Lítost

Hlavní hrdina snímku Evalda Schorma se řídí heslem "Člověk není to, co je, ale to, co si o něm lidi myslí." A takovým stylem vychovává i svého syna. Hraje Rudolf Hrušínský a jeho syn Jan. Bohatě stačí sledovat jen je a od obrazovky neodtrhnete oči. Navíc se přidává i Vlasta Chramostová, která hraje Rudlovu přítelkyni, podobně jako panu Kopfrkinglovi hrála ženu. Námět a scénář Jiří Hubač. Zážitek dokonalý. (30.11.2018)

Ty budeš šťastnej ! Když nám se to nepovedlo..." Brilantní, neskutečně brilantní záležitost. Když jsem to zde viděl, a vzal jsem to od režiséra přes scénář, až k poslednímu herci, můj úžas byl skutečně upřímný. Rudla, Vlasta i Jan tak, jak jsem je nikde jinde neviděl. Evald Schorm tak nějak zabouchl dveře za 60. léty a novou vlnou, a zavřel je tak, abych na to skutečně nezapomněl. Naprosto geniální, civilní a uvolněný herecký tým, pod taktovkou výborné režie a skvělou linií příběhu. Bývalí manželé Kopfrkinglovi jako zpívající vážná známost, bojují o mladíka, který je na rozcestí další životní cesty. Tohle prostě československý divák nemůže nevidět. (15.05.2013)

Asi jen málokdo to nezažil. To rodičovské kázání, mentorování, vnucování a zakazování. Čím lépe míněné, tím více otravnější.Tatínek v podání Rudolfa Hrušínského to tady předvádí tak mistrně, až mě dostal do kolen. A oba s Vlastou Chramostovou skvěle zahráli ten přechod, či spíše přetvářku, z truchlivého rozpoložení k rozjásanému dechovkovému juchání na společném vystoupení. Pozorovat, jak se mění výraz Járy Zárubeckého, který při své exhibici pozoruje naslouchajícího syna a my z něho čteme, co se právě děje, i když nemáme synka právě v zorném poli, to je taky lahůdka. To, že má kluka rád a opravdu mu na něm záleží, je z otcova jednání rozhodně cítit, jen dává tu lásku najevo poněkud nešťastným způsobem. Ale závěr pro mě vyznívá tak, že je lepší snažit se udělat aspoň něco, i když blbě, než mávnout rukou a zůstat lhostejným, jak tomu asi bylo u rodičů ostatních trotlujících kluků. (20.12.2014)

Mělo se to jmenovat spíš Sebelítost, vzhledem k roli Rudolfa Hrušínského. Klasický rodič, který si své nenaplněné ambice promítá do syna, tu má poněkud psychotičtější rozměry. Rušil mě "morální podtón" o jalové mládeži, ten podivný střih, kdy se během jedné věty změní vzájemná poloha obou konverzujících a v neposlední řadě přehrávání všech zúčastněných (i když to je možná dobová TV manýra). (11.08.2015)

Koncert především (a jak jinak než) Rudolfa Hrušínského, který ale do filmu zaplétá i svoje syny v generačních rolích (taky Vlasta Chramostová si dává repete ze Spalovače). Zpěvák Jaro žije hodně fixován na syna, kterému se snaží ukázat cestu, jak se mít v životě lépe, syn se ale trochu plácá odnikud nikam a snaží se sám najít nějakou hodnotu, kterou definitivně nemá v prospěchu a tak se mezitím (jak se Jaro hned na začátku dozví) schází s partou floutků, co si pouští z recese plyn s tím, že ten kdo ho zavře první je srab. Jaro se snaží syna od všeho chránit a držet dál, i za cenu toho, že mu to zkomplikuje život. Na krátké ploše a v jednoduchém příběhu se opět ukazuje slušně rozvinutý motiv otce umělce a jeho syna, meditace nad hodnotami, líbí se mi i vypjaté momenty, které dávají vyniknout herectví. Film je nenáročný a nenápadný, takže příliš netlačí na pilu. Hrozně rád objevuji tyhle Hrušínského filmečky a pokaždé si říkám, kam to mohl dotáhnout, kdyby jeho přirozený herecký talent měl šanci a prostor hrát v zahraničních velkofilmech. (20.02.2024)