Víly z Inisherinu

Nekonvenční drama laděné do úzkospektrálního artu a mířící pro oscary, které je sice zajímavé a nevšední, ale možná v některých ohledech ne až tak úderné, jak bych si přál. Scenérie ostrova je překrásná, dvojka Farrell a Gleeson je jasná oscarovka, černohumorná stylizace filmu je sympatická a divácky vděčná a i myšlenka filmu je svěží, vypointovaná a neobkoukaná. Ale ačkoliv mohu film jen chválit, pořád mám pocit, jakoby mi v něm něco zásadního chybělo - něco, co by z něj udělalo TEN film, o kterém bych chtěl rád v budoucnu mluvit a ke kterému bych se chtěl vrátit. Jinak ale jednoznačně filmařská kvalita na vysoké úrovni, o tom žádná. (26.01.2023)

Syrově něžný, úsporně přímý dramatický opus o laskavosti a osamělosti, o místě člověka mezi druhými, ať už na zapomenutém ostrově anebo v lidských dějinách, a odpovědnosti vůči nim. Doporučila bych pustit si v páru s filmem Ryanova dcera (1970), neboť z mnoha důvodů jsou to pandány a je bez pochyb, že Martin McDonagh o Davidu Leanovi jako svém mistrovském generačním předchůdci moc dobře ví a svébytně navazuje i na jeho filmařský a filosofický odkaz. *~ (23.12.2022)

Pro Irsko mám velkou slabost. Snad se mi jednoho dne poštěstí a já budu moct navštívit a objevovat krásy téhle země, popřípadě si dát v nějakým irským PUBu pivko. Možná i kvůli mé slabosti k Irsku mě tohle drama tak přitahovalo. Výběr lokace kde se natáčelo je dechberoucí. Povedenej je i hudební doprovod. Stejně tak jako herecký výkony, který povyšujou film o level výš. Tohle mi prostě sedlo. S doporučováním bych byl ale opatrnější. Tenhle film nemusí sednout každýmu. Ikdyž zdejší hodnocení zatím hovoří trošku jinak. Myslím si ale, že je jen otázkou času kdy procenta začnou padat(22.12.2022-78%). Za mě to jsou 4 silný hvězdy. (22.12.2022)

Ostrovy kolem VB skrývají zajímavé příběhy. V literatuře mají dlouhou tradici, stejně tak ve filmu. Například Hitchcockův The Manxman podle H. Caina se odehrával na ostrově Man v irském moři, Banshees jsou situované na ten nejmenší z aranských ostrovů (tak jako Man of Aran). Události se odehrávají v roce 1923, politika je kdesi v dálce, klíčovou roli hrají frustrace, samota, odloučení, neporozumění. Rozhodně bych se nebála srovnání s posledními filmy Roberta Eggerse. #čsfdprojekce (28.01.2023)

Perfektní zachycení takového toho podivného lidského počínání, kdy člověk dělá něco, co okolí vůbec nechápe, ale jemu to v tu chvíli dává dokonalý smysl. Martinu Donaghovi stačil zase jeden celovečerní film s vypiplaným scénářem a senzačními herci, aby řekl něco, co se jiným nepodaří. A ačkoliv tu není žádný tak silný moment, jaký předvedl třeba Sam Rockwell ve Třech billboardech, je to skvělá podívaná, o které se dá dlouho poté přemýšlet - ne ale proto, aby ji člověk pochopil, ale proto, že o ní prostě přemýšlet chce. (13.02.2023)