Režie:
Zdeněk TroškaScénář:
Pavel ŠkapíkKamera:
Jaroslav BrabecHudba:
Miki JelínekHrají:
Yvetta Blanarovičová, Jana Krausová, Lucie Bílá, Jan Novotný, Michal Dlouhý, Venuše Humheyová, Eva Lecchiová, Petr Burian, Jana Šedová, Rudolf Kubík (více)Obsahy(1)
Podzim 1989: Student Petr Soukup se ničím podstatným neliší od svých spolubydlících z vysokoškolské koleje. Bouří se proti režimnímu konformismu rodičů, prožívá aktivně své lásky i svoji účast na studentské stávce. Autoři dodatečně zapojili do roztočeného filmu reakci na aktuální politický vývoj. Původní námět se vytratil, zobrazení listopadových událostí je povrchní a nepřesvědčivé. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (44)
Yvetta Blanarovičová se tu neválí v jednom kuse nahá: nahá se tu válí jen jednou, podruhé nahá stojí. A Bílá jí v tom zdatně sekunduje v rudém negližé. Bohužel ne dohromady, abyste si náhodou nemysleli, když to má být první český film, co nějakým způsobem reflektuje homosexualitu (což mimochodem není, ovšem ve Vávrově Veronice to není pojmenováno). Zájemce o více scén z vlakového nádraží odkazuji na film Mandragora. A abych nezapomněl, zajímavá kamera Jaroslava Brabce. ()
Tady se to stalo! Ve Zkouškovém období proběhl Troškův filmový coming out. Od začátku do konce to nedává absolutně žádný smysl, ale poprvé je jedním z hlavních témat nějakého českého snímku homosexualita. Bohužel od té doby Troška rezignoval na tvůrčí ambice a začal točit uřvané pohádky a komedie plné odkazů na falus. ()
Zkouškové období je ten typ filmu, který se snaží na pozadí nějaké výjimečné doby vypovědět o něčem hlubokém a niterném, ale v konečném důsledku je Troškův film takřka o ničem. Snímek, který je těkavější než i ta nejméně stabilní lahvinka nitroglicerinu a kde se Yvetta Blanarovičová v jednom kuse válí nahá, jednoduše nemůže být dobrý. Jediným a zároveň posledním plusem je zdárně vykreslená atmosféra studentských bouří 1989. Škoda, že zrovna tento film se chlubí tím, že jako první nějakým způsobem reflektoval homosexualitu v českém filmu, neboť tenhle debut se ani zdaleka nepovedl. ()
Film, ve kterém si hlavní role Troška zřejmě obsadil svého tehdejšího eféba, jinak si volbu toho nehereckého prkna nedovedu vysvětlit. Chlapec bloudí po světě s jedním neustále zpruzeným výrazem, hluboce pohrdající všemi ostatními, byť sám je leda lempl a trotl. Nějak nechápu, jaký smysl má natočit výpověď, ve které nikdo nic nevypovídá, jen se plácá po světě a ještě je nesympatický blbec. Nejhůř vypadají scény mezi tím chlapcem a Janou Krausovou, která na rozdíl od něj, umí hrát. To si jeden říká, jak to ona mohla vydržet. Film o nikom, ničem a k ničemu. ()
Jedním slovem zvláštní film. Zdeněk Troška zde měl ještě nějaké umělecké ambice a evidentně se pokoušel o film hlubšího významu na pozadí "sametové" revoluce. Výsledek však není příliš přesvědčivý. Jediné, co bych označil za přesvědčivé, je homosexuální tématika a seznamování se na záchodcích Hlavního nádraží v Praze. Velice příjemně působí použití hudebního motivu z druhé věty Beethovenova klavírního koncertu č. 4. ()
Galerie (1)
Photo © Filmové studio Barrandov
Reklama