Rose Island

Skutečný příběh o realizaci anarchokapitalistického snu - o vlastním svobodném státečku a zároveň hudebním klubu, který ležel nedaleko italských břehů. Kdyby něco takového bylo možné, drogová a pedofilní mafie by kolem Evropy vybudovala řadu podobných enkláv, odkud by řídila svoje "obchody" s heroinem a dětmi. Takže konec "Růžového ostrova" byl logický. (13.06.2021)

Italské feel good drama podle skutečné události. Ten humor mě nebavil (karikatury politiků), stejně jako motiv boje s byrokratickým aparátem a idea vlastního svobodného státu se bohužel nijak zvlášť nerozvíjela. Jako bylo fajn, že si natiskli vlastní pasy a prachy a nápisy v esperantu, ale taky mi to pořád přišlo jen jako diskotéka na moři. (12.01.2021)

příjemné retro,které dokáže nejednou vyvolat úsměv,ale už se mu úplně nedaří dosáhnout toho aby divák hlavním hrdinům opravdu fandil a nebo s nimi soucítil.Jo to tak alespoň měl a určitě to nebylo proto,že by hlavní postava a její kamarádi nebyla sympatická.Giorgio je naivní idealista a jakkoliv jeho myšlenka byla předem určena k zániku,klobouk dolů,že se o to aspoň pokusil...60% (12.12.2020)

Není to špatné, v první půli je to to místy i mírně humorné. A samozřejmě "poutavost" podporuje i fakt skutečné události. V roce 1968 to určitě byla (ta událost) pecka. Dnešním pohledem v tom ale žádnou Svobodu nevidím. Jen magory, pro které je dnes jedním ze zařazení - aktivisté. Dalším by mohla být psychiatrie. Ale jako film to bylo lepší, než co jsem očekával. (15.02.2021)

Neskutečně sympatický a vskutku neuvěřitelný příběh Růžového ostrova, který se skutečně stal, ačkoliv mnohé je samozřejmě více či méně přibarvené. Charisma Elia Germana je neskutečné, svým nadšením a idealismem mírně připomíná samotného Roberta Benigniho. Milostná zápletka, jakkoliv má v některých scénách své opodstatnění je sice takovým pátým kolem u vozu, které sice neurazí, ale sotva někoho nadchne. Též mě trochu mrzí vyhrocení konfliktu do toho extrému, kdy divák je nucen fandit Giorgiovi, zatímco italská vláda je bezskrupulózní byrokratickou institucí, která pro ostrůvek svobody za vodami "nesvobodného" systému nemá pochopení. Respubliko de la Insulo de la Rozoj je zde navíc popsána až těžce idealisticky, tudíž to mnohem víc připomíná diskotéku než nějaký skutečný pokus o vytvoření svobodného státu. Na jednu stranu je toto všechno škoda, na stranu druhou je mi naivní pojetí snímku svým způsobem sympatičtější a možná i příjemnější než se trápit u nečernobílého dramatu o problémech konceptu svobody. (19.05.2021)