Zítra se bude tančit všude

O moc hůř to natočit nešlo, ale z dnešního pohledu se u toho jen těžko nejde bavit. Jistým pozitivem je několik celkem věrných národopisných exkurzí a pár ne nejslabších tanců. Ovšem, když přijdou na řadu komsomolci a Stalin, jde do tuhého. Zápletka je tak zoufale malicherná, až je to k smíchu. Líný buržoazní synek, s nímž jsme seznámeni pohledem na dekadentní vybavení jeho bejváku (fuj škaredý nesocialisticko nerealistický kubismus), intrikuje uvnitř lidového souboru tance. Od lidu odtržený etnograf Pavel postupně zjišťuje, že jedině prací s lidem a pro lid dojde skutečného naplnění. A všichni se tak zoufale tupě usmívají - Nesvatba na Martínkovou, Martínková na Nesvatbu. Kubešová na Buchvaldka, Buchvaldek na Kubešovou. Nesvatba na Buchvaldka... (03.10.2006)

"Aleno mně se zdá, že jsme s tím Rudovým vyloučením udělali přece jenom chybu. Třeba to není v jádru špatný člověk. A kdyby tohle všechno viděl, možná že by se změnil." - "Ba ne, Pavle, utekl na Západ, do Německa." - "To není možné, vždyť je přece Čech." - "Ale fašista." No vida a prý že se dějiny neopakují. Zítra se bude tančit všude je aktivistická komedie, z níž se postupem času stalo téměř syrové drama. Je až děsivé pozorovat, jak komunisté postupují. Nejdřív se vnutili do vědecky vedené skupiny pro výzkum lidových tanců, a pak z ní krůček po krůčku vytvořili taneční družstvo pod vedením Svazu mládeže. Všechno s nadšením a s neustálým křečovitým úsměvem. Paradoxně sám pan režisér po čase emigroval do Francie. Příčí se mi hodnotit filmy na základě ideologie, ale tohle je opravdu odpad jako vyšitý. I kdybych z něho sloupal všechno budovatelství, tak jako muzikál zcela selhal. Nepamatuju si z něho jedinou písničku a hodnotný je jen díky dobovým záběrům Prahy, Budapešti a Berlína. (16.11.2020)

Tento film prohloubil některé mé averze do extrémů a tak mohu jasně říct - nenávidim lidové tance, lidové zpěvy a thymolinové úsměvy. Když se totiž na vás z každé strany valí ta nejnechutnější propaganda podpořená "hity", mezi kterými neustále vyčnívá (nerad to přiznávám, docela chytlavá) píseň Zítra se bude tančit všude (jaká náhoda, že se slovem "všude" se rýmuje "vlajky rudé"), do toho se stále tlemí Miloš Nesvadba a dvě hodiny se povídá o krásách práce a toho "našeho" socialismu, je taková reakce celkem přirozená. (02.10.2006)

Jako proti národopisectví a etnografii jako ývalý archeolog fakt nic nemám. Naopak. Jsem pro zachování co nejvíce národních tradic a zvyků našich předků. Tedy toho všeho co dnešní euroliberalisté nesnáší, co považují za zapšklé a byli by rádi aby z nás byla jednolitá snadno ovladatelná euromasa bez národní identity a kořenů. Kdyby byl film jen o zachování toho všeho, neřeknu ani popel. A to zrovna písně z Valašska ,,Hoja hoj'' úplně asi nemusím a v autě si je myslím pouštět nebudu. Ale se vší úctou tento odkaz respektuji i všechny ty národopisecké soubory co se tomuto věnují. Jenže tady to samozřejmě bylo omáchlé ideologií a to tak, že to až zapáchalo. Nejvíc pobavil můj miláček Adamíra, který coby reakcionář a provokatér dělal záškodníka v tanečním souboru. Nu nebyli jen agenti s letáky, sabotéři, ale i škůdci v tančních kroužcích. Měli to tehdy soudruzi bolševici s tou reakcí fakt těžké :-) !!! Takže tomuhle dávám hoja hoj odpad jak vyšitý! - ODPAD (13.06.2020)

Filmovym jazykem aplikovana komunisticka agitacni prirucka slozena z chatrneho pribehu plneho typizovanych postav (zly mefistovsky student historie a antikomunista co timpadem musi byt fasistou a tak dojde spravedliveho potrestani, od socialisticke reality odriznuty umelec-intelektual co prozre a pochopi ze umeni musi byt lidove, zapalena usmevava soudruzka, mirne dusevne zaostala milenecka dvojce - prototyp budouciho sovetskeho cloveka, se kterym se muze ztotoznit i nejjednodussi vesnicky divak ...) a hudebnich a tanecnich cisel. Ceskych lidovych a samozrejme sovetskych. Je extremne zabavne film sledovat a snazit se dekodovat vsechna poselstvi, ktera soudruzi do snimku nekde vic a nekde min okate nasazeli. At zije Mir! (05.10.2009)