Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Ten víťazoslávny pocit za všetkých fanúšikov, bez ktorých by sme túto excelentnú komiksovku nemali, je niečo, čo som pri sledovaní filmu ešte nezažil. Zack Snyder pokračuje rozprávačským štýlom po vzore Man of Steel a Batman v Superman a v tomto filme je to posunuté z režijného hľadiska o niekoľko levelov vyššie. Zápletka samozrejme pripomína kinoverziu (tá ma v kine bavila, lebo bolo fajn vidieť DC postavy spolu na veľkom plátne) ale oproti tomuto pôsobí Whedon cut, ako nevydarená demoverzia, ktorá bola omylom vypustená. Je až neuveriteľné, že túto fantastickú verziu bolo nutné pretáčať. Už po dvoch hodinách pozerania som mal pocit absolútneho zážitku. Merítko Snyderovho filmu je obrovské, pôsobí to neskutočne epicky a veľkolepo, má to prepracovanú mytológiu a perfektne napísané postavy. Každá z nich má svoj príbeh, prechádza určitým vývojom. Batman - zakladateľ Ligy, oproti udalostiam v BvS pôsobí viac ľudsky, snaží sa napraviť chyby, ktorých sa v minulosti dopustil. Cyborg - srdce filmu, ako písali a mali pravdu. Cyborgov origin je aj možno jedna z najemotívnejśích scén z celého filmu (flashbacky, scény s otcom ale aj spoznávanie schopností). Wonder Woman - jej vývoj oproti iným postavám je upozadený, predpokladám, že aj z dôvodu predchádzajúcej WW sólovky. Scény s Cyborgom a Steppenwolfom patria k tomu najlepšiemu, pri rozprávaní príbehu o Motherboxoch nabehli zimomriavky, ako pri Návrate Kráľa. Flash - Barry je pohoďák,jeho postava slúži aj na odľahčenie, humorné vsuvky sú super, nepôsobia prehnane, ani sa nesnažia zámerne pôsobit ako paródia. Aquaman - vlk samotár, aspoň určitú časť filmu a neskutočný týpek (lepšie to napísať neviem). Fantastické prepojenie na nasledujúceho Aquamana len potvrdzuje, ako mal Snyder celý príbeh riadne premyslený. Superman - návrat vo veľkom štýle nemohol byť veľkolepejší, scéna vzlietnutia v novom obleku ma dojala k slzám. Steppenwolf - patrí k jedným z najlepších záporákov, akých som v komiksovke videl, jeho motivácia je jasná a keď sa chopí svojej elektrickej sekery, ide z neho strach. Akčné scény adrenalínové a vyboostené až nas úplné maximum, s fantastickou obrazovou estetikou, akú vie asi iba Zack Snyder (pri finálnej naháňačke s Batmobilom som ani nedýchal). Tým, čo sa to nepáči, budú zrejme sklamaní, ale fanúšikovia budú pri pozeraní v siedmom nebi. To všetko podtrhnuté fenomenálnou hudbou Junkieho XL, skvelým výberom pesničiek (hlavne doplnok pre motív WW nemá chybu ale aj scéna v ktorej Barry zachráni Iris) a celkovo je Zack Snyder's Justice League pre mňa najlepšia komiksová teamovka všetkých čias. Na záver sa chcem ešte raz zo srdca poďakovať všetkým fanúšikom, je obdivuhodné, čo sa im podarilo dokázať vytrvalosťou a odhodlaním, aj vrátane finančnej podpory prevencie proti samovraždám. Zack to zvládol na výbornú a priniesol komiksovku, akú sme tu v takomto rozsahu, čo do veľkoleposti a monumentálnosti ešte nemali. Toto sa zapíše do histórie kinematografie. A zostáva sa už len tešiť na #RestoreTheSnyderVerse. (18.03.2021) (méně) (více)

