Za volantem nepřítel

Skutečně jsem nevěřil, že může existovat horší film, než je Hroch. Za volantem nepřítel dokonale splňuje podmínky Baldýnského terminu techniku "nuda k posrání." Repetitivnost záběrů na pražské věže vám způsobí tik a závěrečná patetická smrt zase divoký smích. Přemýšlel jsem, proč jsou tyhle komunistické sračky tak k nepřežití. Plné velkohubých frází ve spojení s teoriemi o socialismu, přičemž denní praxe byla zcela jiná. Naprosto pod dohledem ÚV a ústředního dramatugra Barrandova Ludvíka Tomana, za mrzký penis či pod příslibem zaslouhovaného umělce byla nejpřednější ideologie, pak až smysl, aby to mělo aspoň nějakej děj a divákovi se to líbilo. BTW ten Steklý, například spoluscénárista takových filmů jako Valentin Dobrotivý nebo Roztomilý člověk (!!!), opravdu mu to STÁLO ZA TO??? Řečeno spolu s lodivodem ze Schovanky: "Bůh suď." (21.09.2020)

Vše již bylo řečeno. Zápletka legrační, výsledky tristní. Steklý natočil klaunérii o zlých taxikářích, které nakazili západní reakcionáři a tak stávkují za vyšší platy (tedy něco, co za první republiky dělali komunisté obden). Zde je to ovšem průvodním znakem postupujícího a sílícího vlivu pravicového revizionismu. Každou chvíli odněkud slyšíme, že po televizních novinách "zazní fejeton Vladimíra Škutiny" či něco podobně zločinného. Vrcholem všeho je scéna, v níž si kovaný Miloš Willig na chvíli pustí televizi, z níž mluví nějaký ten "osmašedesátník". Bohužel asi neříkal nic zločinného, a tak ho musel "nadabovat" Jiří Krampol s podstatně nebezpečnějším textem... Dále účinkují Oldřich Velen, Jan Skopeček, Libuše Řídelová, Petr Skarke, Karel Hábl, Svatopluk Matyáš, Zdeňka Burdová, Libuše Matějová, Jiří Němeček, Josef Langmiler, Gustav Opočenský, Jindřich Janda, František Skřípek, Zdeněk Kryzánek, Ivo Niederle, Vladimír Hrubý, Jan Schánilec, Zdeněk Kutil, Jan Krafka, Jiří Havel, Petr Pospíchal, Radan Rusev, Antonín Hardt, Josef Hlinomaz, Magda Maděrová, Jiří Holý, Ferdinand Krůta, Raoul Schránil, Stanislav Remunda, Miloš Vavruška, Karel Peyr. (15.01.2008)

Bez pochyb je to odpad, ale na rozdíl od Dvacátého devátého, který je jenom ukrutná nebezpečně propagandistická nuda, je tohle ukrutná nebezpečně propagandistická nuda s poslední čtvrt hodinou, ze které jsem chytal záchvaty smíchu. Tudíž odpad dát nemůžu, ačkoli to je těsně nad ním. Ale teroristické taxikáře, idiotské finále s autohavárií a zápaďáckého hajzla, který chce unést ženu soudruha šéfa taxikářů do Frankfurtu a dokonce jí ukradne cestovní pas, aby s ním musela přes celnici (!), to jen tak člověk neuvidí. A když se k tomu přidá asi stokrát opakovaný stejný záběr na stověžatou Prahu (který tam ani nemá smysl), je guilty pleasure dokonáno. Jinak je to ale naprosto mizerný film, po všech stránkách. Hrdinní komunisté se nevzdávají a nepodléhají nátlaku ani na jaře 68, černobílé to je až to bolí, ale v tom nemá smysl se pitvat, to už tady člověk čeká, když ví, do čeho jde. Zarazila mě ale laxní filmařská stránka, která nejen že netvoří další vrstvu a ani nemá vnitřní smysl střihové skladby či opodstatnění pro celky či polodetaily, ona mi dokonce przní moji zálibu ve velkých celcích a statických záběrech. Těch je tu totiž hodně, ale jsou naprosto bez atmosféry, se stupidním umístěním postav a dějí se v nich dlouhé rozhovory o ničem, ve kterých velký celek spíš působí, jako kdyby někdo na špatné divadelní hře někam náhodně umístil kameru a prostě ji zapnul. A nechybí ani oblíbený prvek tehdy současných agitek - vtipná postavička. V Tobě hrana zvonit nebude to byl plešoun vymetající hospůdky, zde taxikář s čivavou v kožené kabelce. Ale tenhle taxikář naštěstí zastává i úlohu neutrální postavy, která má nakonec jít na správnou (samozřejmě komunistickou) stranu věcí. Tím pádem i Tobě hrana zvonit nebude byla scénáristicky propracovanější. A vlastně i filmařsky, jelikož tam střih dával aspoň smysl. Steklý je asi ještě větší neumětel než Trapl... Slabá 1* (08.03.2024)

Miloš Willig začíná být pro mě ikonou filmů alla největších bezduchých odpadů, které zde podle norem rudé garnitury vznikaly. Tento film mě nudil od samého počátku až do konce, jehož pointa mi nějak unikla. Neuvěřitelně překroucená fakta z roku 68 byla prezentována tak okatě a angažovaně, že snad i tehdejší soudruzi z ÚV museli pochybovat o negativním testu na psychotropní látky režiséra a scénáristy. Snad bych byl ochoten dát jednu hvězdu za hudbu a záběry na panorama Mater Urbium, ale má nechuť je silnější než ochota... (15.01.2009)

"Za kamerou nepřítel" - tak se jmenuje nové drama donedávna většině diváků neznámého spisovatele a scénáristy Miroslava Müllera. Snímek nastavuje nemilosrdné zrcadlo podloudným a úplatným filmovým reakcionářům a jejich snahám o rozvrácení bodového hodnocení naší krásné demokratické a filmistické obce. Autor poloanonymní obžalobou kameramana Františka Uldricha na nejbližší stanici Veřejné bezpečnosti staví diváka před dilema, zda být se štěstím zbohatlík rozmařilého života v 3D animaci, jak je kameraman líčen, či plnoprávný a zodpovědný člen rozvinuté filmistické společnosti. V následujících minutách vás tedy zveme ke sledování dramatu, natočeného dle nejmodernější sovětské koncepce "ска́зка". V souladu s myšlenkami revoluční fronty na vstupenky do kina se podařilo autorovi, s vydatnou pomocí Karla Steklého, zcela vytlačit příběh či jiné, od čirého pohledu na pravdu odvracející, prvky. Kameraman Uldrich byl v imperialistickými státy zmedializovaném soudním případu odsouzen nepodmíněně ke dvaceti letům kameramanské práce ve filmovém nápravném zařízení se sníženou ostrostí a jasem. Pomlouvat a měnit body. Vyhrát ale nedokáží! Tímto citátem jednoho z hrdinů příběhu již přejeme našim divákům příjemný a ničím nerušený výplach. (13.01.2014)