Krvavý román

Je vždy zajímavé, pokud se režisér rozhodne obohatit svou předlohu o něco navíc. Zároveň však nová podoba musí vnitřně i navenek korespondovat s původními myšlenkami i celkovou atmosférou, jinak hrozí vznik šílené slátaniny podobné brainstormingu hyperaktivních dětí ve školce. Tomu se ovšem Jaroslavu Brabci podařilo vyvarovat a tak proslule bláznivému surrealistickému románu Josefa Váchala dodal nový podobně experimentální rozměr. Hra z barvami, střihem, titulkami, návrat k herectví, líčení i kostýmům počátku 20. století i přechod od němého filmu ke zvuku nejen, že baví, ale dodávají Váchalově příběhu potřebný nadhled i nadsázku. (17.02.2012)

Neprávem zapomenutý film. Je v něm tolik nápadů, vtipu a dějových odboček, že by to vydalo na další tři filmy. Čím více jste viděli, tím lépe se budete bavit. Možná se budete ztrácet v ději. Smích občas vystřídá kriticky povysunuté obočí, i tak to nemění nic na tom, že obdobně originálních spektáklů u nás po revoluci mnoho nevzniklo. (21.10.2011)

Knížka patří k mým oblíbeným, tenhle film se moc nepovedl. Uznávám: skvělé herecké výkony a scénář, hříčky se zabarvením černobílého filmu, jakož i s postupným ozvučováním...jenomže to nemá tu váchalovskou vtipnost a atmosféru, není to jednoduše dost groteskní (ve srovnání s knihou). Z předlohy v tom filmu chybí strašně moc, třeba z dr. Řimsy v podstatě nic nezbylo. Vzhledem k naprosté šílenosti předlohy to o moc líp zfilmovat nešlo, ale bohužel, ničím to nevyniká. (17.09.2008)

Určitě dodnes jeden z nejoriginálnějších počinů, co u nás vznikly. Začátek je strašně fajn a nadsázka a humor z toho čiší na všechny strany. Parádní němé sekvence, stříkající krev a dokonalé herecké výkony (musí se to zdůraznit, protože hrát jako v němém filmu je úplně o něčem jiném a všem se to beze zbytku povedlo), povedená vizuální stránka. Jak se ale začne mluvit, všechno jde trošku dolů. Najednou tu není ta lehkost a takové to kouzlo nevyřčeného mizí. Utopilo se to ve formě, které je až příliš a je pořád stejná. Moc nepomůže ani střídání barevného nádechu a hodně nevyrovnaného děje. Celkově vzato určitě ne špatný film, který díky stylu natočení prakticky nestárne, zabíjí ho ale přehnaná sázka na vizuální stránku. Chtělo by to lepší scénář a trošku prokrátit. 60% (27.10.2011)

Knižní předloha mi, jak je obvyklé, prošla pod oknem, nicméně si myslím, že i kdyby zde zbylo jen deset procent z ní, stále by se jednalo o obdivuhodný projekt, tato podoba si zasluhuje stejná slova chvály, tak výraznou osobitost a odvážnost (krvavé scény jsou na filmové poměry obecně hodně naturalistické) jsem zaznamenal maximálně tak v období novovlnném - ať už je to například po kličkující narativní stránce, kdy se nám různé příhody ztrácí a později vracejí, ale především na dokonalém vizuálu (Brabcův počin se po této stránce zařadil do elitní společnosti Vertigo, Suspiria, Kostka, Sedmikrásky a Valerie a týden divů), který kulturistickou sílou vyzdvihuje atmosféru (modře zabarvené scény jsou úžasně tajuplné). Zaujalo mě také zopakování, a vlastně i vylepšení Felliniho nápadu - pojetí jednoho filmového příběhu coby poctu dosavadní filmové historii (A loď pluje - 1983), stejně jako překvapivé herecké výkony - celoživotní dělníci Vlastimil Bedrna, Jakub Saic a hlavně Ondřej Pavelka coby vypravěč podávají výkony, které od té doby už bohužel ve filmu nezopakovali (Bedrna si to vynahradil dabingem). Stejně tak je zajímavé v podobném druhu filmu vidět například Josefa Kemra, jeho vodník byl výrazný nejen tím vodotryskem krve, který z něj vylézal, to stejné se dá říci o Milanu Šteindlerovi, který by si naopak zasloužil více hororových rolí. Jedinou výraznější chybou je akorát tempo chromé želvy v závěru, která zčásti degradovala už tak méně zajímavější autorskou pasáž. I přesto však nemám to srdce tento na české poměry nevídaný experiment hodnotit méně výrazněji, už jen pro tu kuráž, která je předností všech podobně laděných děl (od Mezihry po Tetsua). 100% (31.08.2010)