hodnocením, než jaké by dostaly, kdyby se prezentovaly jako dnešní novinka. U havraní trilogie je tomu naopak. Status klasiky pro dospívající je vykoupen jakýmsi "prozřením skrz infantilnost", když diváci dospěli. Mě se naštěstí trilogie v raných letech vyhla, a tak můžu bez předsudků ocenit toto v kontextu světové kinematografie jedinečné dílo, které kloubí výrazové prostředky České nové vlny s neuvěřitelně zajímavým a do detailu propracovaným tématem. (29.09.2009)

Nejlepší je pustit si celou „pravěkou“ trilogii na jeden tříhodinový zátah-Osada Havranů je seznámení s hlavními postavami žáka a jeho mentora (Havranpírko a Sokol), Na veliké řece dobrodružná story o pátrání po „unesené“ nevěstě (Veveřice) a nalezení té pravé (Šťastná chvíle) a ve Volání rodu se zakládá nová komunita zemědělců a pastevců. Závěrečná část je mi nejmilejší zejména pro podzimní depresivitu („Nepřibližuj se, Smrti!“) fotogeničnost sněhu a představitelky dívky Rosničky, stejně jako pro „hlášky“ M.Moravce („Co budete žrát?… Pojdete do prvního mrazu.“) A když se z kopce začal spouštět jezdec na koni s lebkou jakéhosi hlodavce na čele (kostýmy Theodor Pištěk), jako kluk jsem zapomněl v kině dýchat. (25.11.2007)

Do názvu závěrečného dílu trilogie na motivy Štorchova románu narouboval režisér série Jan Schmidt odkaz na počátky osidlování české kotliny slovanským národem. Je to podařené zakončení zidealizovaného pohledu na dobu kamennou, kde tep života dosahuje svého vyvrcholení a otevírá nové možnosti a naději do budoucnosti. Zhoubná moc nakažlivé nemoci a osidlování nového území jsou body, od kterých se rozvíjí dramatická zápletka a vynalézavé atraktivní okénka do prehistorie lidského společenství. Další složkou, která dotvořila osobitou podobu popularizace vědy, je kamera, za kterou stál Jiří Macák. Poetické obrazy panenské přírody se střídají s expresionistickým důrazem a společně se zvukem a hudbou jsou nezaměnitelnou a vytříbenou tváří filmové vzdělávací série. Hlavní postavou je naposledy Havranpírko (dobrý Ludvík Hradilek), který se svým věrným druhem a mentorem Sokolem (velmi dobrý Jiří Bartoška) čelí největší výzvě svého života. V těchto chvílích volá život nejnaléhavěji a nejtvrději. Hlavní ženskou postavou je mladá žena Šťastná chvíle (zajímavá Gabriela Osvaldová s hlasem Jany Andresíkové). Kmenové ústrky nepřestávají a jediná schůdná alternativa se dotýká samotné schopnosti přežití v souladu s přírodou. Důležitou postavou je náčelník kmene pastevců Křikavec (velmi dobrý Miroslav Moravec), nesmlouvavý vůdce a nepříliš ochotný soused nově příchozích pionýrů. Výraznou postavou je Křikavcova mladá dcera Rosnička (zajímavá Milada Janderová-Kratochvílová) v postupném sbližování a v rostoucí náklonosti k Havranpírkovi. Z dalších rolí: nespokojený a neurvalý pastevec Beran (zajímavý Ladislav Křiváček), neústupný náčelník Havran (dobrý Bohumil Vávra), či vlivná žena rybářské osady Tlapa (příjemná Beta Poničanová). Mnoho se toho napovídá o chabé výstižnosti reality dané doby. Ano, je to romantizující pohled na dobrodružství prastarého způsobu života. Ale namakaní svalovci a efektnější berličky nemají s realitou příliš společného. Ve svém popularizačně-vzdělávacím schématu se jedná o nadprůměrné filmové dílo, které vědní obory přibližuje, zpřístupňuje a zlidšťuje k potřebám současného přemýšlivého člověka, pokud je toho schopen. (04.02.2017)