To nic, drahá

Jako epizoda Black Mirror mixlá s dystopickou 1950’s atomic-age realitou, záporácká variace na profesora Petersona (x) optikou levicových médií. OK. Vizuálně podmanivý, dobrá volba oldies písniček a má to štěstí v obsazení (Florence!), jinak ale překopírovaný kočkopes, který celou dobu vydatně napíná a znepokojuje, pak vlastně nic adekvátně nevysvětlí. (16.11.2022)

Po zdařilém režijním debutu, odvážnější kousek Olivie Wilde, u kterého je pozadí natáčení zajímavější a jiskřivější, než samotný film. Variace na Stepfordské paničky, které je zpočátku dráždivé, pěkné na pohled a až překvapivě profesionálně natočené. Bohužel se vše začne tříštit ve chvíli, kdy se chce film posunout dál a začne vykládat karty. V tu chvíli se točí v kruhu, opakuje se a hlavně nudí. Je to docela škoda vzhledem ke zdařilé režii a původnímu velice dobrému pocitu, že by se ve film mohl být zajímavý. (28.10.2022)

To, že všetko nebude tak idylické ako sa na prvý pohľad zdá nám bude jasné už od prvých momentov filmu. "Don´t Worry Darling" bol presne ten film, na ktorý som v kine čakal už nejaký čas a potreboval sa dostať opäť do filmovej nálady. Nedá sa povedať, že by som počas septembra nemal niekoľko filmových zážitkov, no dokopy som chcel vidieť niečo, čo by vo mne vzbudilo záujem o to vidieť viac. Florence Pugh je absolútne excelentná a celá ta atmosféra toho prostredia je vynikajúca. Priam cítite, že niečo v tom všetko nehrá, že to všetko musí mať nejaký skrytý význam a chcete len vedieť, o čo vlastne ide. A dáva to aj otázku, že či je spoločné šťastie skutočne to, čo vlastne je vo vzťahu to absolútne najdôležitejšie. Pretože ako môžeme byť vlastne všetci úplne šťastní? Ako to docielime? O niečo podobné sa pokúšal aj film "Held" no myslím, že Olivia Wilde na to išla ešte o niečo lepšie. Chcel by som to nejako povedať, no išiel by som do veľkých spoilerov. A tým sa vždy snažím v komentároch vyhýbať. Dáva to každopádne správnu otázku o tom, čo je vlastne vo vzťahu najdôležitejšie. Šťastie? To samozrejme dôležité je, no rovnako je to aj o vzájomnej dôvere. A láska nevie vždy všetko zachrániť. Najsmutnejšie mi ale príde, že vo filme sú momenty kedy mi bolo Jacka skutočne ľúto. A keď pochopíte všetky detaily a uvidíte realitu, ten priestor na súcit tam z mojej strany rozhodne bol. Je ťažké tento film komentovať bez spoilerov, no odporúčam ho vidieť. Možno to mohlo byť ešte silnejšie, no nebudem sa sťažovať. Za mňa silný a kvalitne natočený film, ktorý dokonca prináša aj jednu veľmi uspokojivú smrť postavy. Uznávam. Hodnotenie: A (06.10.2022)

Dříve nadmíru rozkokošná Olifka, která si dle životopisu prý „pro herecké účely“ velmi yntelygentňě až k popukání změnila jméno z Cockburn na Wilde, a ani tak neskončila v pornu, pomalu ale jistě odkvétá do zatuchlé, afektované plastické instatrhaviny a patrně ze zoufalství zjevně přehodnotila i své seksuální preference na anál a připínací dilda. Jinak si totiž nelze vysvětlit, že vyměnila poměrně mužného, vtipného, inteligentního sympaťáka a solidního herce Jasoně Sudeikise za slizkou až odpornou, prkennou, pozérskou, neumětelskou Barbínu, vypatlanou hlásnou troubu kokotporátní pohlavní apokalypsy, prvotřídního komerčního debila, nefachčenka, pozornostní kurvičku a v neposlední řadě nuzného reproduktora furtdokolových, lacině přitroublých a kulturně degenerativních kolotočářských cajdáků chlapeckých homoqartet - Jindřicha Styly. Jsem toho názoru, že to asociálními sítěmi a neomarxistickými vytřiprdelníky vyhajpované rádoby popkulturní hovado rozhodně nemá ve filmech s opravdovými herci co dělat a je satanžel obsazován jen z důvodů pseudopopularity mezi nevkusnými bukanýry a pohlavně dezorientovanými, vyrachtanými čtrnáctkami. Olifku ale asi momentálně bolí prdel natolik, že zaslepeně přehlíží, jak jí ten nebinární psychoseksuál kurví film a jak už jen svou přítomností, natož výkony, bytostně uráží všechny ty skutečné herce. Z pohledu filmových análů to ale patrně až tolik bolet nebude, neboť se qalitativně jedná o sice režijně solidní, kulisně vyňuňaný a posh-evně vybarvičkovaný, ovšem veskrze nudný, logicky obskurní a sterilně instantní plagiát, který bych pro účely tohoto zvratku, jak jinak než výstižně, nazval Stepfordský matrix. Instantní plagiát, během jehož sledování tak zůstalo jedinou potěchou leštění soupravy před vjezdem do metra při pohledu na čím dál tím jedlejší slečnu Puchovou, Pukovou, Pjúkovou, … nebo jaxe to vlastně správně čte. Každopádně ustálená pražská fráze „Potřebuju skočit na Florenc“ tu nabývá zcela nových významů. (31.10.2022)

Olivia Wilde mě svojí tvorbou baví, je dravá, nápaditá, svěží, vizuálně zájímavá a poutavá, avšak je její tvorba bohužel nedotažená. Jsou tu za mě stejný problémy, jako u Booksmarts. Zajímavý myšlenky brouzdají po povrchu. Nejsou promyšlený, jak by bylo fajn. Nejsou dotažený, jak by bylo fajn. Když se člověk zamyslí více, nad tím, co se nám tu snaží Olivia předat za myšlenky, tak se to prostě lehe rozpadá a je to nejasný a zamlžený. Což je škoda, velká škoda. Ale co už, snad za sebou bude mít příště někoho, kdo to dokáže dotáhnout do finiše zdárněji. I tak ji na dále fandím a budu se těšit na další film, zatím jsem se vždy aspoň na té povrchní úrovni bavil, jen je tu vždy povzdech z promarněného potenciálu. 6,5/10! (28.11.2022)