Víly z Inisherinu

Už jen kvůli skvělému, nezapomenutelnému Barrymu Keoghanovi stojí Víly za shlédnutí. Mě tohle zaujalo, bavilo, dotklo se mě to až nečekaně, však že by za to mohl Farrell sebrat Oscara, je podle mě blbost. Je fakt, že se herecky mimořádně překonal, že větší nasazení už z něho někdo někdy těžko vyrazí, pokud to ale srovnáme s výkony všelijakých Nicholsonů, Ledgerů nebo Rushů, nedejďáble Hanksů, Hoffmanů či vypitých Cageů, ůůúú, tady se jeden nad nominací rychle poškrábe rozpačitě za uchem. (30.01.2023)

Člověk je tvor společenský! To však nevylučuje, že se někdy může něčí společnosti přejíst, a proto se dle vlastního uvážení, ať už spravedlivého či ne, rozhodne s danou osobou nadále neztrácet svůj čas. Na první pohled to zní jako prostý námět z každodenního života, avšak Martin McDonagh ho pojal osobitě po svém a naservíroval nám silný příběh, který diváka svou bezprostředností od srdce pobaví, aby mu pak rázem v dalším momentu vyvolal nepříjemné mrazení v zádech a hořkosladkou pachuť v ústech. Přátelství může být věčné, ale rozhodně by nemělo být považováno za samozřejmost. Víly z Inisherinu by ale nebyly tak úderné a přesné, nebýt excelentního hereckého obsazení (s výtečnou lokální angličtinou) - ať už šlo o mile natvrdého Farrella, mrazivě zarputilého Gleesona, (ne)šťastně potrhlého Keoghana, či starostlivou Condon (všechny herecké nominace na Oscara jsou v tomto případě na místě). V neposlední řadě si zaslouží pochvalu nepřeslechnutelný hudební doprovod, který skvěle podtrhoval krásu, ale i bezútěšnost odlehlého ostrova ... na němž ještě stále víly svým kvílením ohlašují blížící se smrt. P. S. "I am not putting my donkey outside when I'm sad, okay?" (30.01.2023)

║Rozpočet $-miliónov║ Tržby USA $9,553,128║ Tržby Celosvetovo $30,027,622▐  Martin McDonagh je pán, on dokáže zo strašne banálneho príbehu vytrieskať nemožné. Z počiatku som si prvú pol hodinku skôr pretrpel. Vôbec to nejak moc nebralo. Tie brebty medzi ošuntelými chlapmi na nejakej ostrovnej pustine, nejak nemali váhu. Postupne ale ako lepšie spoznávame postavy a okolie, to začne mať nejaký lepší podmaz a začne to mať aj nejakú váhu, farbistosť. Herecky dosť dobré, aj keď možno by som hneď za to ceny až tak nesolil. No ale je to z tých pozerateľnejších artových záležitostí. /60%/ (29.01.2023)

Tak to máme na střídačku. Zatímco V Bruggách jsem opěvoval, Sedm psychopatů mě docela dost minulo, abych byl následně unešený z originálního příběhu pojednávajícím o Třech billboardech kousek za Ebbingem. A teď zase sešup dolů. Ostatně i v jednom zapadákově Frances McDormand vyřešila problém (ale tehdy problémem opravdu byl) svérázným způsobem, který zařídil pestré události následujících dní. Bylo to vyzrálé, vypointované, výtečně zahrané. Víly z Inisherinu splňují bohužel asi jen to poslední. Režisér a scénárista Martin McDonagh znovu oslovil osvědčené duo Colin Farrell a Brendan Gleeson, poslal je na zapadlý irský ostrov a vymyslel komorní příběh o rozpadu jednoho letitého přátelství. První desítky minut jsou moc fajn. Pár let po první světové válce, větrné Irsko, kamenité cesty, které vedou k pintě piva, u kterého se scházejí lidé, kteří se znají celý život. Málomluvný a přemýšlivý milovník hudby a umění vůbec i ukecaný a dobrosrdečný prosťáček, který si kromě sestry rozumí i se svým domácím mazlíčkem – oslicí. První druhému naznačí, že čas plyne zatraceně rychle a on nehodlá zbytek života strávit u prostých řečí nad sklenkou whisky. Kamarád mu přitom nic neudělal, nijak se ho nedotkl. Prostě to tak cítí. A to tak silně, že klidně přistoupí k sebemrzačení (přitom právě díky prstům vůbec může tvořit). Komické i smutné. A divácky nejméně vděčný McDonaghův film. Kdo neuteče, ten se zblázní. Dialogy jsou solidně zapracované do (nepříliš dějového) příběhu, ale ten se začne sypat. Beznaděj, zoufalství, pýcha a činy, které nelze vzít zpátky. Zraněné ego si představuju jinak. Že jde o tvrdohlavé Iry, mě těžko uspokojí. Otázky podobenství, že na pevnině probíhá občanská válka a oni stejně absurdními boji na izolovaném ostrově ničí sami sebe, mě také neuspokojují. Hloubce činů obou hrdinů jsem prostě nevěřil, jejich kroky byly až příliš svérázné a divné. I vedlejší postavy nakonec neuspokojí: jedna zmizí na pevninu, ale ač sečtělá, divák si k ní nevytvoří hlubší vztah, další zemře, ale ve výsledku je to to samé. A klání o největšího idiota na ostrově nakonec nemá vítěze. (30.12.2022)

Van Gogh byl s tím svým řezáním celkem žabař. Víly jsou rozhodně film o nezvyklých lidech, přesněji o velmi nezvyklých lidech. Obstojně fungují od chvíle, kdy Colm oznámí, že si bude střihat prsty, až po ohýnek. Hlavní zásluhu na tom má jistá dávka napětí, která nutí diváka přemýšlet, proč se Colm rozhodl přestat s Pádraicem stýkat, neboť stále doufáte, že podnět nebyl banální Colmův dojem, že Pádraic je nudný. Nevím, jak na tom byl Pádraic, ale Víly tedy dost často nudné byly. Sice jsou zde opět magoři dělající magorské věci, ale ve výsledku je z toho nejslabší McDonaghův film. (03.03.2023)