Můj svět

Hoci American Splendor predstavuje film natočený podľa komiksu, v prvom rade ide o čosi iné, a totiž o jeden z mála filmov, ktorého forma je plne súvsťažná s formou komiksovej predlohy. Harvey Pekar, osobne sa vo filme vyskytujúci, hneď úvodom upozorní divákov, že v prípade hlavného hrdinu nepôjde o žiadneho superhrdinu, akoby si tým potreboval utvrdiť a postaviť sa do protipólu voči komiksu takému, aký ho má zadefinovaný najväčšia časť ľudí. Film pracuje s intertextualitou ako výrazivom postmoderny na veľmi podstatnej úrovni. Má dve príbehové línie, jedna sa venuje Harveymu Pekarovi, hranému, v podaní Paula Giamattiho, tá druhá je zameraná na samotného autora, odohráva sa akoby v zákulisí, je dokumentárna. Pekar tu glosuje samého seba, je vševediacim rozprávačom filmu, pretože rozpráva o sebe samom, dokumentárne a hrané pasáže sa dopĺňajú a vytvárajú jeden celok. To, čo Pekar povie do kamery, utvrdzujúc tým v divákovi jednu z identifikačných čŕt postmoderny, scudzujúci efekt, to sa v nasledujúcich minútach odohrá v hranej podobe. Štylizácia do komiksovej podoby je zrejmá hneď počas úvodných titulkov, kde nám tvorcovia predostierajú vzájomný vzťah dvoch umeleckých druhov, komiksu a filmu, veľmi originálnym spôsobom, v ktorom len potvrdzujú tvrdenie, že jeden komiksový panel je ekvivalentom jedného filmového záberu, a tento fakt vysvetľujú na príklade, kedy je kamera v detailoch zameraná na jednotlivé statické panely komiksu, ktoré sú vo filme v dĺžke trvania jedného záberu na chvíľu rozpohybované. Rámček, ako ďalší štylistický prvok komiksu, je vo filme prítomný celé jeho trvanie, je použitý hlavne na začiatku takmer každej kapitoly, nazvyme si to tak, ak tou kapitolou myslíme jednotlivé hrané sekvencie, ktoré sú niekedy prekladané dokumentárnymi. Uvádza nám rok odohrávania sa tej-ktorej kapitoly, prípadne rozprávačsky ozrejmuje čosi dôležité. Štylizácia je dotiahnutá do dokonalosti v scéne, v ktorej sa živá postava hraného Harveyho Pekara pohybuje v kreslených paneloch komiksu. 90% (17.06.2013)

American Splendor je jasným důkazem, že podle výborného scénáře nemusí nutně vzniknout i výborný film. Biografie Harveyho Pekara obsahuje výborně prokreslené charaktery, které díky výbornému castingu získali i odpovídající tváře, ale po režijní stránce prostě AS nemá čím zaujmout. Režijní unylost a šeď zachraňuje až pár výborných scén prolínání komiksu s realitou, ale ty bohužel neudělají celý film, podobně jako vždy sympatický Paul Giamatti. Filmu bohužel neprospívá ani chvilková snaha o jakousi polo-dokumentárnost, kdy film chvílemi přeskočí do jakéhosi "making of" s pravým Pekarem, bohužel ale tyto momenty jaksi nevyzní. American Splendor zkrátka funguje výborně na papíře jako komiks, na plátně ale bohužel dost často nudí. I tak se ale jedná o nezávislé drama, které za to zhlédnutí stojí. Pro fanoušky Paula Giamattiho nutnost, prakticky nesleze ze záběru, byť se jedná o další jeho klasickou roli. 60 % (13.02.2010)

tento film ma jednoducho okúzlil. Tak spracovaním, ako aj námetom, tak scenárom ako aj jeho režijným prevedením a predovšetkým úžasne zahraným Harveym Pekarom úžasným Paulom Giamattim. Role nespokojných chlapíkov mu skrátka sadnú rovno na telo. A keď si pomyslím, že celý ten film je v podstate o obyčajnom živote rozprávané cez comixy a jazz (určite moje dve najmilšie neresti a slasti) tak nemôžem nič, len tento nenápadný filmík odporučiť všetkým. (20.07.2006)

Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, jen jméno - Paul Giamatti, chlapík z Bokovky - ten smutný, zas se opakuju, ale byl tam tak úžasný a byl takový i tady. Jeho Harvey tvoří komiksy, jak je všední, tak je neobyčejný, máte pocit, že ho lze potkat denně, ale že zároveň i se svými kamarády a jejich "diagnozami" musel snad odněkud spadnout, a přes svoji vnitřní melancholii má pud sebezáchovy, který ho zdvihne ode dna, má komiksy - svou psychoterapii, má ženu........."Vím, že nakonec tu válku stejně prohraju, ale dobrý je na tý cestě vyhrát pár bitev". Fajn film. (30.01.2006)

Jako usoplené mládě jsem kreslila komiksy, mými spolužáky oblíbené sci-fi krváky, a svět výtvarna mi zůstal blízký dodnes. Chválím tedy vizuální stránku filmu a vůbec celkově neotřelé provedení "Mého světa", kombinující životopisný film s dokumentem, do toho zajímavé obrázky a komiksové vsuvky. Jako další klad lze přihodit herecký výkon Paula Giamattiho, na padnutí na zadek a oslavné výkřiky to sice nebylo, ale na druhou stranu scénář nedával kdovíjaký prostor pro excelování. Obyčejný lidský příběh je paradoxně největší slabinou filmu, místy melancholický, místy groteskní, ponejvíce však všedně nudný, jak už to obvykle v životě chodí. Pro příznivce nezávislých snímků asi hotový ráj, já jsem ovšem pouhá povrchní pipka, od kinematografie očekávám, že mi přinese pořádné emoce: napětí, strach, smích nebo dojetí, úžas nad nepoznanými světy - nic z toho mi tenhle film nenabídnul. No jo, zase jsem usnula a v tomto případě by se mi to nejspíš stalo i v dopoledních hodinách, natož v noci. 58% za to zajímavé, vymazlené zpracování a P. Giamattiho. (01.04.2010)