Dotkni se mých ran

Děj mě nebavil, nicméně kdykoliv byli na obrazovce Ye-ji Seo, Jeong-se Oh a Chang-wan Kim, tak to mělo tu pravou šťávu, které bych se klidně uchlastal. Za tyto charaktery a super pohádky tam ty 3* jsem ochotný dát. (16.09.2020)

Mínusy: Zpočátku jsem se úplně ztrácel v žánrovém mišmaši. Zpomalené nebo úplně zmrazené záběry mě časem až otravovaly. Seriál mohl být kratší a odpustit si chtěně poeticko-mysteriózní atmosféru... Plusy: ...ale musím i uznat, že se tvůrcům povedlo skoro nenápadně přivést všechny postavy k civilní a pozitivní katarzi (i když to zároveň znamenalo, že Ko Mun skoro ztratila osvěžujícně brutální přímost a věcnost). Počítám tam i dvojí "odmilování", které nakonec nevyznělo jen tak, že dotyční předtím mířili mimo svou ligu a teď by se měli spokojit s "2. jakostí". Oslnivě krásný ústřední pár (ale bohužel mě rozčiloval Kimův chybějící ohryzek). Fenomenální Ohův výkon v roli bratra autisty. Hodnocení: 82%. (05.03.2021)

Zase budu vypadat jako škarohlíd, ale prostě musím být na seriály přísný, nejen proto, že archivovat nelze vše a člověk musí vybírat, ale taky proto, že ostatní by měli šetřit svůj čas a nervy. Námět seriálu je relativně neobvyklý, a celkem chvályhodný, protože psychické nemoci jsou v Asii mnohem větší tabu, než zde, takže myšlenka je pořádku, nebýt v pořádku (ale léčit se, nebo překonat své problémy) je rozhodně trefa do černého. Autora pohádkových knih Ko Moon-Yeong (Seo - Ye-ji) je roztomilý egomaniak, za cynismem se skrývá trauma minulosti. Zdravotní bratr Moon Gang-Tae (Kim Soo-hyeon) se musí starat celý život o autistického bratra a zdá se, že se svéráznou spisovatelkou nemůže mít nic společného, natož ve své situaci, ale oba mají společného, více, než by čekali, problémy minulosti, svůj strach... První díly jsou prostě pecka, nápadité, animované sekvence, silné dialogy, humor. Seo Ye-ji je napodzemsky krásná a charismatická, její herectví ční nad ostatními. Kim Soo-hyeon je ok, zvládl být zdatným parťákem, na to, že jeho postava nemá tolik příležitostí se projevit. Jenže po díle 11. začne být patrné něco, co člověk ignoroval, nebo nebylo zjevné. Nápady došly, tempo spadlo. Zápletku a vústění všichni tušíme, ale minutáž dílů nad 60 je fakt zbytečná a celé to vyústění šlo srazit z 5 dílů na 1-2, impakt by byl mnohem větší, prostě to jeden a volnoběh, vata všude. Vedlejší charaktery jsou slabé a zbytečné vůbec příběh neposouvají (míněn vydavatel, jeho asistentka, rivalka Ko Moon-yeon Juri mohla zůstat, ale po určitém čase ja také pouze do počtu). Takže ano seriál je nadprůměrný, má sakra dobré herce a nápady, ale také přepálenou minutáž a jisté vady na kráse, 3,5 hvězdy, trochu zařádit ve střižně a hýbe se to ne pomezí 4-5 hvězd, jak to postupovalo od začátku... (23.08.2020)

Napsal jsem samostatnou, nadšenou recenzi, takže už jen pár slov: Seriál, který určitě doporučuji. Ano, mohli bychom hovořit, zda se antisociální porucha osobnosti dá vyléčit bez léků, každý případ je však individuální. Antisociální porucha osobnosti, kterou má hlavní hrdinka, je navíc velmi vzácná. Jednak totuto poruchou trpí častěji muži, než ženy. Jednak se ženy, když už jí trpí, projevují promiskuitně, což hlavní hrdinka nedělá. A do třetice, ne každá žena, která jí trpí, bude bohatá a krásná. Takže konkrétní příklad hlavní hrdinky je velmi zřídkavý. Což si, myslím, bude uvědomovat většina mužů, kteří seriál sledují a nedá se předpokládat, že by ženy s antisociální poruchou osobnosti začali po vidění It's Okay to Not Be Okay vědomě vyhledávat. Video OST. (06.11.2022)

Už mám nějaké korejské seriály za sebou, tak mě nemohlo překvapit to, co mě překvapovalo při sledování těch prvních. Tradičně to bylo dlouhé, resp. zbytečně natahované, bylo to uřvané a bylo to plné přehnaných emocí. Nicméně byla v tom nebesky krásná hlavní hrdinka v mnoha krásných, divných či nepopsatelných módních kreacích. Vždy, když byla Seo Ye-ji na scéně, celé si to ukradla sama pro sebe. Musím to říct znova, Seo Ye-ji je v seriálu ze neskutečnou superkost, která je naprosto k sežrání. Zároveň se ovšem ten seriál lišil od ostatních kdramat (teda těch, co jsem viděl, nejsem až takový znalec jak jiní). Možná proto, že byl pod Netflixem? Lišil se propracovanějším příběhem, absencí otravné opakující se hudby, snahou o ukázání skutečnosti, zejména duševních nemoci a také skvělým hercem ve „vedlejší“ roli, který ten autismus hrát dokonale. Nepřišlo vám, že vypadá tak trochu jako Jackie Chan? Co říct závěrem, snad poprvé u korejského seriálu moc nelituji času, který jsem mu věnoval. Navíc v něm bylo skutečné líbání a dokonce proběhl i sex!! (01.01.2022)