Mstitel

Metafora alkoholismu a léčebny znázorněna v naprosto absurdním dada surrealism opusu. Ocenil bych spíše temnější podtón, ale zas Žal se odkládá pana Korna velmi potěšil. Ve filmu lze nalézt fantastické české funky kusy, bohužel i včetně nějakého toho Káji Gotta. Přesto si myslím, že tvůrci by udělali lépe kdyby vše ladili do temnějších podtónů, nasadili spíše thrillerovou smyčcovou mjůzik a možná i vypustili postavu syna hlavního představitele. Každopádně jestli jste ještě neviděli v žádném cz filmu Šteindlera defekovat a Duška prznit morbidně obézní ženu, zde máte možnost! (09.06.2022)

Prvních pár minut a myslel jsem, že není reálné se ve zdraví dokousat až k závěrečným titulkům. Když si však s Luciou Klein Svoboda podáte ruku na znamení, že jste připraveni hrát její hru, tak se vám rázem otvírají úplně jiné obzory. Svět figurek a jinotajů bourajících zavedené konvence, plný odkazů a metafor, které buď divák chce hledat a nebo se jenom nechá na hulváte ojet Jaroslavem Duškem. Já vím, měla to být komedie a moc (vůbec) jsme se nenasmáli. Stejně tak se není moc čím chlubit, když vás na představiteli hlavní role nezujme jeho herecký um, ale podoba s Danielem Radcliffem. A holou obří zadnici už taky každý viděl. Stejnak se se na planetě „Nejsem Svobodová, ale Svoboda“ cítil překvapivě komfortně…..dle ostatních hodnocení koukám, že zřejmě jako jediný :D (27.09.2022)

absurdní WTF haluz po jejímž shlédnutí sem ochoten uvěřit že dvojice Klein Svobodových jsou manželé a sourozenci zároveň. Plusem je, že to chce být absurdní WTF haluzí záměrně a ani se to nesnaží dát věcem které se zde odehrávají nějaký smysl.Mínusem je ovšem to, že to není až tak moc velká absurdní WTF haluz aby to byla opravdu zábava a i když je tu pár slušných míst, vždycky jsou následovány nudou a jakkoliv má Mstitel  jen něco málo přes hodinu a půl, pocitově je to tak 2x tolik...40% (17.07.2022)

Hodně bláznivá a absurdní komedie, která je záměrně napsaná a natočená tak, aby byla co nejvíc bizarní a ujetá. Její podstatou je totiž oslava svobodné tvořivosti a fantazie, doprovázená podvratnou a nespoutanou vzpourou proti konvencím filmového vyprávění, jenž se neustále pohybuje na hranici mezi realitou, sny, halucinacemi a něčími představami. Tomu je podřízeno úplně vše, v důsledku čehož děj Mstitele získal podobu neustálého vršení vizuálně a obsahově výstředních scének, které však budou na většinu diváků pravděpodobně působit pouze jako bezobsažná fantasmagorie. Bez ohledu na to, jestli se na výraznou stylizaci a výlučnou formu filmu vnitřně napojí, nebo nenapojí. Tyto scénky jsou totiž sice v řadě případů realizovány s pozoruhodnou kreativitou, leč ve filmu obvykle figurují jen pro kreativitu samotnou a i přes zjevnou kurióznost nejsou dostatečně zábavné (protože nejsou prakticky vůbec vtipné, jsou jen divné) a tudíž celý film samy o sobě neutáhnou. Výsledkem je nehorázný úlet, zároveň jde ale do určité míry i o uměleckou výpověď jeho autorky, která v něm dostála své punkové vizi totálně svobodomyslného příběhu o nevyzpytatelnosti života, naději a lidských snech a patrně jej i zvládla natočit tak, jak jej natočit chtěla. Dostatečně zajímavý a zábavný je však Mstitel díky své jinakosti a svéhlavosti jen sporadicky, a to i přesto, že nahý Jaroslav Dušek pobíhající po centru Prahy, oděný pouze do kartonové krabice, je v něm jednou z těch méně mimózních věcí. (01.07.2021)

Takové neurovnané,  výstřední a místy parodické. Pro někoho to asi bude bláznivá blbost, pro jiné krásná pitomost. Je to velmi stylizované mezi reálným světem a snem. Nekorektnost tu je ve tvaru vyměšování a nahých prdelí. A to vše je estrádně obaleno ve stylu normalizovaného popu se zábavnou přehlídkou podivínů, svérázů a samorostů a mnoha ztřeštěností. (09.02.2024)