Příliš dlouhé zásnuby

Mathilda nepatří mezi ty hrdinky, které se snaží mstít. Je to malá osůbka, kterou v životě potkalo mnoho zlého, ale přes všechny strasti se snaží být na svět milá a hlavně pořád věří. Věří, že se její milý vrátí a i když jí přátelé vymlouvají její naivitu, ona se nenechává zvyklat. Kdybychom totiž něvěřili, stál by náš život za velký kulový......Jean-Pierre Jeunet dostal opravdu velký dar. Dar tak velký, že by ostatní režiséři měli pokleknou. On dokáže tak poeticky, krásně, lidsky, barevně odvyprávět příběh prostinký a na první pohled jednoduchý až oči přecházejí. Od komediální Amélie přesedlal na dramatickou vlnu, kterou proměnil jediným záběrem na tsunami a vás strhne rychlostí kosmického větru. Scény z války jsou opravdu reálné a připadáte si jakoby vedle vás měl přiletět granát, pořád jste ve střehu a mrazení nepřestává vaše tělo opouštět ani po dvou hodinách. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Právě proto mám filmový svět tak rád, dokáže vás alespoň na chvíli vytáhnout z otupělé všednosti světa a já jsem mu za to moc vděčný. 100% (24.12.2007)

Evidentne je pre Jeuneta aj v tomto filme dôležitá najmä forma pred (slabším) príbehom. V prvom rade sú to rôzne filtre, ktoré scénam dodávajú emocionálne zafarbenie, takisto očarujúca je vizuálna hravosť a nápady. Herci sú zvolení tak, aby boli zapamätatelní a vhodne dekorovali kreatívny kontext. Staré známe a spoluprácou osvedčené tváre Audrey, Dominique Pinon...Všetky tieto prvky sú pre Jeuneta príznačné. Rozdiel v úspechu jeho filmov spočíva už len v tom, či obsah a forma do seba dobre zapadá. V príliš dlhých zásnubách je jednoznačne prepálená stopáž a mnoho dejových odbočiek a vsuviek, bez ktorých by sa divák pokojne zaobišiel. Na druhej strane pár scén, ktoré vyrazili dych (vzducholoď, bombové útoky, čarokrásne zobrazené prostredie okolo/v majáku...). Nezabudnuteľnými pre mňa zostanú scény nasnímané originálne a s fantáziou. (12.07.2012)

Zlatavý filtr je sundán, titulky skončily a Jean-Pierre Jeunet u mě bohužel ztrácí auru výtvarně velmi nadaného tvůrce, který umí s dostatečnou soudností nakládat s vizuálními hrátkami a nápady. Nedokáže se totiž rozhodnout, jaký žánr vlastně pro film připravil. Od začátku do konce nepřestane přeskakovat mezi válečným dramatem, ponurou detektivkou a sladkobolnou romancí. Jenže Jeunet není Minghella, aby dokázal servírovat druhý Cold Mountain a místo toho se v prvních dvou jmenovaných žánrech často ztrácí. Válečný film jako takový by mu asi šel, ale občasným opakováním některých scén dokáže neskutečně nudit, stejně tak jako při Mathildině vyšetřování, které dokonce v některých chvílích přestane dávat smysl. Když navíc v těchto dvou částech začne zkoušet dojímat, je občas až k smíchu. Co mu ale jde, to je romantika. Jakmile se objeví scéna vzpomínek na společné chvíle milenců, téměř jsem přestával dýchat, stejně jako při jejích zoufalých pokusech "Budu počítat do sedmi a jestli..." Můžu tedy konstatovat, že jsem se na Zásnuby bez problémů dodíval do konce a přál jsem si happyend, ale ta forma, kterou jsem k obsahu dostal, mi silně vadí. 55% (15.06.2007)

Vizuální nádhera, ale paradoxně jsou jednotlivé obrazy tak krásné, že po chvíli úplně ztratí svou funkci a začnou nudit. Tady naprosto platí úsloví, které říká, že čeho je moc, toho je příliš. Jeunet na to má, ale některé až groteskní vsuvky mi do takového filmu příliš nesedly, navíc ty přidané vraždící a detektivní linie byly hodně rušivé a bránily mi, abych film bral vážně a dokonale se do něj vžil. Další věc, co mě zklamala, byla hudba, pořádně zazněla jenom párkrát a to ještě na ne úplně vhodných místech. Ne nepodobné mistrovské kousky - Pokání a Benjamin Button, jsou z mého pohledu o parník dál. Jak z filmařského, tak emočního hlediska. (02.08.2011)

Válka, ztráta milovaného člověka a odmítnutí smířit se s tím, ale hlavně ta neutuchající naděje. Naděje opírající se jenom o zkoušky pravděpodobnosti „Budu počítat do sedmi. A jestli mezitím se nestane to a to .... Manech nežije.“ V množství vedlejších postav a příběhů jsem se sice ztratila a vlastně ani mi to moc nevadilo. Stačil mně příběh MMM k tomu nádherná hudba a krása i hrůza filmových obrazů. Navíc, kromě vynikající Andrey Tautou se po odmlce objevuje i má oblíbená Jodie Foster. (02.09.2005)