Šel na to šalamounsky, ten Snyder - jeho verze je o dvě hodiny delší, takže jsou trapné momenty dál od sebe! Nicméně dobře, pokusíme se původní ̶s̶u̶p̶e̶r̶d̶e̶b̶i̶l̶n̶í̶ superhrdinský epos ignorovat a podíváme se na zoubek superdlouhého remixu. Snyder ubral na barvičkách, zakázal humor, přitlačil na pohnutkách postav, provedl několik faceliftů (Steppenwolf už nepůsobí tak směšně) a celek zabalil do znatelně epičtějšího a osudovějšího kabátku. Mělo to rozhodně ambici a zvolené cestě bych fandil... kdybych nevěděl, jak strašně na ní výsledný produkt zakopne. Opakovaně. Jestli jsem se s něčím pral, pak to byla velká část scén, ve kterých někdo mluví - když totiž někdo mluví jako kretén, pak obvykle chcete, aby nemluvil. A tady je superpřekreténováno. Každou chvíli někdo mluví hrůzostrašně pateticky, padouši v každém záběru cedí ze svých zamračených tváří superzlo a všichni dohromady pronáší ta nejvlezlejší motivační/morální/rodinná/oznamovací/záporácká klišé - často i ve chvílích, kdy to vůbec není třeba. Jeden příklad za všechny: Před Steppenwolfem se objevuje Wonder Woman, což megapadouch, který ji vidí poprvé v životě, důležitě okomentuje slovy "á, hele, amazonka - ty ale nejsi jako tvoje sestry, ty jsi silnější!" Dík, kámo. Smál jsem, i když jen chvíli. Zdaleka nejzajímavější postavou je Cyborg, kolem něhož se motají pochroumané motivace i demotivace, zatímco Aquaman víceméně jen vystavuje potetovanou muskulaturu a občas se připlete do scény (klišé kraviny kecají oba). Hromada patosu, kladení důrazu na epické/osudové výjevy a estetika všeobecně by se možná daly ospravedlnit ve vztahu ke komiksovým předlohám. Daly, no. Každopádně ve mně neklíčí přesvědčení, že by snad tenhle film fungoval stejně dobře, jako některé jeho obrázky. V důležitosti i schopnostech postav je navíc docela maglajz + nejednou někdo udělá/chce udělat něco, aniž by bylo jasno, jak k danému řešení došel (natož aby věděl, jak bude fungovat), což přihazuje další nechtěně směšné situace. Celkově vzato jsou příběh i mluvené slovo jen nalomenými berličkami pro okázalou formální stránku a sympatickým budiž fakt, že je čtyřhodinový celek nasekán do epizod. Každá z nich má něco jako svůj prolog, epilog a řádku flashbacků či vysvětlivek, díky čemuž vyprávění nenudí - nebo alespoň ne tolik, jak by člověk čekal (nekoná se žádný dynamický rychlík a rytmus vyprávění je drobátko rozhozený). Ve finále mi tahle Liga ̶s̶r̶a̶n̶d̶y̶ spravedlnosti vychází jako enormně rozervaná zábava na dlouhý večer. Ty kontrasty! Je dlouhá a pomalá, ale nenudí. Je vážná, ale často rozesměje. Věnuje se postavám, ale všechny jsou vám u prdele. Vypadá a zní místy vážně úžasně, a stejně máte v půlce dojem, že jste to už všechno viděli šestkrát. 5/10 P.S. a SPOILER: Závěrečné scény jsou dost WTF a možná je to dobře, protože jsem fakt zvědav, co se bude dít, až ̶T̶h̶a̶n̶o̶s̶ Darkseid dorazí na Zemi. P.P.S. Často si někdo v dlouhých + zpomalených záběrech okatě stoupne tak, aby si típnuté obrázky fandové mohli dát na tapetu a herci na svůj instagram. Což může být zápor i klad (podle toho, zda se zrovna smějete, nebo típete obrázek). (05.04.2021) (méně) (více)

