Srpnová neděle

Já jsem Srpnovou neděli nikdy na divadle neviděla, takže nevím jestli původní Hrubínova hra byla lepší, ale film se mi svou ohraničeností místa a času, postavou stárnoucí bývalé krasavice Vlasty Fabianové a svými ve vodě se odrážejícími lampiony, které měly lidem ozářit krásu, aby ji pak už pořád viděli, nějak trefil do nálady. (27.10.2015)

Srpnová neděle je především setkání mládí a stáří. Mládí má všecko před sebou a je mu všechno jasné. Stáří má všechno za sebou a už ničemu nevěří. Věra Mixová je stárnoucí kráskou, která se obtížně smiřuje s tím, že její hvězda pohasíná a na její místo "obletované krásky" nastupují jiné, mladší. Dokáže ještě zaujmout mnohé muže, ale cítí se v pasti. Její manžel jí nepotřebuje a začínat s jinými nemá sílu. Během letního večírku se kolem ní se motá pár chlapů trousících moudra. A je to docela síla. Vynikajícně napsané postavy poštmistra a zejména Záhorský coby zhrzený ex-kapitalista. Karel Hoger coby vyhořelý básník je dokonalý. Několik jeho postřehů mi fakt zalezlo pod kůži. Dokonalý film obrazem i dialogy, krásné panoptikum postaviček. 90% (01.02.2014)

Filmová adaptace Hrubínovy divadelní hry, jejíž scénář napsal sám František Hrubín. Zabývá se opět pro něj tak typickým konfliktem generačním, propastí, která zeje mezi mladou nastupující generací a generací lidí zralých, zkušených, ale zatížených vahou a tíhou doby. Jde o jakýsi významový zlom reprezentující začátek tání komunistického režimu po roce 1956, tedy po smrti Stalina i Gottwalda. Jenže film Otakara Vávry je stále poznamenán dobovým schematismem (např. postava redaktora a básníka v podání Karla Högera meditující o letadlu s vodíkovou pumou...), povahy lidí jsou místy ploché, vztahy mezi nimi zjednodušené a paušalizované (,,A řezat!") a v podstatě na nic směrodatného nepoukazuje... (28.09.2007)

Přestože Vávra zaoblil všechny hrany Hrubínovy předlohy, vrhající lidské city „na veřejnou cestu“, kde s nimi slunce vykoná své, zestetizoval svět prorezlý nenaplněním a přeplněním, z něhož každého vidoucího mrazí, a tím vše charakteristické vlastně ztlumil, vytvořil pozoruhodný film, který připomíná úpalem rozpálenou četbu dramatu v omamných jihočeských exteriérech. Z Hrubínova ostrého profilu zbylo jen málo, ale přesto nikdy neodolám a pátrám po tom, jak do sebe prorůstá idealizace a kritika, okouzleně sleduji, jak si hrají světlo a tma s krajinou, a nechám se uhranout Fabianovou, Högerem, Munzarem, Záhorským a dalšími… (24.12.2010)

Scénář: Otomar Krejča a Otakar Vávra. V kostce, jde o jeden vskutku nevšední a zcela obyčejný prázdninový příběh, kde se během dvou posledních srpnových dní, setkávají u jihočeského rybníka v Třeboni, různí lidé, ruzných profesí a povah, v podstatě tři věkových generací. Řeší se tu jednotlivé vztahy i přes velké generační rozdíly. Známkuji jen dvojici bezdětných maloměšťáckých manželů Šejbalová+Záhorský, která byla výborná a tak trochu film oživila a přiblížila se původní předloze a dále místo kde se filmovalo, tam je z vlastních vzpomínek opravdu krásně. Jinak ale nuda (banální konflikty, uvažování, rozmluvy), hodící se spíš na divadelní jeviště, ostatně tam se dostalo inscenaci pod Krejčovou režií oproti filmu daleko většího uznání....ps: Igi B. : Taky jsem si všiml, ale to bude nejspíš tím, že šlo o divadelní inscenaci, nězatíženou nějak politicky:-) Zajímavé komentáře: Radek99, Sportovec, igi B., Lish84. (12.05.2006)