Všechno, všude, najednou

Škoda té nepříjemné marvelovské pachuti v ústech, kvůli které vám cesta multiversem pořádně zhořkne. Everything Everywhere All at Once naznačuje, že lze dané téma uchopit i jiným, o poznání podnětnějším způsobem, a proto zamrzí, že režisérské duo nedokázalo k takto ambicioznímu projektu přistoupit podstatně dospěleji. Po smyslu lidské existence lze totiž pátrat se vší vážností a není potřeba se snižovat k infantilnímu, místy až hulvátskému, či vyloženě trapnému humoru. Navíc tvůrcům velmi rychle dochází nápady, a tak se mnohokrát přesvědčíme o tom, že opakovaný vtip opravdu není vtipem. Úsměv, byť značně křečovitý, mi na tváři vyloudil snad jen pohled na kostičkovanou nahotu, kdy do filmového štábu skrze mnohovesmír omylem zavítal cenzor z viktoriánské Anglie. Název snímku implikoval, že by se mohlo jednat o hluboce spirituální film, který s námi bude komunikovat především skrze symboly a metafory, jak tomu bylo třeba v případě kanonického The Matrix, ale při sledování Everything Everywhere All at Once divák nabývá dojmu, že jde v první řadě o prvoplánovou zábavu, z které čpí otravná a polopatická doslovnost. Rád bych přimhouřil oči a udělil snímku lepší hodnocení, ale objektivně vzato si zkrátka více než jednu silnější hvězdu nezaslouží. (28.04.2022)

Znova, nikdy, ani náhodou! Hollywood se aktuálně posral z multi shit vesmírů a film, který bych spíše čekal na Zlatých malinách, si odnáší Oscary a jiné ceny. Jistě si tento vizuální maglajs bez promyšlených pravidel a zajímavých směrů, kdy je svým nekonečným neuchopením možné i 1+1=3 a někdo si tento novodobý směr náležitě užívá. V tomto případě se kloním k táboru opačnému a doufám, že velmi rychle vyšumí, vstoupí do učebnic a bude s ním konec. Ani "expertům" z MCU to nefunguje a naštěstí ani tolik nenese. Některé obrazové sekvence jsou fajn, šel jsme tomu dost naproti, přesto jsem se většinu času hodně ošíval repetitivní nudou. (16.03.2023)

Možná to tvůrčí duo Danielsů místy s překračováním hranic fantazie, vkusu a vesmíru přehánělo, možná některé bizarní nápady a momenty byly pouze samoúčelné úlitby pochybné komedii, ale nic z toho mi nedokázalo zkazit tento úplně absurdní a vyšinutý, leč přesto úžasně promyšlený a soudržný průlet mnohovesmírem, který přitom tvořil pouze metaforickou kulisu pro podnětný a tematicky velmi silný a důležitý příběh o spravování mezilidských vztahů, rodinných pout a nalézání sebedůvěry a smyslu. O uzavírání mezigeneračních trhlin, o přijímání odlišností, o síle laskavosti a milosrdenství. Tedy příběh o velkých a bolestivých problémech starých jako lidstvo samo a zvolená forma tak vlastně podtrhovala tuto velikost a zároveň malost všeho lidského snažení, která mi byla předkládána. Dramaturgicky film fungoval vskutku naprosto špičkově a v závěrečné třetině párkrát dokázal vyvolat dokonce krásné, hluboké dojetí, když se celý tento malý/velký dějový oblouk uzavíral v parádně zpracovaných audiovizuálních montážích. Ve velké míře skvělému, emočně procítěnému diváckému zážitku samozřejmě pomáhali výborní herci v čele se čtveřicí Michelle Yeoh, Ke Huy Quan, Stephanie Hsu a Jamie Lee Curtis, právem všichni nominováni a tři (!!!) z nich následně i oceněni Oscary. Zvlášť Curtis si svou versatilní, zábavnou roli užívala viditelně opravdu naplno, ale všichni ostatní podali v rámci svých charakterně komplexních rolí taktéž výkony na jedničku s hvězdičkou. Prakticky všechny vážnější dialogy a momenty tak přes nálož bizáru a absurdit mezi nimi (nebo dokonce i během nich) fungovaly tak, jak měly. Vyvolávaly plnohodnotné emoce, prodaly mi jádro, srdce, myšlenky filmu. Asi by nicméně i přes toto vše nebyl film tak jedinečným a zajímavým prožitkem, nebýt kreativity a nápaditosti nejen v samotném konceptu a provedení zdejšího multiversa, ale i v jeho zpracování. Hlavně střih je další špičková součást filmu, příliš však nezaostává ani kamera, hudba či samotná choreografie při šílených akčních sekvencích... o kostýmech ani nemluvě. Prostě ten tzv. full package a jsem rád, že pro jednou i příběh takto zevnějšku podivný a ujetý, ale uvnitř krásně obyčejně lidský Akademie ocenila téměř vším, co se dalo. Nedivil bych se, kdyby to možná bylo i kvůli tomu, že touto dichotomií, těmi protiklady EEAAO jakoby přesně vystihl podivná, časoprostor tříštící léta uplynulé pandemie. Na jedné straně tolik bolesti, beznaděje, strachu, zloby, na straně druhé se tolik lidí semklo, pomáhali si, mysleli na druhé, bojovali o jejich životy. Když už nic jiného, bylo by fajn, kdyby si každý člověk vzal z tohohle filmu třeba jen to, že smyslem života je být laskavý a ohleduplný. 9/10 (05.02.2024)

Název nelže. Tím vším, co se všude a najednou dělo, mě ale film spíše omlátil než omámil, a na milost jsem ho nevzal ani v závěru, kdy se ukázalo, že to mělo smysl a tvůrci očividně věděli, co a proč dělají. Kdyby to dělali třeba jen hodinu a půl, bylo by to pro mě stravitelnější. Těšil jsem se, Michell Yeoh je úžasná a žánrově je to krásně rozkročené jako kdyby režíroval a psal Džun-ho Pong... Ale na něj to zdaleka nemá. (22.02.2024)

„VŽDY JE NĚCO, CO MŮŽETE MILOVAT. DOKONCE I VE STUPIDNÍM VESMÍRU, KDE MÁME MÍSTO RUKOU PÁRKY, VŠE ZVLÁDNEME NOHAMA…“   Nejdřív to nedává žádnej smysl, ale je v tom kung-fu. Zajímavá fantasmagorie, ze který se ovšem… později …  vyklube zajímavě propracovaný rodinný drama. A přitom ty šílenosti převažujou a často vyústěj v neuvěřitelnou a absurdní píčovinu. Ovšem nemůžu říct, že mě to nebaví. Prostě chvíli píčovina, chvíli vážný, chvíli pičovina, chvíli… rovná se rodinný drama, jaký svět neviděl! P.S.: a rozumím i tomu odpadu!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Žiju pro svý nejhorší já. 2.) Do jinýho světa mě dostane jedině anální kolík.  ///  Thx za titule „Parzival“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  **  AKCE  **  NAPĚTÍ  * (18.06.2022)