Woodstock

Woodstock 1969. Nejlepší, nejvelkolepější a zároveň nejúžasnější živý hudební koncert jaký jsem kdy viděl a zároveň jedna velká výpoveď lidí celé jedné tehdejší generace. Bohužel jen na videu, ale i tak mi to stačilo vytvořit si alespoň malý obrázek o tehdejší době. Koncert se konal na farmě Maxe Yasgara v newyorském Bethelu! Tři dny a tři noci míru, hudby, lásky všech těch mladých lidiček kteří si tenkrát říkali "květinový děti", prostě Hippies. Návštěvnost mluvila taky sama za sebe, téměř na půl milionu lidí, se utábořilo v co největší blízkosti jeviště, jež na pozemku vybudovali organizátoři akce. Mezi ty úplně nejúspěšnější interpreti či skupiny, se tenkrát v tom nejlepším světle ukázali zejména J. Hendrix, který vystupoval až skoro jako jeden z posledních, kdy už se tam váleli jen ty nejotrlejší a přeživší, omámení všemi těmi tehdejšími halucinogeny, a vedle nich jen tuny odhozených odpadků. Dále pak skupina "Ten Years After" údajně s nejrychlejším kytarystou na světě A. Leem. Nakonec bych nemohl opomenout britskou skupinu "Who", s ďábelským zpěvákem S. Townshendem. Nejlepší skladba koncertu jednoznačně "I' AM Gonna Home" od Ten Years After. Jedinečnost festivalu spočívala právě v ojedinělé a obecné atmosféře a v možnosti osvobození kterou divákům tehdy poskytl. Koupání na ostro v rybníku, dětinské klouzání v bahně, společné sdílení společných dek, láhví, jointů, sex, to vše přispělo k neopakovatelnému zážitku a jistému pocitu sounáležitosti. (20.05.2006)

Hudobne som tuto úplne mimo, poznal som snáď dokopy tri piesne a tak Woodstock som vnímal skôr z hľadiska zdokumentovania jedného hudobného festivalu. Mimochodom toho najväčšieho a najslávnejšieho v histórii. Okrem nejakého toho húlenia a zopár nahých tiel som ale z filmu nenadobudol dojem nejakej zhýralosti ála Sodoma-Gomora, proste kapely prichádzali a odchádzali, diváci prichádzali a odchádzali, miestni to nejako komentovali a nakoniec tam ostal brutálny bordel. (23.06.2019)

Tak já se spíš řadím k těm, co by si daleko víc užili prapůvodní festival v Monterey. V klídku na sedačce a s lepší aparaturou. ___ Bez Joni Mitchell, ale s Joan Baez a Janis Joplin. Chybí i Dylan a tam už jsem adekvátní náhradu neviděl. K tomu lepšímu určitě patřili The Who a Grace Silk. Poprvé jsem slyšel Melanie (v Lost performances). Naštvalo mě i nezařazení písně White rabbit, kterou je jen chvíli slyšet v pozadí při jednom z rozhovorů. (15.10.2012)

Hudobné vsuvky z koncertov konkrétnych kapiel na zážitku skôr uberali ako pridávali a mňa osobne viac menej nudili. Čo sa však týka vnútra celého príbehu festivalu Woodstock, to už bolo iné kaféčko. Autentické zábery všetkých druhov (točenie nahých, plávajúcich ľudí, sex v tráve, šmýkačky do blata, spoločné zahrievanie niekoľko státisícového množstva ľudí počas chladnej noci), názory ľudí (kladné i záporné) na komunitu hippies "freaks", marihuanu a samozrejme aj na celé podujatie. (02.07.2013)

3 days of Peace & music... Báječný dokument o nejprofláknutějším, největším, nejlegendárnějším fesťáku na Světě, kterej už nikdy nemůže být překonán. Při sledování se na mě z monitoru valil obrovský marihuanovaný oblak plný míru, lásky a přátelství... Jestli bych někdy měl možnost cestovat časem, tak by Woodstock byl jednou z mých zastávek. Přiznám se, že zdaleka ne všichni účinkující splňují moje hudební požadavky, i sem několik songů přetočil, ale ta atmosféra, to je krása! Něco podobného nabízí český Woodstock - Open Air Trunov, ze kterého je hippie poseltsví a tráva cítit na míle daleko, s tím rozdílem, že Trutnov jsou 4 days of Peace & music, 4 Stages! Jako dokument to není až tak úplně vypovídající a záživný, ale je to sakra Woodstock, tak dávám plnej počet! Absolutně právem v top 200! (26.08.2010)