Dům Na poříčí

Vůbec mne to nebavilo. Obor, který mne nezajímá, film naprosto o ničem, takže závěr je jasný. Jen zhroucení domu stálo za to, bylo celkem dobře technicky zvládnuto. Ale za deset sekund stopáže nemohu dát nic. Postav jak na orloji, ale prostě nudááááááá. Nejvíce mne pobavil konec. Kvůli jedné větě nějakého neznámého architekta došlo ke krachu na Newyorské burze. (10.05.2019)

První republika byla stejně jako všechny doby v našich dějinách nedokonalá a stejně jako v naší době hrály velkou roli peníze a styky. Film je více orientován na dělnickou skupinu, ale stejně tak si dnes můžeme do skupiny dělníků promítnou klasického pracujícího člověka a do korupce magistrátu naši dnešní představitele. (16.10.2021)

Film měl velice zajímavou "katastrofickou" sekvenci, která byla opravdu udělána na úrovni, bohužel jeho podstatnou část zabraly spory a okolnosti týkající se soudního sporu, které jsou bez patřičných znalostí značně nepřehledné. Jenže to by z toho vzešel seriál. Především výborný Jiří Kodet a Luděk Munzar, ale ani jejich výkon nevymanil film z průměrného středu. (17.06.2010)

Nevídaný stavební i průmyslový rozmach prvních poválečných let dosud stále ještě mladého Československa s sebou velice rychle přinesl i veškerá negativa, spojená s vidinou snadného výdělku. Obětí těchto nekalých praktik se jednoho říjnového dne roku osmadvacátého stalo také 46 dělníků, kteří zahynuli pod sutinami nedokončeného obchodního domu. Moderní železobetonová stavba, již předem inzerovaná jako jeden z vrcholů dosavadní architektury, se bohužel do dějin hlavního města navždy zapsala svou tragickou skutečností, jíž byl inspirován i spisovatel Karel Štorkán. Filmová realizace šokující události zůstává ovšem značně poplatná době vzniku; rozhodující význam tak přebírají politické diverze, s nimiž snímek nakládá podle předem rozdaných karet. Snad jen efektně zinscenovaná scéna zřícení domu a hrstka dobrých hereckých výkonů ve vedlejších rolích (Munzar, Lukavský, Kodet, Navrátil) má jakýs takýs nárok neuvrhnout Svobodův film do naprostého zapomnění. Škoda, tak zajímavé téma a tak mizerný výsledek. (21.06.2014)

Je zcela nabíledni, že v polovině 70. let bylo skutečně snadné zaujmout látkou, kterou bylo možno zařadit do kolekce normalizační obžaloby předmnichovské republiky. Kauza Domu Na poříčí opisuje nejenom schema korupce kapitalistické společnosti, před kterou je nutno si odplivnout, ale také vševidoucí hledisko "dneška". Pokud přičteme již tradičně zcela selhávající dobovou výpravu, kostýmy a líčení, které jen velmi obtížně odkazují na konkrétní reálie roku 1928, máme tu tradiční šlendrián či paskvil Státního filmu neblahých let. Nicméně, nebylo by zcela fér odmítnout tento Svobodův a Štorkánův projekt neb v práci s textem románu Milion a jeho následné transpozice do podoby filmového scénáře, tito odvedli práci dobrou. Těžko si jinak vysvětlit vývoj, který již v několika následných letech měl znamenat, že se ze Svobody již brzy stal autor, který mohl přebírat scénáře původně určené Vláčilovi. Cesta k výsluní uličkami FSB bývala nesnadná. (14.11.2016)