Minulost Jany Kosinové

Jana Kosinová (patrně poslední velký film V.Matulové), je vystavována nepříjemným tlakům ze strany svého vyděrače, divadelního publika, i běžných lidí žijících kolem ní. Tu se na ni přece jen štěstí usměje, a mladý student napíše hru, která v Janě Kosinové až příliš silně oživí deprivaci, kterou trpí, ale dramaturgem divadla je přijata, a inscenována. Ukáže se, že student, který budí svého kamaráda ráno s oblibou výstřelem z pistole, místo budíku, tak je pro Janu Kosinou tím právě hledaným božím požehnáním. Bohužel se Janě Kosinové nepodaří zbavit se svého vyděrače, ten nafinguje její smrt, a odjíždějí spolu do U.S.A., kde má pro ni vyděrač už lukrativní filmové role, ačkoli o ně Jana Kosinová nestojí. Student se postřelí, ale probere se z toho, i díky péči svých úctyhodných rodičů, a křičí pln touhy po životě na závěr - Chci žít, chci žít, už jen pro ty vzpomínky, a aby ve mě neviděla slabocha. Film má tedy otevřený konec, takže se divák jen může s jiným divákem dohadovat, jak se asi tak mohly dál vyvíjet osudy dvou hlavních hrdinů. (30.03.2014)

Pravděpodobně nejlepší a nejucelenější film režiséra Holmana. Nenatočil žádné sentimentální melodrama. Podařilo se mu úplně bezvadným způsobem skloubit filmové drama s komediálními prvky. Vytvořil přesnou hranici mezi těmito žánry, zasadil je do jednoho filmu a člověku ani nepřijde divné, že po vážné scéně přijde komická situace, které se srdečně zasměje. Mám na mysli především scény s Janem Pivcem a Milošem Nedbalem jako nerudným sousedem. Vlasta Matulová sice dostala opět stejnou roli, jaké v té době hrála, ale tentokrát byl její výkon vyrovnanější a rozhodně oproštěný od přehnané tragiky a patosu. A Vojta Novák byl v roli ráčkujícího divadelního dramaturga naprosto kouzelný. Určitě to byl jeho nejlepší výkon v českém filmu, tentokrát bez jakéhokoliv náznaku teatrálnosti, jak bývalo u něho zvykem. V kontextu tehdejší tvorby musím dát určitě 5 *. (31.08.2006)

Velmi slušný start talentované Vlasty Matulové. Svatopluk Beneš se k ní hodil, byl to pro mě osobně společně s Antonínem Novotným král milovníků. Jenže tady to je dost problematické. Film je dlouhý, konec podivný a milostný vztah mi přijde nedodělaný. Dost rušivá je i přítomnost Nory Cifkové, je tam jaksi navíc. Tyto nedodělky nakonec sklátí jinak celkem slušný film dolů. (29.10.2008)

Minulost Jany Kosinové se pohybuje na pomezí laciného melodramatu a hlubších psychologických hrátek. J. A. Holman byl schopnějším filmařem než Oldřich Kmínek, zpracování je promyšlenější, pevnější i přesvědčivější a občasné záblesky skutečné psychologie stavů dokáží navnadit a nechávají zapomenout na skutkovou podstatu filmového romantického cajdáku. Herci mají dostatek prostoru k vyniknutí, i benešovská topornost je charakteristickým znakem nesmělého studenta a není zde omylem. Ústředním bodem příběhu je herečka Jana Kosinová (dobrá Vlasta Matulová), opěvovaná a neokoukaná atraktivní tvář divadelního světa. Sláva je omamná, i temná minulost, neúprosně se vracející s výhružně zaťatou pěstí, se s ní dá snést. Nechává se unášet slovy romantického idealismu a sladké rty smyslně obtiskují důvěru toho druhého. Hlavní mužskou postavou je Jiří Sutnar (zajímavý Svatopluk Beneš), svědomitý student filozofie s prvním plnohodnotným ochutnáváním krás života. I naivní snílek, obdařený tvůrčím nadáním, může dosáhnout na společenský a partnerský úspěch. Nejtemnější postavou je Vilém Golombek (velmi dobrý Karel Hradilák). Sebevědomě a bez kompromisů si vždy bere to, co chce. Slepice, která snáší zlatá vejce, se dobrovolně nedaruje ani čisté romantické duši. Humor a odlehčení je doménou studenta medicíny Karla Pechana (dobrý Jan Pivec), lehkomyslného spolubydlícího Jiřího, a nerudného starého mládence (příjemný Miloš Nedbal), nespokojeného souseda obou živoucích mládenců. Z dalších rolí: Jiřího laskavý otec a truhlář Antonín Sutnar (sympatický František Roland), jeho starostlivá manželka (příjemná Anna Letenská), Jiřího neopětovaně zamilovaná spolužákyně Klára (půvabná Nora Cifková), Klářina kamarádka a Karlova přítelkyně Vlasta (Zorka Janů), neodbytný ředitel gramofonové společnosti Tuňák (Vladimír Řepa), pozorný Janin herecký kolega Ambrož (příjemný Bedřich Veverka), zkušený divadelní dramaturg (příjemný Vojta Novák), či dvojice určujících divadelních kritiků (zajímaví František Kovářík a Vladimír Hlavatý). Romantické drama s humorným nadhledem je atraktivní pro široké divácké spektrum. Herecké výkony dávají zapomenout na přetažený melodramatický podklad. Svou úlohu splní i dnes a divák si zhluboka oddechne, že tento žánr nezůstal pouze v rukách Kmínka a jeho ženy. (25.07.2017)

Tenhle film miluji. Je s podivem, jak málo příležitostí dal film Vlastě Matulové. Tady hraje herečku s jistými špatnými zkušenostmi, vlastně se vůbec nedozvíme, co bylo obsahem kompromitujících dopisů, k níž vzplane láskou mladý student Jiří Sutnar, který nevědomky napíše hru o jejím vlastním osudu. Je to vskutku romantické drama, kterému čas ubral jen máloco, snad jen to vzletné závěrečné vyznání opěvující život v podání S. Beneše vyznívá dnes poněkud směšně. Zajímavostí je, že oba protagonisté byli stejný ročník - 1918, v době natáčení jim bylo oběma něco málo přes dvacet let. Někdy je film uváděn jako komedie, úsměvy jistě některé scény vzbuzují, ale především je to skutečné lidské drama s onou pověstnou Třináctou komnatou. A pak ten nádherný evergreen: "Modravých dálek volání...." - to mi zas bude znít v ušíchřadu dní. Srnkova hudba je prostě krásná i dnes. (21.02.2016)