Sobota

Dost vtipná podívaná, pokud si dokážete udržet odstup od postav a jejich slabostí (v takovém případě bude jistě nejsympatičtější postavou osamělý slaďák Oldřich Nový, jehož smích jej brzy prozradí). Ironický odstup usnadňuje nám již vzdálená doba a její společenské a konverzační zvyklosti, a naopak reálnost mnohých situací a rozhovorů, jež vás možná k odstupu přímo donutí. Poněkud smutnější ve chvíli, kdy si uvědomíte, že v životě si odstup udržet nelze. Rozhodně je to jeden z nejpozoruhodnějších starších českých filmů, jaké jsem zatím viděl. 8/10 (30.12.2006)

Jeden z našich tehdejších nejlepších filmových scénáristů se občas vrhnul i na filmovou režii. A vesměs to dopadlo dobře, jako např. tady (i viz. Plavecký mariáš). Oldřich Nový ty své milovníky už ani jinak hrát neuměl. Zato ale příjemně překvapila Jiřina Štěpničková. Civilní role jí slušely lépe, než ty její Maryši apod. A Mandlová? Ta nám jen od filmu k filmu zrála a zrála. Škoda jen, že to byla její poslední filmová role u nás. Škoda tedy pro nás. (25.12.2003)

Další svůdnický film Nového. Tentokrát bohužel s menší dávkou elegance v porovnání s Kristiánem. Ovšem i tentokrát se projevil jako mistr svého "řemesla" a metal jednu větu za druhou, až jeho cíle padly na kolena a toužily po něm. Herecké obsazení je jedno z nejlepších, prostě dvojice Mandlová Vítová doplněná o Nového, to je prostě to nej. (10.12.2011)

Sobota je takovou polemikou (mluvící mi z duše mým životním naturelem) s Kristiánem, podobný námět (tentokrát ovšem romanticky založená manželka a střízlivý manžel) je ovšem vyveden na svou dobu (válečná léta takovým tendencím u nás moc nepřála) velmi realisticky (časté záběry plenéru, interiery jsou velmi věrohodně autentické, nikoliv filmově stylizované, uměřené herecké výkony Boháče, Hanuse a Štepničkové, ubylo i ironie u Nového a Mandlové) a a řekněme i emancipačně - zklamaná bývalá Nového milenka Jiřina Štěpničková si najde práci, postava Nového je demaskována jako účelově ulhaná (nikoliv sympaticky ulhaná jako v Kristiánovi). (22.02.2010)

Jestli opravdu žijí ženy, které svým milovaným mužům tolerují nevěry a místo hysterických výčitek s pomstou v očích ještě láskyplně, s úsměvem odpouštějí a snaží se jim to diplomaticky ukázat, aby oni záletníci sami sebe chytli za nos a zastyděli se nad svým jednáním ... tyto ženy mají můj bezmezný obdiv. Já sama nevím jak bych se zachovala, ale na takovou vysokou diplomacii asi nemám. Určitě bych nebyla klidná jak želva. (26.01.2014)