Výkřik bez ozvěny

Poutavé ale zbytečně do seriálu roztažené drama o dívce, která svého otčíma obviní z násilného chování. V osmi hodinách poté sledujeme, jak to ovlivní všechny rodinné příslušníky i hledání pravdy. Lže otčím nebo nevlastní dcera? Odpověď divák dokáže odhadnout velice brzy, ale pořád je vše dostatečně působivé, aby to diváka zajímalo až do konce. Jako celovečerák by příběh ale strhl přeci jen více. (28.11.2021)

Zatím jsem viděla první tři díly, takže hodnotím jen samostatně každý z nich, a to za tři body. Celkem složité téma, kdy se můžeme jen domnívat jak to všechno dohromady bude, i když náznaky jsou zřetelné. Herci nesympatičtí, snad až na hlavní hrdinku, a ty dialogy se táhnou jako smrad a čekání na odpovědi jednoduchých otázek mě přímo uspává, no ti seveřani si v tom prostě libují, jestli to má ovšem přidat na komplikovanosti a napětí, tak u mě to je přesně naopak. (05.05.2021)

Vůbec mě nepřekvapuje, že podobné téma otevřela zrovna Skandinávie, v tomto případě Dánsko. Jejich vztah rodič versus dítě je všeobecně známý a zrovna ve Střední Evropě výrazně diskutovaný. Téma je tak na místě a bylo hodně zajímavé sledovat, jakým směrem ho autoři posunou. Je pravda, že nastavovali kaši na doraz. Emotivně skákali jak na houpačce. V rámci toho odebírání dětí se chovali přesně jako by se Skandinávci chovali. Nakonec si ale nehodili klacek pod nohy, byť mohli, a stočili to tím směrem, aby z toho vyšli nejlíp, jak to jenom šlo. V kontextu nápadu ale dobře otevřené téma a určitě jeden z dalších zajímavých projektů od filmových mistrů ze severu. (19.05.2022)

Přepjatost sociální péče a neschopnost orientovat se v sice složité situaci, ale s vcelku jasným vyústěním bere dech. Nedbání přání dítěte a jeho surové oddalování z rodiny ještě víc. Je krásné hájit zájmy dítěte a rodinný soulad, ale tam, kde původní humanistická myšlenka ztrácí kontakt se skutečností, dostává se současně do jiných a naprosto  nechtěných poloh. To vše při vědomí, že na dálku se vidí vše jednodušeji a jednoznačněji. Včetně toho, že lidé jsou jen lidmi. I křehkost má své meze. Jak ukazuje tento umělecký dokument-studie svého druhu. Násilné lámání děje v posledním díle na tom nemůže nic změnit. (11.05.2022)

Príliš čitateľné, pričom záver a s tým spojené rozuzlenie, nezostali nič dlžné významu mojích prvých dvoch slov. Postupná gradácia konfliktu je extrémne nevýrazná, záver zas odseknutý a tak nie je táto Nórska sociálka nijak výnimočnou záležitosťou. Chápem tvorcov so snahou všemožne tématicky šokovať a vytĺcť tak z toho kapitál, keďže Nórsky systém odoberania detí je doslova šialený a potrebujú si to nejakým spôsobom obhájiť pred svetom. Koniec koncov, či veríte alebo nie, poďla štatistík je 70% detí v domácnostiach týraných, sexuálny predátor je odhalený v priemere po osemdesiatom spáchanom skutku (!!), no mne to príde miestami aj tak pritiahnuté za vlasy. Asi stará škola, neviem. Veď sa zamyslime, akoby asi dopadali naši rodičia, ktorý nám v snahe vychovať z nás lepšieho človeka, nejeden krát varechou, zmaľovali riť? Iná kultúra, iné mravy, iný pohľad, no jedným dychom dodám, že je to veľmi vážny problém, ktorý sa dlhodobo zľahčuje a prehliada, keďže sa prevažne týka rodín zo sociálne slabších vrstiev, v ktorých sa matky pod vplyvom alkoholu, úmyselne stávajú pritakávačom agresorovi, ktorý ich doslova a dopismena drží v hrsti. (06.10.2022)