Hodinář od sv. Pavla

Přinejmenším hodně zvláštní film. Dělením "pozornosti" mezi hodináře Descomba a komisaře Guilbouda mu chybí hlavní hrdina, středobod, kolem kterého se děj točí. Nepřipadá mi, že bychom se postavě ztvárněné Phillipem Noiretem dostali dostatečně na kůži, tváří se dost neproniknutelně, jeho činy ale už tak nevýmluvné nejsou. Ocenit je třeba i překvapivě dobrý dabing TV Nova, kterému vévodí skvělý Miroslav Donutil, který se tak po Čestmíru Řandovi do Noiretova herectví nejlépe hodí. Jo, a ten nicneříkající oficiální text distributora vyhoďte do háje, když tu máme takový pečlivý rozbor kolegy argensona! (10.02.2013)

"Vidíš, už nám to povídání docela jde !! Slyšíme jen to, co nás zajímá.." Tak tohle je pro mě osobně neskutečné zklamání, od Taverniera jsem rozhodně čekal mnohem víc, přičemž asi hlavní zádrhel spočívá ve skutečnosti, jak se dvě obrovské herecké veličiny, Philippe Noiret s Jeanem Rochefortem, vzájemně přetlačují o to, kdo bude středobodem celé této podívané, přičemž je tu ještě nadbytečná role Michelova přítele Antoina v podání Jacquese Denise, ani jejich postavy nejsou příliš schopny vzájemně spolupracovat, oba hrdinové mi připadali až příliš tajemní, neproniknutelní a jejich motivace mi nejsou příliš jasné, díky čemuž vlastně divák, ač raději budu mluvit jen za sebe soudě dle vysokého hodnocení, jen zpovzdálí sleduje velmi chladné a odtažité, stejně jako je odtažitý i Michel Descombes, intimní drama, do něhož nesnadno proniká, v němž se tak jediným podstatným jeví zjistit, proč vlastně Bernard Descombes zabil !! Nicméně atmosféra překrásného Lyonu, herecké výkony i melancholický soundtrack Philippa Sardeho činí Hodináře od sv. Pavla velmi zajímavou a jedinečnou podívanou, po jejímž shlédnutí nemůžu nesrovnávat s obsahově velmi podobným geniálním snímkem Zatracený otec od mistra pera Josého Giovanniho, který však tento až propastně převyšuje !! (15.10.2013)

Ve filmu se sešli dva velcí francouzští herci Noiret a Rochefort, kteří bezesporu patří k lákadlům pro každého zapáleného filmového fanouška. Navíc východisko filmu - vyrovnávání se s výjimečně kritickou rodinnou situací - slibovalo silné drama. Velký filmový zážitek se v mém případě bohužel nedostavil. Snímek si totiž své diváky drží dál od těla a nesnaží se je nijak citově angažovat. O motivech zločinu můžete jen spekulovat a pokud se z úst pachatele dovíte, že vraždou oběti chtěl své dívce nadělit dárek, je prakticky nemožné se s ním ztotožnit nebo mít pochopení pro jeho postoj. Ono je vůbec těžké najít pochopení pro kteroukoli postavu filmu, protože jejich psychologie, interakce a motivace jsou nedostatečně vykreslené a zdůvodněné. Nevím, co mi chtěl režisér sdělit, snad kromě banality, že potomek, který spáchal trestný čin, ještě nepřestává být vaším synem. Jenže i to se dá sdělit nepoměrně zajímavějším a citově angažovanějším způsobem. Celkový dojem: 45 %. (21.10.2013)

,,Začínáte mi lízt na nervy!" Na tomhle filmu mi začlo jít na nervy postupně více věcí. Mimo neustálých politických levicových keců a líného tempa bez atmosféry taky podivný komisař Jean Rocherfort. Ale tentokrát jsem se příliš "nepotkal" ani s mým oblíbeným Philippem Noiretem. Hodináře od sv. Pavla nepovažuji za špatný film, ale zdaleka nevyvolal ve mě tak silné emoce, jak jsem od námětu o poznávání temné, ba přímo té nejhorší možné tváře syna ze strany otce očekával. Na každém druhém kroku čouhal silně levicový podtón, jehož smysl v takové dávce jsem ve výsledku moc nepobíral (SPOILER: když se několikrát jasně a dávno prokázalo, že Bernard žádné politické hnutí nepodporuje, ba dokonce politice nerozumí), tedy kromě toho, že režisér opět naplno světu prezentuje svou politickou orientaci. Některé ty politické dialogy plné různých až absurdních "příspěvků do diskuse" (návrh na pořad vysílající popravy jako hlavní program, zákaz provokativního filmu i v demokratickém zřízení a pod.), probíhající spočátku ještě v odlehčené atmosféře, mě zde hodně bavily, ale zároveň připadaly jaksi navíc. Momenty, z nichž jsem občas nabýval pocit promarněného námětu, doplňoval přehršel zdlouhavých "prázdných" scén, třeba té, jak si hlavní nehrdina u stolu půl minuty prohlíží balík se zbytkem uzeniny (nebo co to bylo).. aby pro jistotu asi jednou za půlhodinu přišla scéna, kdy mě film naopak totálně přikoval k obrazovce. To zejména během nostalgicky laděných vzpomínek otce na syna v dětství či zážitky z války. Snad mi díky nim na Hodináře zůstane i částečně pozitivní vzpomínka. Jako panu hodináři zase zůstala vzpomínka na setkání s neznámým klukem, který spozoroval, jak se pán změnil a jednoduše mu to přišel oznámit. :) "I když to trvalo jen minutu..." 55% (20.07.2020)

Psychologické drama o vztahu otce a syna, který se dopustí vraždy. Zatímco policie postupně rozplétá celý případ, otec se synem se k sobě snaží nalézt cestu a poznat jeden druhého. Otec se snaží pochopit motiv činu, aby sám mohl zaujmout nějaký postoj. Zajímavě zpracované, nicméně domnívám se, že snímek táhne Philippe Noiret, bez něj, no nevím... (25.07.2010)