Pavlínka

Kachyňova poetika na mě funguje velice dobře, líbí se mi a já opakovaně podléhám kouzlu filmového vyprávění.. Příběh o mladé dívce mě zaujal a vtáhnul, Brigita Hausnerová je půvabné stvoření, takže se mi na ni hezky koukalo a babička v podání Marie Brožové skvělá, no a přiblížení prostého života na vesnici považuji za zdařilé.. Svárovská stávka bohužel dopadla tak, jak dopadla, smutná část naší historie, mám pocit, že Pavlínce bylo pouhých 16 let a zemřel tam i malý chlapec.. (08.05.2024)

Při pohledu na sedmdesátá léta se dá říct, že československý film vyprodukoval velké množství filmů s nepřehlédnutelnými ideologickými symboly normalizační každodennosti, ale i tak vznikly skvělé filmy, které stojí za zhlédnutí i dnes. Snaha pana Kachyňi propojit poeticky romantické vyprávění první lásky s vypjatým sociálním pozadím Svárovská stávky, aniž by tam převládal ideologický balast, se opravdu povedl. Přitažlivá herečka Brigita Hausnerová byla dobrou volbou do hlavní role. (28.04.2021)

Po přečtení zdejšího obsahu, který z filmu vytěžil jen historický kontext příběhu, může být divák naladěn na špatnou budovatelskou agitku. O to větší překvapení se pak dostaví při zhlédnutí samotného filmu. Mistr Kachyňa si vybral z prorežimní knihy Alfréda Technika o stávce z konce 19. století ("Svárov") jeden lidský osud, který následně natočil jako čistý příběh z venkovského prostředí. Vykresluje v jádru svět mladičké dívky Pavlínky, její vztah s babičkou, strýčkem, k dětem starší sousedky i postupně rozvíjející se pouto k osudové lásce. Zachytává tehdejší život na vesnici, okouzluje krásnými poetickými záběry z přírody, kde na atmosféře hodně dodává hudba Zdeňka Lišky. Politika přítomna až v druhé polovině zůstává pouze nevyhnutím historickým pozadím, jež tragicky zasáhlo do osudu mnoha lidí a film se coby sociální drama může v rámci první poloviny 70. let klidně postavit i vedle takových skvostů, jakým jsou Petrolejové lampy. Výborný herecký výkon podává jak málo známá Brigita Hausnerová v hlavní roli, tak Marie Brožová v postavě její pověrčivé babičky a zajímavě vybraní herci ve vedlejších rolích (Valach, Šmeral, Martínek). (90%) (Filmová výzva 2018 - Karlas) (02.09.2018)

Takové pochopení pro citový a pocitový svět dospívajícího děvčete by jeden čekal spíše u ženy než u muže, ale panu Kachyňovi to šlo vždy. Kouzlo tohoto filmu prýští z toho spojení citovosti a čistého erotismu s baladičností, s tím neustálým připomínáním blížící se Smrti (všechna ta znamení, která se ukazují babičce, všechny ty Pavlínčiny vojenské sny). To je vlastně přímo archetypální motiv, který najdeme v mnoha lidových a kramářských písních - Smrt, která zkosí lásku a život mladé dívky (i E. A. Poe k tomu napsal své). To vše na pozadí dobových sociálních bojů, zde vylíčených střídmě a věrohodně, zvláště když vezmeme v potaz dobu vzniku filmu. A kamera i hudba k tomu dodávají občas až pohádkové kouzlo. (10.12.2014)

Kolikrát se musím vysmát oficiálním textům distributora, tak jako tady. Tak abych to uvedl na pravou míru. Pavlínka je příběh podle skutečné události a Karel Kachyňa filmu vtiskl svoji poetiku, lyriku a křehkost, přesně tak, jak to umí jen on. Ve filmu se dívka jmenuje tak, jako podle skutečnosti Pavlína Linková a ne žádná Bernerová, jak to tvrdí ten blbec distributor (navíc ještě prozradí tragický závěr filmu). Pavla prožívá první milostné vzplanutí na pozadí událostí, kdy v druhé polovině 19. století byli dělníci vykořisťováni majitelem textilní továrny. Ale žádná ideologie ani oslava komunistů se nekoná, takhle to tady tenkrát fungovalo a Kachyňa se mistrně vyhnul nějakým poplatným politickým žvástům. Místo toho natočil překrásný film z těžké doby, kdy lidé i přes všechny strasti měli svoje radosti. A o tom to je, distributor by se měl na ten film aspoň podívat, než začne psát takové hovadiny. Poetiku podtrhuje Liškova hudba, ta nádherná křídlovka je balzám na uši a dotváří s kamerou Josefa Pávka nerozdělitelný celek. Záběry na krásu Jizerských hor a snové sekvence Pavlínky magicky čarují. Miluju tyhle Kachyňovi filmy. (10.12.2018)