Megalopolis

Coppolův Megalopolis nás přivádí do futuristického, dekadentního a anticky stylizovaného New Yorku, Nového Říma. Tato kombinace antické kultury (oblečení, jména, zábava) s futuristickou vizí světa mi přišla velmi povedená. Stejně tak i to, že je celý film provázen citáty starodávných myslitelů, které jen podtrhují svou nadčasovost tím, jak na dnešní dobu stále platí. Zdůrazňují absurditu určitých aspektů moderní doby, především to, že jsme pořád ti samí lidé (zvířátka) jako v dobách starověkého Říma, jen si na civilizovanou a vyspělou společnost hrajeme. To je ve filmu vykresleno skvěle, ale tím asi končí veškeré klady tohoto "megadíla". Ještě bych zmínila, že ačkoli je z celého hereckého obsazení můj největší oblíbenec Adam Driver (který hrál standartně skvěle), tak si největší pochvalu zaslouží Shia LaBeouf, který předvedl zase něco zcela nového, a dokazuje, že může stále překvapovat. Megalopolis měl obrovský potenciál, mnoho skvělých myšlenek, které by zasloužily více rozvinout. Obrovským zklamáním pro mě bylo to, že hlavní hrdina má sice moc zastavovat čas, ale nijak toho nevyužije. Myslela jsem, že to pro vývoj filmu bude mít mnohem větší význam nebo dopad. Takhle to celé působí jen jako kritika společnosti s nadějí na světlejší zítřky, spojená s obyčejným rodinným dramatem bez většího přesahu, což mi přijde mega málo. Na konci filmu jsem si pokládala otázku, jestli jsem během projekce náhodou neusnula, že mi něco prostě muselo uniknout… Anebo jsem to celé prostě jen nepochopila. [Festival de Cannes 2024] (21.05.2024)

Nemám slov. Francis Ford Coppola se rozhodl prodat své vinice a natočit šílený film, který rozděluje lidi na dva tábory. Režisér si jednoduše řekl: "Kdo mě zastaví, když si ho zaplatím?" Dostane-li se do distribuce těžko říct, zda bude snímek promítán tak jako byl v Cannes, protože jedna část zhruba v půlce filmu přesahuje veškeré kino zážitky, které jsme měli možnost zažít. (18.05.2024)

Antické drama z futuristického New Yorku s literárními citáty klasiků a existenciálními úvahami, směšně nesedícími k okolitému provedení filmu. Pro jednou sexy, pro jednou vtipná, zbytek stopáže ale v estetice míchání stylů rozpačitá až kýčovitá pseudo postmoderna, naprosto neprodejná širšímu publiku. Davové scény s desítkou komparsistů, kostýmy s motivy starého Říma a digitální výjevy jak z televizní fantasy pro domovy seniorů. Neopodstatněný, nedotažený motiv zastavování času a mnoho dalších načrtnutých myšlenek, které nikam nevedou. Je vůbec možné, aby tohle Coppola považoval za své velké finální dílo, do kterého dal všechno? Jak svou kariéru nakopnul dlouhou scénou svatby v Kmotrovi, tak ji pohřbívá příšerně teatrálním eventem pro smetánku Megalopolisu jak z megapropadáku Caligula. Jinak Nathalie Emmanuel krásná, Aubrey Plaza nebezpečně svůdná a Shia LaBeouf nejlepší ze všech. [Cannes FF] (19.05.2024)