Bohouš

"Já mám hlad jako bernardýn." Letitá klasika a porce poctivé zábavy s jednoduchým dějem. Sázka o jídlo v hereckém představení našich velikánů Sováka s Menšíkem. S Bohoušem u stolu by nechtěl závodit asi nikdo. A víte kdo v tomhle filmu "...výhradně fandí fotbalovému klubu Glasgow?"  9/10 (01.01.2023)

„No, ste host, že, ten má dycky pravdu…“ - „Děkuju vám.“ - „…i když je to blbost.“ Zřejmě z toho důvodu, že jsem televizní program během posledního dne roku vždycky více či méně ignoroval, setkání s „horským dramatem“ Bohouš v mém případě proběhlo až teď a úplně mimo Silvestra. A možná i díky tomu (film se mi nestačil nijak znechutit reprízami?) jsem si ho užil maximálně. Od samého začátku vládnou brilantně napsané dialogy, už ten úvodní střet Aloise (S)Randy, jenž vůbec netuší, kvůli čemu se dočkal takového odcizení, a paní Metelkové (která do chatrče hrůzy nepřišla pro peníze, ale ideály!) opravdu stojí za to. A najednou převezme otěže pes Bohouš, začne převažovat mlaskání nad tlacháním, a přitom je to stejně pořád zábava, ne-li ještě větší. Navíc, s vtipnou pointou, vlastně dokonce 2. Za mě 5*, opravdu podařený kraťas. „Máma na mě zanevřela dřív, než sem se narodil.“ - „Pročpak?“ - „Ale, ňák...ňák sem ji v 6 měsících tak kopnul, až upadla. Vod tý doby sem…tak ňák trochu…sexuálně zakřiknutej.“ - „Houby, línej ste!“ (24.01.2021)

Jako "stálý host silvestrovských večerů" pro mě Bohouš skončil cca v roce 1990. Tehdy jsem se na něj koukal jen proto, že nic lepšího v televizi nebývalo. Dnes se na něj nekoukám proto, že v televizi už občas něco lepšího bývá, a také proto, že u mě vyvolává nezřízenou chuť na tlačenku s octem a cibulí. Ani nevím proč. (23.07.2002)

Bohouš je zřejmě ojedinělá chuťovka v rámci televizní tvorby, která byla produkována v Československu kolem roku 1968. Usiluje o čistou a nenáročnou zábavu, což se daří s obrovským přehledem. Již úvodní scény naznačují, že může jít o něco se zajímavou zápletkou a samotné soupeření jedlíků jen dokládá, jak kvalitně je příběh vystavěn. Bohouš má své kouzlo a naprosto bezkonkurenčně vyplňuje svých 25 minut. (04.01.2015)

Hláška: Alois Randa: - "Kdyby nebyl on, nebyl bych ani já. Jen si vzpomeňte na tu příhodu, jak jsem tehdy spadl do toho..." Miluška Metelková: - "Do té rokle. To už zná každá veverka! Nejdojemnější na tom je, že zá váma skočil a pak jste nemohli ven oba!" Alois Randa: - "On mě hřál! Hřál mě vlastním tělem, abych nezmrzl!" (02.01.2016)