Drsný město

Olivier Marchal je král současné francouzské kriminálky. Jen s tím problémem, že příběh převládá nad emocemi. Zde jsem měl sakra co dělat, abych si v někom našel oporu pro to, dokoukat film až do samotného konce. Stará francouzská škola to uměla herecky - Delon, Belmondo, Ventura...tady trošku tápám a jindy skvělý Jean Reno tady tak výraznou roli prostě neměl. Závěr to ale dokonal. To byla filmařská extra třída, která mě donutila přidat i čtvrtý pamflet na zástěnu slávy. (03.11.2020)

Tak nám frantíci zase jednou natočili drsnou krimošku, kde jsou všichni zkorumpovaní práskači a jeden neví kdo je větší hajzl, jestli poldové nebo mafiání. Bylo to takové propletené až pomotané, ale za mě naprostá spokojenost. Nejvíc mě bavilo to marseillské prostředí a pak taky konec, ten byl úplně nejlepší. Je fuckt, že frantíci krimošky vždycky uměli a Drsný město je toho dobrým příkladem. Hlavně je to velice nekorektní film a to je už skoro vzácnost. Za mě 90% (06.11.2020)

Poctivá francouzská kriminálka, kde jsou všichni zkorumpovaní a každý se snaží obchcat každýho podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Bohužel ať se na to dívám jak chci, tak největším problémem filmu je fakt, že se v tom dá strašně lehce ztratit, člověk se na to může soustředit jak chce, ale já přes polovinu filmu nevěděl kdo je kdo a co vlastně chce. Jinak se mi líbilo, jak to bylo "drsný". Slabší 3* (04.11.2020)

Několik frakcí zkorumpovaných poldů, které se (ne)vědomky vydají na hon proti sobě ve chvíli, kdy dva znesvářené gangy vstoupí do války a na scéně se objeví nějaký ten milión eur. Každý hraje svou hru, do toho vnitřní záležitosti a jakmile nejde pouze o vynášení informací, ale je třeba si ušpinit ruce, tak se naskakuje na jízdu, kde nikomu nebude dělat problém donášet na kohokoli, vydírat všechny, měnit strany lusknutím prstů a... Ano, je to další z Marchalových "macho zkorumpovaných krimi světů, kde o altruistu nezavadíš". Tentokrát však "vohulil volume nekompromisnosti doprava" málokdy vídaným způsobem. Ne nutně v rámci naturalistické akce (i když v té také), ale spíše dopady a vyústěním. Každá (re)akce má za následek odpovídající (re)akci a tak je výsledkem bezvýchodná spirála činů, které nelze vzít zpět. Ano, je to natolik ryze marchalovské, že více už to ani nejde. Nebýt to tak perfektně zrežírované, napsané a zahrané, tak by to až hraničilo s nechtěnou sebeparodií ne nepodobné té, která se "přihodila" Snyderovi s Bayem. Jenže ono to perfektně zrežírované, napsané a zahrané je. A tak je výsledkem echt poctivá drsná nekompromisní žánrovka ze staré školy, která se už ve filmech moc nenosí. A ostatně i ve Francii, tomuto subžánru zemi zaslíbené, se přesunula spíše na pole seriálové. (31.10.2020)

Dovedete si představit, že by se něco takového natočilo u nás? Zarostlý Langmajer, potetovaný Taclík a Godla jako členové brigády proti organizovanému zločinu, Vilhelmová z GIBSu a Kramár jako hlava slovenského gangu? To by asi neklapalo.. Tohle drsné předstírání poctivosti a cti, které povětšinou končí nepředstíraným krveprolitím, je nepřenosné a dokud Marchalův plán obnovy francouzské krimi funguje, nechci od něj vidět žádné romantické komedie ani existenciální sci-fi. Závěrem dvě poznámky: 1.) Nevím, co to při závěrečné ruletě smrti bylo za song, ale House of the Rising Sun je House of the Rising Sun, 2.) na tuhle Marseille by už nonšalance Dobrodruha Belmonda nestačila.. (03.11.2020)