Way Leading to Happiness
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Václav PazderníkHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiřina Švorcová, Bohumil Švarc st., Otakar Dadák, Věra Kalendová, Jaroslav Seník, Vladimír Hlavatý, Ella Nollová, Antonín Šůra, Jaroslav Lokša (více)Obsahy(2)
Vlasta Tomešová se vrací ze stavby mládeže do rodné vsi rozhodnuta stát se traktoristkou. Její otec jako jeden z mála nevstoupil do zemědělského družstva a dceřin plán odmítá. Tomeše ovlivňuje a bezohledně zneužívá nejbohatší sedlák ze vsi Fulín. Vlasta i za cenu konfliktu s otcem nastupuje do traktorové stanice. Garážmistr Karásek má námitky, protože i jeho vlastní žena se emancipuje. Vlastino přátelství s traktoristou Oldou přerůstá v láskyplný vztah. Vlasta se stává traktoristkou a má před sebou první důležitou orbu - právě u Fulína. Zlomyslný kolega Pepek jí však tajně vypustil naftu a Vlasta uvízne na poli. Fulín situaci využije a odmítne Tomešovi půjčit slíbený pár koní. Vlasta s pomocí přátel v prodloužené noční směně zorá otcova pole. Tomeš už pochopil Fulínovu zákeřnost a poté, co se smířil s dcerou, vstoupí do družstva. Vlasta přesvědčí družstevníky o nutnosti scelit malá políčka. Nakonec se všichni zúčastní slavnostního rozorání mezí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (64)
Škoda, že tento film tak brzy ztratí svoji specifickou "poetiku". Začátek mi připadal vtipný (tedy spíš směšný), svým způsobem i romantický ("z daleka vibruje motoru chvění"), nepochybně nese vzácné dobové svědectví, navíc i slibuje jakýsi děj. Pak se to ale děsně táhne, řeší se pořád dokola totéž a člověku nezbývá, než se modlit za ty pokrokové traktoristy, aby konečně mohli rozvorat meze a tahle cesta ke štěstí skončila. ()
Jak řekl klasik...." A nebýt našich traktorů, kde je celá jejich metóda..."...já myslím, že není možné tento film hodnotit očima dnešní doby. Po druhé světové válce se ke všemu přistupovalo s nadšením, tak to prostě lidi cítili a bylo to správné. Nadšení a vytrvalost dnes mnoha lidem chybí. Film samozřejmě měl jasný záměr, na druhou stranu byl i vtipný a měl spád, tady musím vyzvednout vynikající roli pana Rudolfa Deyla ml. Když vidím, kolik lidí dává tomuto filmu odpad, opravdu nechápu z jakého důvodu. ()
„Holka je jen samá politika, samý školení a práce doma stojí.“ – málos jí řezal. „Vlasto, jak ses měla na brigádě v Ostravě?“ (asi v dolech) „Nádherně!“ Jelikož na západě socialismus nikdy nebudovali, tak tam meze nezorali a stále tam musí používat minitraktůrky typu Zetor 25, či koňské potahy. Pěkná komediální role Deyla. Politiky hodně hlavně v písních. Naštěstí slovům není často rozumět, tak se to dá přežít. Rekordní počet rozesmátých Stalinů a zadumaných Gottwaldů všude po stěnách. A kterýpak soudruh to visí Vlastě nad postelí? Před spaním čte Fučíka. Nepovedené rozloučení s Nollovou a výchovný trest pro Hlavatého, který trpí s o 21 let starší manželkou. Usměvaví budovatelé šíří pozitivní atmosféru. Záporák málo záporný. Hezké smíření Vlasty s otcem. Šikovné zapojení až třech traktorů za sebou, aby nepoddajná mez snáze povolila. Na to na západě nikdy nepřišli, tak tam dodnes jezdí s kravama. ()
Hodnotit takový film nelze bez přihlédnutí k dobovým souvislostem - a proto musím dát odpad, jelikož ten film je prolezlý propagandou skrz naskrz. Propagandou podpořující projekt kolektivizace vesnic. Ve filmu se může zpívat jak chce "V slunném světě rovných lidí, bratr bratru nezávidí", ale právě závist byla tou vlastností, kterou komunisti umě rozdmýchávali v lidech a která je nesla za jejich vytouženým cílem. Najít v každé vesnici jeden exemplární případ, vybudit lůzu k akci a ta už se postará. Postavy ve filmu jsou naprosto šablonovité, ani nemá smysl o tom moc psát. Politický zástupce v traktorové stanici (už ta funkce!) nám jen tak mimochodem ukáže, že umí dovedně couvat s traktorem, aby jsme si nemysleli, že je to nějaký neschopný aparátníček. Statkář Fulín nosí "prvorepublikový" klobouk, ne ty správné budovatelské čapky. Garážmistr Karásek je dobrák zastaralých názorů a několikrát je jemu i divákovi polopatě vysvětleno, jaké názory jsou ty správné. Vlastin otec Tomeš pozná, že otevřená náruč JZD je vždy ochotna odpustit minulé prohřešky. Záškodníček Pepek sice udělá chybu, ale svým budovatelským nadšením ji lehce napraví. Spousta propagandických hesel nejsou jen filmovou rekvizitou, ale jsou určeny hlavně pro diváky. "Málo mezí v JZD, více chleba v národě!". Přesto pár věcí mě překvapilo. Když Fulínovi říkají, že mu můžou pole vyměnit, říká jim: "Paragrafy na to máte, ale kouska srdce k člověku ne." Fulín je samozřejmě vykreslen jako egoistický vykořisťovatel, tahle věta by ale mohla zaznít i v úplně opačném filmu. Taktéž nadávání na zbytečnou byrokracii jsem v budovatelském filmu nečekal. Některé scény si uschovám pro obveselení přátel, jako třeba lehký náznak Oldovy žárlivosti zahnaný nabídnutou svačinou na traktoru nebo pozorně naslouchající traktoristy, kterak Vlasta kolejnici ke kolejnici pokládala... Jako obraz doby je film vpodstatě dokonalý, ale jelikož jeho záměr byl zcela opačný, hvězdičky mu to žádné nepřinese. ()
V temně rozjásaných začátcích padesátých let se jednalo o příkladný film, umělecké dílo, kterému se Jan Werich se svým "divně historickým" filmem nemohl vůbec rovnat. I Sequens si tímhle dílkem zadělal na slušnou kariéru, někdy je prostě možné vše. Pokud jde o film, tak výraz "všechno k pozvracení" asi líčí Traktoristku dostatečně. Věřím, že to Švorcová myslela vážně, jenže to takový vymaštěný výplotek neomlouvá. Ovšem jako mučící pomůcka bezvadné... ()
Reklama