Honzíkova cesta

Honzíkova cesta byla jedna z prvních knížek, které jsem přelouskal. Až dnes jsem si uvědomil, o jak prostinký příběh vlastně jde. Nicméně film je trochu podivný. Děti jsou vcelku v pohodě, Terezka zvládá roli výborně, Honzíka bych si představoval jinak, ale to je můj problém. Nejlepší je opět a zase Ferda. Roste pro šibenici už od mala, ten mne bavil nejvíc. Konec je moc hezký, takže za mne 70%. (09.09.2014)

Ja se nemuzu rozhodnout, jestli se mi tenhle film vlastne libil nebo ne... Prostredi a obecne chovani lidi (nejem k sobe navzajem) je perfektni. Stejne tak dospeli herci, kteri to zvladaji na jednicku. Prusvih ovsem je v tech detech. Obzvlast vsichni ti mali kluci mi prisli strasne umeli, a texty vlastne jen odrikavali. Napr. Terezka na tom byla podstatne lip. Na druhou stranu je fakt, ze je otazka, jak dobry muze byt petilety kluk-herec...i kdyz nasli by se ve svetove kinematografii. Jak rikam, pro me to nakonec cele vyznelo prumerne, ale Honzikova cesta je legendarni kniha a film si urcite ostudu neurizl. Takova ta padesatkova malebne-naivni podivana. 3+ (18.07.2014)

I kdyby se řežisér Vošmik snažil sebevíc, tak já se s Honzíkovou cestou setkávám ve věku, kdy mi už dětští protagonisté nepřipadají roztomilí, vyprávění něžné a film ve mně nevzbuzuje nostalgii na povinnou četbu B. Říhy. O tom už se má generace učí jako o prosocialistickém prozaikovi a věnuje mu pramálo pozornosti. Viz můj komentář k jeho dalšíhu zfilmovanému dílu. Samozřejmě pokud chce člověk něco kritizovat, musí to také znát, takže jsem si film pustila a výsledkem jsou 2*. DVD: Na obalu se skví zářící nápis Zlatý fond české kinematografie, což u mě vyvolalo krapet větší sarkastický úsměv... (30.12.2008)

Film je více méně doslovným přepisem Říhovy knížky, některé výrazné pasáže ovšem scházejí. Například „kultovní“ kapitola o družstevním vajíčku. Režisér zřejmě vycházel z toho, že dědeček už dříve Honzíkovi princip družstevnosti vysvětlil na bázi koníka, vajíčkem se tedy asi nechtěl opakovat. Kladem filmu – vedle struny nostalgie – jsou představitelé dětských rolí, záporem totální absence nějaké zápletky. To ale vzhledem k literární předloze nemůže překvapit. (16.03.2006)

Hezky to napsal SPORTOVEC ! - tak hezky, že jsem svůj čerstvý příspěvek seškrtal na třetinu, a i tu jsem si nakonec mohl odpustit. Soudě podle tří děl, která jsem doposud zhlédl, Vošmik věřil tomu, co dělal, a dělal to jako málokdo před ním i po něm. Dnes jeho obraz dětského ráje na zemi, ukotveného v tradičních (spíš než "budovatelských") hodnotách působí jako balzám na duše lisované obrazově-zvukovou kulisou v chroustárnách kukuřice. Že by většina dětí 21. století o takovou léčbu nestála, svědčí v neprospěch nikoli Vošmika a Hofmana, nýbrž 21. století. Jako dílo výchovné "Honzíkova cesta" nemá chybu. Nevadí mi ani výstup s koníkem : myšlenka, že něco patří všem a kdokoli si to může půjčit pro vlastní potřebu, mě jednak nepopuzuje, jednak se jak známo nezrodila za stalinismu. Být dítětem, dal bych filmu čtyři nebo pět hvězdiček. (04.09.2015)