Meky

Já se toho nebojím, já to napálím, u mě za plný počat. Je to takové vyprávění staršího pána o době, kterou já si pamatuju jako špunt. Začátkem osmdesátek už zářil a já teprve tahal kačera a v druhé půlce osmdesátek jsem byl teprve na základce. Poslouchali ho spíš moji rodiče, s otcem jsou vlastně vrstevníci. Nikdy jsem si nekoupil žádnou jeho desku, protože pro mě rockera to byl spíš "měkoň", ale on má prostě dobré písničky a vždycky měl. Prostě v těch osmdesátkách byly pro mě v kurzu víc kapely ze Slovenska jako Elan, Team, Tublatanka. ALE byl jsem za posledních 5 let dokonce 2x na jeho koncertě a je to showman, bavilo mě to. Pro lepší pochopení některých zde zmiňovaných věcí je dobré shlédnout obě řady dokumentu ČT PopStory. Sedmdesátky s Modusem, osmdesátky s Limitem, pak od roku 1990 uváděl Thytmick atd. atd. Miro Žbirka je zvláštní tím, že pořád jede dál a i jeho novější písničky hrají komerční rádia, hraje je televize, prostě vejdou ve známost. Kapely jako Team a třeba i Olympic, oni taky stále koncertují, ale lidi na ně chodí proto, co udělali před 30i lety nebo ještě dřív. Dokument taky zachytil část jeho soukromí, nejsou tu vidět ani fotky jeho rodičů , jen info, že se seznámili za války v Anglii, zmínka je jen o jeho předčasně zesnulém bratrovi Jasonovi v roce 1969. Jeho první manželka tu taky nijak nefiguruje, ale jeho první dcera se tu objeví. Krátce se tu objeví i jeho druhé 2 děti a druhá manželka, která je vlastně takovou jeho múzou a kupodivu je s ní už od osmdesátek, kdy za ním přišla jako fanynka. 9/10 (02.01.2021)

Vždycky se divím, kolik znám písniček. Když to srovnám s Karlem, tak je to podstatně slabší dokument, ALE přesto byl Meky taky charakter! Ještě větší šok je, když se vrátíte z kina z Karla a první zpráva co na vás doma vyskočí, že Meky podlehl zápalu plic, je to smutné je to život a nikdo tu nebudeme věčně. Klobouk před tvou tvorbou!!! Meky ať ti to zpívá v tom hudebním nebi tak jako tady! (11.11.2021)

Ako nie príliš zainteresovaný do Mekyho kariéry som sa trochu v informáciách a chronológii strácal. Emocionálne to ale nostalgicky celkom fungovalo, najmä však vtedy, keď zaznievali známe tóny legendárnych hitov, čiže tu by som až tak Šafránkovi negratuloval k prínosu. Potešia dokonca aj hovoriace hlavy, najmä ak rozprávajú skutočne k veci. Vôbec som nevedel, že vzťah Žbirku ako autora a Lučeniča ako producenta bol vyhrotený podobne ako napríklad vzťah medzi Goreom a Wilderom, kde tiež jeden písal a druhý odrobil všetku špinavú prácu v štúdiu. (16.07.2020)

Miro Žbirka - nečekaný a předčasný nebožtík - je zosobněním evropsky zakotvené ztělesnění československosti, mluví slovensky, ale současně jakoby patřil odjakživa k Praze. A fenomén anglické maminky v tom všem hrál nemenší roli. Civilistní neokázalost pojetí dokumentu i Žbirkovy osobnosti jakoby se prolínaly a umocňovaly v jeho hudebním neopakovatelném odkazu. Za nápadnou v pojetí filmu je možné označit Žbirkovu izolaci uvnitř českého prostředí v jeho pražském období. (12.11.2021)

nikdy sem nebyl Žbirkův fanoušek,ale z toho člověka vždy vyzařoval takový zvláštní klid.Dokument o něm sem každopádně nevyhledával,ale když už sem na něj narazil mezi svátky v televizi,tak sem se mrknul a ač nejsem zklamaný,tak si myslím,že někdo Žbirkova formátu by si zasloužil trošku lepší dokument...60% (08.01.2021)