Předtucha

Podlehnout pokušení je tak snadné... Kontroverzní dílo levicové spisovatelky Marie Pujmanové (1893 – 1958) si cestu ke svým čtenářům hledalo poměrně komplikovaně, částečně také proto, že mnohá témata zůstávala vzdálená konvenčním typům. Předtucha je příběh o dospívání, o nejcitlivějším věku lidského života, kdy dochází k duševnímu i fyzickému přerodu, ale i o překonávání strachu a hledání smyslu života. Filmový štáb v čele s režisérem Otakarem Vávrou, kameramanem Janem Stallichem a hudebním skladatelem Jiřím Srnkou proměnil poněkud enigmatický rozměr literárního textu ve vizuálně působivý a emocionálně silný obraz dívčího světa. Vedle osmnáctileté Nataši Tanské, jejíž jemný portrét lyrického mládí, svazovaného dusivou maloměstskou konvencí a zvyklostmi, učaruje i současnému divákovi, nelze pominout Hrušínského Toufara, cynického světáka a svůdníka, který miluje lehkovážné hrátky s láskou. Na závěr dejme slovo samotné spisovatelce: Napsala jsem Předtuchu, abych ukázala lidem, že i události, které se zdají být katastrofální, mohou po všech úzkostech skončit šťastně. Chtěla jsem zde říci, že za žádných okolností nesmíme zoufat. (25.01.2010)

Stallich byl velmi zručný kameraman, svoji práci z Extase sice nepřekonal (dokonalé není třeba měnit), ale i zde hýřil nápady. Obdobně Vávra, jeho nápad s pavučinou je skvostný. Je skvělé, když filmař ovládá své řemeslo a místo dlouhých keců dokáže několik minut vyjádřit dvěma krátkými záběry. Herecky filmu vévodí Hrušínský, jeho mírně tajemný slizák je nedůvěryhodný i opovrženíhodný po celou dobu. (22.01.2022)

Rudolf Hrušinský patrí medzi absolútnu špičku hercov, ktorí sa zlatým písmom zapísali do histórie českej kinematografie. Charizmatický, talentovaný herec, ktorý dokázal presvedčivo stvárniť celú plejádu charakterov a rôznorodých postáv. Má môj obdiv a rešpekt. Preto som zalovil vo svojom bezodnom video archíve, aby som si ho pripomenul v niektorom z jeho starších filmov, ktoré som doposiaľ nevidel. Siahol som po titule "Predtucha", ktorý v roku 1947 natočil režisér Otakar Vávra. Dvadsaťsedem ročný Rudolf Hrušinský si tu strihol rolu záhadného zvodcu, čo sa za pomoci svojho zvláštne podmanivého kúzla snaží získať lásku a oddanosť mladej, nevinnej, naivnej dievčiny. Je to herecký koncert krásnej Nataši Tanskej a úlisného Rudolfa Hrušinského. **** (24.10.2023)

Pozor ! Neplésti z jiným naším filmem (stejného názvu) a to sice s nikdy nedokončeným z roku 1944 od režiséra Miroslava Cikána v hlavní roli s Janou Dítětovou, jinak vesměs s jiným složením. Jak již bylo řečeno opravdu více než solidní výkon předvedla dospívající dívenka s vážené rodiny Jarmila (Nataša Tanská), známá jako Barunka z první zfilmované Babičky. Ale i třeba František Smolík (profesor a otec Jarmily), či povýšený, arogantní ale jak jinak než světácký Toufar ( mladý Rudolf Hrušinský). Ta role mu fakt sedla. Jinak se jedná víceméně o nadprůměrný film-příběh, který je zdařile a velmi působivě odvyprávěn, a drží se předlohy dle románu Předtucha od Marie Pujmanové. (15.01.2007)

Tradiční problémy dospívající dívky, obklopenou dvěma bratry, pro ní přehnaně starostlivými rodiči, mládežnickou partou... a také jedním podivným mladíkem, kterého nikdo z okolí nezná a žvaní o sobě jednu lež za druhou. Mezi Natašou Tanskou, budoucí známou spisovatelkou, jejíž půvab zamlada filmaři několikrát využili, a až cynickým Rudolfem Hrušínským zde fungovalo zajímavé napětí. Napětí do rodiny přináší ale především strach z následků vyplněné předtuchy jedné dopravní tragedie, která jakoby původní vztahovou situaci obrátila o 180 stupňů a strach dostávají naopak děti ze svých rodičů. Zdařilé drama se závažnými prvky, přesto povětšinou úsměvné, pohodové, se sklonem k obrazové poetičnosti. Otakar Vávra už za války zfilmoval jiné dílo Marie Pujmanové Pacientka dr. Hegla, ale Předtucha je dle mého názoru daleko povedenějším snímkem, který působí nadčasově a díky civilním výkonům poměrně svěže. Potěšilo vidět i mladého Josefa Vinkláře v (asi) první velké roli před kamerou. Jeden z posledních zářezů do těsně poválečné čs. kinematografie, který mi ještě dosud chyběl, a bylo to rozhodně příjemné zhlédání. 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (14.11.2019)