Třináctá komnata

Chtěl jsem doložit Vávrovu tvůrčí nepůvodnost poukazem na Jirešovu Valérii, kterou mi to místy silně připomínalo, jakož i na Chytilové Ovoce stromů etc., zkrátka na mladé tvůrce "Nové vlny", jimiž se starý matador Vávra ne příliš zdařile inspiroval. Potíž je v tom, že oba jmenované filmy, jakkoli lepší než Třináctá komnata, vznikly až později (1970, 1969). Možná půjde o faktor Krumbachová, která se na filmové tvorbě různých autorů tehdy podílela každopádně silněji, než jak to lze vyčíst s titulků jednotlivých filmů. Ale protože už tedy nemám nic, čím bych Vávrovu invenci zpochybnil, poukážu jen na chvályhodný fakt, že tvůrce, který byl za všech dob a režimů vždy cool a vždy na špici v právě vládnoucích tvůrčích postupech, přiklonil se v druhé půli 60. let k tehdejší avantgardě, čehož plodem jsou čtyři filmy, z nichž každý by bylo chybou nevidět (narozdíl např. od toho, co tehdy točil Martin Frič). V hodnocení kvality Třinácté komnaty venkoncem souhlasím s Ony (3 hv.). K tomu bych si přisadil, že všechno je zde až křiklavě doslovné, poměry v rodině primáře Kalisty přehnané, postava Kosti vyznívá celkově dost protivně, nekonzistentně, "přemoudřele" ve smyslu špatných scénářů filmů pro děti a jeho úvodní a závěrečný komentář působil stejně přihlouě jako Růžkovy průběžné komentáře ve Všech dobrých rodácích. Podobně kazící dojem jsou přebyteční trampové pějící jakousi romantiku pod Karlovým mostem a s tím související fakt, že jsem se ani přesto za celou dobu nemohl nijak vžít do skutečnosti, že se děj odehrává na Kampě, natož že by tento fakt měl být sám o sobě něčím zajímavý. Ale když se chce (a mně se chtělo), lze tento film s požitkem a užitkem brát nekriticky tak, jak je. Navíc finále a fakt, jak to celé dopadne, dostatečně rehabilitují všechny ty "neohrabanosti" z průběhu děje. A Kosťova nekonzistentnost taky není od věci: třeba ve scénách jeho rozmluv s vlastním otcem (v nichž působí zcela jinak než v jiných scénách) ho lze nakonec vnímat jako jakéhosi hlasatele či překladatele skutečnosti a naopak otce jako toho, jemuž má být cosi ohlašováno, tedy skutečný subjekt těchto scén. Obdobně pak smozřejmě budeme vnímat Kosťu jako jakéhosi "mediátora" i pro Blanku, budeme ovšem muset jeho postavu přece jen nějak zcelit, vždyť je jedním z těch, kteří na konec emocionálně inerpretují výsledné události jako svou vlastní vinu. Zašlé kulaté okno do třinácté komnaty bez dveří každopádně jen stěží lze zfilmovat působivěji. Pěkný komentář napsal vypravěč (5 hv.), zajímavou kritiku přináší Adiemus (3 hv.). (16.01.2016)

Prahu mám moc ráda v jakékoliv podobě. Staré domy a zákoutí dokážou potrápit lidskou fantazii. Tak proč by zrovna některý z domů nemohl být třeba prokletý. Děti jsou prostě k některým věcem mnohem citlivější a vidí některé věci jinak než dospělí. Ještě nejsou zpracované systémem. Jejich představivost pracuje jinak, není zkažená a oblbnutá. Vadilo mi to neustále střídání barev. Přecházelo se z černobílého formatu do barevného. Myslela jsem si, že jde o závadu a on to byl režisérský záměr. Trampská písnička od Rebelů o Karlově mostě mi přišla úplně zbytečná. Poetické záběry, kterých je tu poměrně dost, působily hodně zvláštně. Stejně tak zvláštní je i tento filmový příběh, ze kterého mám hodně rozporuplné pocity. Zřejmě i to to byl s největší pravděpodobností záměr. (19.10.2017)

"Stalo se to, protože jsem to chtěl? Nebo chtěli oni něco jiného? " Nebýt sportovce a několika dalších, tak je film bez jakéhokoli rozumného vysvětlení. Oficiální text je až nepochopitelně mimo. Krom popisu režisérovi práce, která je skutečně excelentní. Vávra se v mých očích po Romanci nádherně rozvlnil podruhé, spojil síly s Vladimírem Neffem, a nabízí výborný, počáteční humor, perfektní drámo, nečekané tajemno (doprovázeno děsivým šepotem), něco té skvostné psychológie a nakonec naprosto nekompromisní horor. Bez přehánění se tak skvělý závěr filmu dá nazvat. Experimentální, pro Vávru dost nezvyklá režie a Srnkovo výborná hudba, podtrhují veškerou popsanou atmosféru. Dětská dvojice Kosťa a Blanka svým vnímáním světa, završené hrou na osud, dokáží bez jakýchkoli problémů konkurovat dialogům excelentního Růžka, Fialové a polské posily pana Krzysztofa Chamiece, který dolaďuje vše. Na závěr do toho pan Vávra hodí ještě špetku detektivního koření, a máme tady film, který hodnotilo zatím 122 uživatelů, a který jen čeká, až ho objeví skuteční znalci československého filmu, jen do toho. Pro mě skutečně výjimečný námět i zpracování. (18.08.2013)

Otakar Vávra sa nechal inšpirovať novou čekoslovenskou vlnou a natočil Trinástu komnatu. Film o deťoch, nie pre deti. Výborná práca kamerového mága Juraja Šajmoviča, jemná mágia perelínajúca sa celým filmom a výborné herecké výkony oboch detských filmových hrdinov. K tomu experimentovanie s čiernou, bielou, farebnou snímkou a hra s rôznymi filtrami. Dosť neznáme a málo uvádzané dielo. 4**** (30.05.2016)

Ta snivá nálada opuštěné (takřka rajské) zahrady a starého pitoreskního města, kde se čas zastavil, je tak kouzelná, že jsem první čtvrthodinku nyl blahem. Kamerou se zde vskutku čaruje, a hudba tomuto čarování mocně napomáhá, dokonce i The Rebels zde zpívají velice nerebelsky, též zasněně. Až je škoda, že vlastní příběh je podivně vyumělkovaný a nevěrohodný, a v hlavní roli je tak protivný fracek (Kosťa), že už po další půlhodince vynutil z našince povzdech: Herodes, to byl král. (09.03.2014)