Betty Blue

Zvláštní rozporuplnost, rozpolcenost; a to ať už přihlížíme k přiměřené / nepřiměřené stopáži mnou viděného režisérského sestřihu, bereme příběh doslovně či komplikovaněji atd. Betty Blue je neuspořádaný mix všeho, co do sebe může nepochybně láskyplný vztah dvou hlavních protagonistů a filmové plátno nevyjímaje absorbovat (s trochou přehánění samozřejmě). Mám-li se zabývat doslovným výkladem viděného, pak film Jean-Jacques Beineixe lehce pokulhává (Betty Blue je navzdory komediálním předpokladům na míle vzdálená realitě) a nakonec i nedostává (potažmo hlavní mužská postava Zorg) svým závazkům, přičemž opravdu mám s jednoduchou interpretací závěrečné tragédie problém. Přistoupí-li však divák k Betty Blue s jistým odstupem a pojme určité pasáže či příběh spíše jako uzavřený okruh jedné mysli / metaforicky, Betty Blue i přes natahovanou stopáž režisérské verze vítězí (samotný film v podstatě vítězí už jen tím, že nějakou alternativu nabízí). Pokud je Betty a spol. Zorgova byť jen sebemenší fantazie (dokonce už sám autor knižní předlohy Philippe Djian jisté "splynutí charakterů" připouští), snímku to spíše prospívá, ale je-li u vás nezbytný racionální a jednoznačný výklad, Betty Blue se coby filmu ani tak vyhýbat nemusíte... │80% (12.01.2012)

Stylová plážová chajda s přímým přenosem do léta, žití ležér a momenty, které dokážou uchvátit... jenže, takové plýtvání životem se musí někde projevit - na jednom více, na jiném méně... ostatně, ani Zorg si neudržel laťku velkorysosti ve stejné výšce až do úplného konce, není-liž pravda? Nemilým překvapením bylo zjištění, jak je Francie vlastně ošuntělá a ani bimbas v každém třetím záběru nebyl s to ukrátit nekonečno režisérské verze, ba právě naopak. (30.11.2016)

Director's cut. Betty Blue, 37°2 le matin. Oboje znie ako názov nejakej piesne alebo básne. Beineixov film ňou skutočne je - melancholická próza vo veršoch, sladkých i horkých strofách o láske v dobrom i zlom, pomaly stúpajúcich k oblakom. Brilantne rozvrstvený archetypálny príbeh chlapca a dievčaťa v mnohom pripomenie slávne Love Story Arthura Hillera. Štýl Jean-Jacquesa Beineixa ho ale posúva ďalej. Každý pohyb kamery je ako pohladenie, každá ľahká zmena farebného tónovania vyvoláva nápory silných emócií. Jediný hudobný motív v mnohých inštrumentálnych podobách tepe naprieč filmom. Cinéma du look, cinéma de poésie. Na začiatku som mal pocit, že predo mnou ožíva poetický realizmus. Postupne sa ale zmenil v niečo celkom iné, nepredvídateľné a jedinečné. Dostal som zvláštnu chuť na filmy Leosa Caraxa. 100% (08.09.2015)

LFŠ 2009 Musím si ten film sehnat (nejlépe v režisérské verzi, která u nás vyšla na DVD) a znovu zhlédnout, protože dávat ty nejdelší, divácky nejnáročnější filmy v brzkou ranní (ROSELYNE A JEJÍ LVI) či pozdní večerní (BETTY BLUE) hodinu by mělo být na filmových "festivalech" zakázáno. Osobně dávám přednost těm "beineixovkám", ve kterých vítězí "styl nad vyprávěním" (DIVA, MĚSÍC V KANÁLE), přestože na jeho pozdějších filmech oceňuji vypravěčskou uvědomělost (ROSELYNE A JEJÍ LVI - peripetie dvou hlavních hrdinů zachycující učitel literatury-spisovatel, BETTY BLUE - hlavní hrdina snažící se prorazit jako spisovatel), pomalé tempo vyprávění, které postupně graduje až do samotného strhujícího závěru, a nevyzpytatelnost, kdy se film ubere jinam, než bychom dle prvních okamžiků očekávali. 8/10 (02.08.2009)

Přiznávám se, že kratší stopáž bych uvítala, ale když jsem o té dvojici přemýšlela trochu delší dobu, tak jsem si uvědomila, že Jean-Jacques Beineix si přál, abychom se s nimi dokázali maximálně sžít a mimo jiné možná dokázali i pochopit závěrečnou, finální část. A tak jsem s nimi natírala těch xxx domků růžovou a bleděmodrou barvou, sdílela jejich lásku, svérázný způsob života, snění při západu slunce se žlutým mercedesem a hlavně jsem sledovala tu neodolatelnou, hravou, divokou, běsnící, něžnou a krásnou Betty Blue a postupný i když ne až tak překvapující vývoj událostí (vzhledem k její chorobě), který dokázal silně zacloumat nejen Zorgem, ale i mnou. Je to jeden z těch filmů, kde budete potřebovat velkou dávku empatie a trpělivost k tomu, ale věřte, že to stojí za to. (25.06.2014)