"I got a second chance. And I'm not gonna waste it." ______ Musím přiznat, že jsem k celému humbuku okolo renovace celý tý původní karcinogenní 'Josstice League' přistupoval s neskutečnou skepsí. Po čtyřletých právních tahanicích, manufakturách, a subvencích ze strany fanoušků bylo dokonáno, a Zack Snyder, tatíček původní verze a maestro na extravagantní vizuální kydance, se chopil tohoto tvůrčího porodu, který byl vskutku bolestivou událostí. Nejde ale o prachobyčejně prodloužený režisérský sestřih původního snímku domrveného Jossem Whedonem, jelikož 'Snyder Cut' regulérně nepůsobí nejen jako osudový reparát, ale jako diametrálně odlišný a zcela nový film, v němž si Zack Snyder buď plní své dětské sny a tužby, anebo mu absolutně jeblo v palici.... 'Snyder Cut' je totiž epická óda na absolutní megalomanství a fetišismus, a zejména pak monumentální spektákl, který až příliš chaoticky lamentuje mezi noblesní pompézností a podprůměrným výblitkem ze zeleného plátna určeného pro diváky na intelektuální úrovni fanbase Kouzelný školky. Sice je na jednu stranu 'Snyder Cut' z hlediska žánrových konotací typicky generická a relativně konvenční komiksová čalamáda plná kýčovitého patosu a robustního digibordelu, na jejíž chuť a elán jsem se musel naladit postupně. A ačkoliv má snímek rekordní stopáž čtyř hodin, nedokázal jsem najít jediné hluché místo či pasáž, která by přebývala - jelikož Snyder participativně dbal na zřetel a vystavěl kompaktní příběh - ač disponující triviální premisou - který se může pochlubit rozmanitou plejádou ikonických scén a pamětihodných momentů - jimž bezkonkurenčně vévodí flashpoint scéna.... Nicméně Snyder si přes veškeré negace zaslouží enormní respekt za to, že zrealizoval svou originální tvůrčí vizi. A paradoxně je protentokrát výjimečně jedno, že zatímco Marvel pečlivě a konstruktivně budoval svou mytologii celou dekádu, DC se snaží celou analogii freneticky dohnat za pár let - jenže 'Snyder Cut' překvapivě slouží jako symbolické vykoupení všeho zlého, co studio Warner Bros s celovečeráky komiksového studia DC natropilo. Za tím vším veskrze stojí fakt, že elementární alfou a omegou celého děje jsou především postavy - každý z šesti protagonistů má totiž adekvátní narativní prostor (based Batfleck!) vypořádat se se svými vnitřními démony a asociacemi - což nabízí unikátní paradigma examinovat dílčí motivace jednotlivých charakterů, které v původní verzi fakticky absentují. Nemluvě o obrazovém formátu 4:3 který umocňuje specifickou vizuální estetiku snímku, a v neposlední řadě se musí vzdát hold hektickému orchestrálnímu soundtracku Toma Holkenborga, bez něhož by celkový zážitek nebyl úplný.... Celkově jsem tak kvůli ambivalentní kvalitě částečně pochyboval o tom, jestli nakonec udělím nadprůměrné hodnocení - k němuž mě přesvědčilo až grandiózní finále, které svou impozantností zdaleka nešetří - za čímž možná pouze stojí předpoklad, že mám již delší dobu akutní absťák po blockbusterech. Ve výsledný rezoluci lze 'Ligu Spravedlnosti Zacka Snydera' bez sebemenších pochyb považovat za plnohodnotný autorský počin, komiksový magnum opus, a jednoduše řečeno epický velkofilm se vším všudy, který nepodléhá byrokracii žádného hollywoodského studia, a rovněž upozorňuje na fakt, že není radno podceňovat sílu fanouškovské komunity. Snad tak v konkluzi nebude 'Snyder Cut' pouhý epitaf u kterýho všici geekové a panicové mohou instantně onanovat, ale bude také sloužit jako komplexní prolog k něčemu většímu. Každopádně, upřímně řečeno, je to stále neuvěřitelně žumpózní sračka, ale exkluzivně náramná a třeskutě zábavná sračka.... // VERDIKT: 7,2 mohutných stehen cypa Darkseida z 10 // ______ "Make your own future. Make your own past. It's all right now." (19.03.2021) (méně) (více)