Láska ve spektru

Velmi zajímavý pořad od Netflixu. Dívá se na randící problematiku z poněkud jiného úhlu. Zaměřuje se totiž na lidi s poruchou autistického spektra, protože ti mají často se seznamováním a s navazováním vztahů problém. Vystupuje tu několik protagonistů, kteří se ať už úspěšně či ne snaží seznámit s opačným pohlavím.  Místy je to sranda. Má to dvě řady a vystřídá se tam dost lidí. Je dost zajímavé pozorovat právě lidi, kteří mají s těmito věcmi problém, jak překonávají své překážky. Někomu to vyjde a někomu ne. Místy je to i dojemné. Klidně bych ocenil další řady, třeba z jiného kontinentu. "Mám rád dinosaury." (09.02.2022)

Jak už zde zaznělo, Michael je král, to už jsem někde slyšel, což, avšak každý z účinkujících je zkrátka osobitý člověk se svojí hlavou, do níž nám dovoluje nahllédnout a za to jim všem patří dík. Pro mě nesmírně poutavý vhled do života lidí na spektru. Objeveno po 9 večerní, spánek ve 2 ráno, jinak to prostě nešlo. Smích, dojetí, smutek.......je tam zkrátka všechno. (04.08.2020)

Všichni účastníci jsou vtipnějších, lepší, rozumnější, hodnější a osobitějších, než většina lidí co osobně znám a se kterýma se denně vídám. S lidma s tímhle druhem autismu není nic špatně, ale s těma zdravýma je špatně vše. A hlavně jsou to nerdi. Sympatická sonda do života specifických autistů, se kterýma bych si měl rozhodně co říct. 5* a.k.a 90% (04.08.2020)

Milé, zábavné, v některých okamžicích dojemné, oproti jiným dating shows příjemně nevyhrocené, ale zároveň banální v prezentaci jednotlivých účinkujících a infantilizující v rámování světa lidí s různýmim poruchou autistického spektra (jako kdyby tvůrci opomíjeli právě fakt, že jde o spektrum a není jeden autismus – všechny sociální herce staví na stejnou úroveň). Hudební předěly jsou pro seriál s podobným tématem nevhodné. Okolo sexuality dokumentaristé krouží jako kolem něčeho, co autisti nedělají a o čem by se v jejich přítomnosti mluvit nemělo (např. zcela nepatřičná otázka na pár dvacátníků, kteří spolu již několik let žijí, nepochybně i sexuálně, zda spolu již spali). Nadbytečný prostor dostávají scény, v nichž rodiče mluví o svých svéprávných dospělých dětech, z nichž většina nemá problém hovořit za sebe samé. Až urážlivě zplošťující a stereotypizující je pak představování „vedlejších postav“, tedy jednotlivých nápadníků a nápadnic, dvojicí věcí, které mají rádi (dinosauři, úsměvy) a dvojicí věcí, které nenávidí (zvuk zahradní sekačky, banány). Možná je to dané sestřihem, ale Jodi, odbornice na komunikaci autistů, která v seriálu jako jediná zpřítomňuje „odbornou“ perspektivu, nebudí moc důvěry a vytváří zkreslující představu o tom, jaké nároky by měly být na autisty ve vztazích kladeny. Své klienty na rande připravuje radami, jaké konkrétní kroky mají učinit v určitých situacích (představit se, nabídnout židli), které jsou možná běžné při setkání dvou lidí bez autismu, ale v případě dvou autistů podobné chování vyžaduje často přetvářku a předstírání, přejímání role, která jim nutně není vlastní. Základem by mělo být, aby se cítili v pohodě sami se sebou. Pak se dokážou snáz emocionálně napojit na partnera/partnerku. Přes uvedené pochybnosti vítám, že se Netflix zapojil do snahy vymýtit přesvědčení, že když autisté moc nedávají najevo emoce, tak ani nedokážou cítit lásku a milovat a po blízké osobě netouží. (22.08.2020)

Úžásný projekt. Je to zábavné, milé a hodně k zamyšlení. Strašně mě to dojímalo a zjistila jsem, že vlastně řešíme při seznamování a ve vztazích, úplné kraviny. Tady je krásně vidět, jak si nevážíme toho, co máme, a že to na cestě za láskou může být mnohem, mnohem komplikovanější, než si vůbec dokážeme představit. (27.08.2020)