Co jsem komu udělala?

Tento film by som púšťal slovenským gazdinkám. Neexistuje asi nič iné s čím by sa mohli viac identifikovať. Z jedného zamestnania do druhého a potom domov žehliť, variť, prať a obsluhovať rodinu. A chlap čo sa na vás vrhne v sprche sa urobí rýchlejšie než nadržaný komár. Veľká podobnosť zo Slovenskom (aj v iných Almodovárových filmoch) a ďalšia identifikačná postava je tá bigotno-kresťanská babka, túžiaca po návrate na vidiek. Almodovár aj napriek svoje nadsázke respektíve vďaka nej pôsobí uhrančivo realisticky a darí sa mu presne glosovať problémy rodiny ako socio-ekonomickej bunky. V jeho filmoch už nikoho netrápi, že ľudia fetujú, či už sú to pracie prášky, tráva, koláčiky a Svätý Antoníček alebo hrste liekov. Postavy sa nesnažia zbaviť svojej závislosti, ale snažia sa žiť popri nej. Rodina je zviazaná cez peniaze, ktoré každý potrebuje na svoje drogy, čo režisér ironizuje menom pre chameleóna - Peniaze. Chus Lampreave (táto Milada Ježková španielskej kinematografie) vo vedľajšej role predvádza veľmi vtipný výkon a rozhovor s inou babkou na autobusovej stanici mi pripomína ďalšiu proprietu nám bližšej kultúry a zároveň ďalší identifikačný prvok - hrabalovský dialóg. Almodovár stabilizuje v tomto filme svoj samoukovský autorský rukopis a záverečný nájazd kamery na tvár herečky Carmen Maura s emotívnym hudobným doprovodom je jeden z najsignifikantnejších momentov jeho tvorby. (30.05.2012)

Vtipná komedie o ženě, které se nevyvedla rodina a stíhá ji jedna potíž za druhou. Almodóvar sice umí i lepší kousky, především scénář se dal ještě dopilovat, ale v kontextu celkové filmové produkce bezpochyby nadprůměrná záležitost. Celkový dojem: 75 %. Minimálně kvůli vynikající Carmen Maura stojí film za vidění, jde o velkolepý herecký koncert Almodóvarovy oblíbené herečky. (13.01.2009)

Taková normální rodinka po španělsku. Je neuvěřitelné, že Almodovar dokázal takový film natočit už v roce 1984, většina režisérů se něčemu podobnému nedokáže přiblížit dodnes, byť se o to snaží. Je to jedinečný, velmi zábavný, uvolněný pohled na každodenní problémy bizarních postaviček, které však člověk jakoby znal osobně a potkával denně. Film nenudí ani chvilku, má hloubku, ale i nadhled. /// K Almodovarovi jsem si hledal cestu těžko – Špatná výchova mě nenadchla, poté jsem viděl Vše o mé matce, které už mě nadchlo, ale pořád to nebyla úplně má krevní skupina – tu jsem našel až ve Mluv s ní. Ženy na pokraji… a Volver se mi líbily tak napůl, ale Co jsem komu udělala je opět špička a po (zatím jeho shlédnutých) šesti filmech se Almodovar dostává mezi mé nejoblíbenější a pro mě nejzajímavější a nejoriginálnější režiséry. (14.02.2009)

Musím se přiznat, že ranný Almodóvar mi ještě tolik nevoní jako jeho pozdější, vyzrálejší díla. Přesto se jedná o velmi dobrý film, ve kterém lze dobře rozpoznat Almodóvarův rukopis, především v práci s postavami. Určité náznaky a jemné niance, které byly později v dalších dílech rozvinuty k dokonalosti poznáte spolehlivě. Na Almodóvara klasický, ale na rok 1984 v určitých scénách velmi kontroverzní kousek. Dobrý základ na pozdější cestu k dokonalosti. (17.01.2009)

Ťažké rozhodovanie, vidím to na hranici 3 a 4 hviezd. Nechytilo ma to až tak ako som očakával, ale snímok má aj veľa vynikajúcich momentov. Diváka zavedie do sveta ženy, nespokojnej so svojim životom a svojou rodinou, rodinou kde je v rámci čudných vzťahov medzi jej členmi možné snáď všetko, každá možná absurdita čo vám len napadne. Napríklad aj nechať adoptovať svojho syna úchylným doktorom, kde druhý nedospelý syn pred matkou bežne fajčí jednu od druhej, kšeftuje s drogami a kde predmety poletujú po kuchyni. Film je ako puzzle, kde sa svetlé, čiernohumorné momenty striedajú s nudou. 70/100 (01.01.2015)