Zelená karta

Vždycky jsem říkal, říkám a říkat budu, že v žánru romantické komedie jde o to, čím je tento ozvláštněný a netradiční. Aby byl zajímavý a nápaditý. Tady jde tohle všechno ruku v ruce - netpická ústřední dvojice, originální nápad, univerzální (skvělý) režisér a naprosto dokonalý (nepatetický a hlavně nedoslovný) konec. VY MÁTE VÍC RÁDA KYTKY NEŽ LIDI. (11.04.2007)

Velmi příjemná romantická komedie. A to říkám jako člověk, který daný žánr nemusí, nevyhledává - ba naopak se mu spíše vyhýbá (chystám se nakoukat celou Weirovu filmografii, jinak bych se na Zelenou kartu asi nikdy nepodíval). Komedie k popukání to rozhodně není, dlouhodobý úsměv na tváři však vyvolá spolehlivě. 8/10 (22.08.2010)

„Na ten pohovor se připravte. V pondělí večer bude po všem. Začneme připravovat rozvod.“ - „Už aby to bylo!“ Ale žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří…I přes hrozbu prozrazení a odlišnost ústředního páru jde o moc příjemnou, pohodovou romantickou komedii (atmosféru pomáhá dotvářet i skvělý soundtrack, v němž převládá nevšední mix interpretů jako Mozart či Enya). Člověk se u ní spíš po většinu času usmívá, než že by se přímo za břicho popadal, ale je tu celá řada drobných, vtipných scén (zapálené mluvení o rostlinách, objednávání v restauraci, setkání s imigračními úředníky, společné nakupování, alternativní klavírní koncert, focení, psaní dopisů atd.). Ale důraz je hlavně na romantiku, a chemie, jiskření (i když mnohdy je to spíš hromobití) hlavního páru funguje na výbornou, navíc se vše vyvíjí postupně, přirozeně, křehce. A konec se opravdu povedl. Film léty jen zraje a já po mnoha zhlédnutích navýším na slabších 5*. Tuhle poctivou, milou „romanťárnu“ opravdu můžu. „Jste ženatý, Georgi?“ - „Já? No, já...obvykle ne.“ (14.09.2012)

No i když možná ne zase tak neočekávaně dobré, protože se stačí podívat na názory pode mnou a máte docela jasno. Tohle není typická americká a romantická komedie, protože ty jsou z 90 % docela trapné a pitomé. Tohle je naopak fajn příjemný film, na který se vám kouká tak nějak s lehkostí a příjemně. Děj je náhodou docela zajímavý a ústřední dvojice sympatická. Konec taky nebyl úplně typický. Jen z části. Co mi ale vadilo bylo, že na začátku se objevila hudba ze Vzpomínek na Afriku. Tuhle hudbu miluju a v tu dobu mi to připadalo trochu jako "vykrádání" jiného filmu. Ale celkově to byl fajn film, takže odpouštím. (18.06.2013)

Aneb znáte to, jak se protiklady přitahují. Tady je to navíc pod bedlivým dohledem chameleona z Austrálie Petera Weira, který na realizaci svého vysněného projektu „neznali se, ale vzali se“ čekal několik let. Americká ekoložka a vegetariánka a trochu obhroublý francouzský emigrant – on potřeboval zelenou kartu, ona toužila po velkém bytu se skleníkem. O účelový svazek se ale brzy začnou zajímat úředníci z imigračního, kteří zanedlouho položí nepříjemné otázky. Výborná hudba Hanse Zimmera, přesný Gérard Depardieu, rozkošná Andie MacDowell, skvěle napsané dialogy, národnostní rozdíly, trošku rozpačitý start, ale o to příjemnější střed a dojezd. I dnes to pořád velmi dobře chutná. (01.01.2016)