Režie:
John GillingScénář:
John GillingKamera:
Fernando ArribasHudba:
Ángel ArteagaHrají:
Ramiro Oliveros, Emma Cohen, Adolfo Marsillach, Mónica Randall, Fernando Sancho, Eduardo Fajardo, Eduardo Calvo, Carmen Sevilla, Antonio Ramis, Tony IsbertRecenze (4)
Tušil jsem, že J. Gilling bude zárukou určité kvality, a nezklamal se. Gotický horor odkazuje legendami ke španělské sérii o nemrtvých templářích, která je však nevyrovnaná a některé její díly jsou mizerné. Tohle se mi líbilo a především vizuálem a atmosférou to mělo blíže k hammerovským hororům. Spisovatel Alfred žije v Londýně, jeho sestra Justine v Madridu, kde je provdána za staršího muže Enriqua Carrilla. Když Justine pošle bratrovi dopis plný obav a strachu, rozjede se za ní i se svojí přítelkyní Mariou, které se svěří, že má podivné sny o templářích. Po příjezdu zjišťují, že Justine byla zavražděna. Alfredovi nestačí vysvětlení Enriqua ani jeho kancléře Cesara, na němž se mu něco nezdá. A důkazy spolu s usvědčeným vrahem se zdají Alfredovi velmi chatrné. Rozhodne se tedy vydat na tajemné místo, kde přišla jeho sestra o život. Do toho ho pronásledují sny, vidiny a hlasy, což může být z hašiše, který s oblibou kouří, nebo také ne. Detektivní pátrání po vrahovi, bouře, maskovaný zabiják, tajemný klášter a ďábelští rytíři. Nejvíce ocení příznivci starších hororů. ()
Spatne po vsetkych strankach, o kvalite filmu svedci aj to, ze reziser Gilling po tomto snimku uz nic nenatocil a a nezohnal ani znamejsie mena. Hoci roku 1975 by mu uz viacero ludi kyvlo na spolupracu : taky Connery bral v 70s vsetko co prislo pod ruku : 3 % ()
Tak tohle stojí za to. K filmu jsem se dostal v podstatě omylem při hledání na tytrubko, ale když už jsem ho pustil, tak jsem ho chvilku poočku sledoval, pak už oběma očkama a nakonec úplně. Náramně dobrý děj a naprosto vynikající konec je bohužel dost shazován ubíjejícím žvaněním v první polovině filmu (to žvanění je k věci a je zajímavé, ale je podané tak nezajímavě, až příroda brání) a bohužel velice špatnou, až směšnou, bitkou s nemrtvými templáři. Za tyhle dvě věci musí prostě jít dvě templářské smrduté hvězdy dolů. Ale ten konec...hmm, dlouho mě nějaký horor takhle nepotěšil. ()
La Cruz del diablo sice nedosahuje kvalitou na výtečnou sérii Blind dead, jemuž se příběhem nepatrně podobá, což ale neznamená, že se ve skutečnosti jedná o nějak špatnou podívanou. To nikoliv. Jako klad bych viděl samozřejmě atmosféru doby dávno minulé, skvělé interiéry a exteriéry, no a v neposlední řadě dobře zvolenou hudební stránku. Mínus bohužel dávám za několik absolutně nudných minut a ony démonické templáře, jež v závěru připomínají spíše artistický výstup v šapitó. Na mrtvoly staré několik set let mají na můj vkus až moc života. ()