Miluj svého robota

Po prečítaní popisu som si povzdychol "ach, ďalší film o humanoidoch". Ale napokon musím uznať, že to bolo veľmi milé prekvapenie! Vynikajúci scenár, zaujímavé prostredie múzea, a skutočne milé a vtipné postavy, ktoré celý film ťahali výrazne vpred. Skeptická Alma a ideálny Tom vytvorili skvelú dvojicu! Neustále ironické poznámky Almy a neutíchajúce snahy obetavého Toma sa parádne dopĺňali. Film však nebol len o zábave a srande, ale aj o konfrontácii s umelou inteligenciou, a nastlenou otázkou, či nie je prílišný idealizmus a dokonalosť napokon až otravný a nežiadúci? Predsa len, práve naše nedokonalosti a chybičky osobností nás robia jedinečnými - vďaka tomu je človek človekom. Nemecko opäť u mňa zabodovalo! 5* (10.05.2022)

Nejdřív ho nechce, ale musí být spolu. Pak zjistí, že je jí s ním dobře a že ho vlastně miluje. Pak se nepohodnou, odloučí se od sebe, aby se pak onedlouho znovu setkali a prohodili si pár otřepaných větiček typu „Není to něco, čemu se říká láska?“ a po melancholickém záchvěvů duší si pomyslně opět padli do náruče. *** Dějově zcela tuctový romantický film je ozvláštněn akorát netradičním sci-fi prvkem, kdežto hlavní mužský hrdina je robot, ale jinak je to pořád tuctový romantický film plný klišé. Film má v sobě mnoho zdařilých kamerových záběrů, díky čemuž se mu o to lépe daří hrát si na něco hlubokého a k závěru tuto hru pak naplno podtrhne vytrousením několika mouder tím nejjednoduchším způsobem. V první polovině, kdy se ještě daří občas diváka zaujmout kromě kamery a půvabu hlavní herečky i vtipem, jsem doufal, že snad z filmu zůstane do konce alespoň lepší průměr, ale ke konci jsem se čím dál ukrutněji v kině nudil na to, abych dal alespoň ty 3 hvězdičky. Navíc na komedii to má na můj vkus neskutečně vleklé tempo a celý film plyne bez silnější atmosféry. Pár scén (např. ta s Tomem uprostřed jelenů) se mi líbilo, ale ve výsledku zklamání, zvlášť když jsem zjistil, že to natočila režisérka, od níž se mi její předchozí film Před ranními červánky ze života Stefana Zweiga hodně líbil. Krásný plakát sliboval mnohem větší zážitek.. [45%] (20.10.2021)

Robotická romantika nie je moja šálka kávy, na druhej strane tým krásnym Germánkam by fakt mali stačiť len roboty. Film chce byť čiastočne komédiou a čiastočne drámou. Všetko v chlade, presne tak roboticky, že emócie privodí jedine klavírna hudba. A zároveň sa prezentuje myšlienka, že robot môže zlepšiť aj citový život človeka, čo je na hranici sci-fi až etiky. (20.09.2022)

Na vědeckofantastickém sujetu tragikomicky formulovaná studie velkoměstského osamocení ženy, která ztratila po léta pěstovanou příležitost utvářet ryzí zkušenost v starověkých písemných znacích a poté, co se zklamala v egocentrickém mužství své doby, objevila blízkost a věrnost smrtelné duše bytosti vynalezené technickou kulturou – a snad právě díky svému ženství, otevírajícímu ji životu, poznala, jaká rizika z takového svazku plynou: androidní robot naprogramovaný přímo pro ni jen variuje ji samu, rozkládá ostatní vztahy a – s předobrazem v dětské lásce – maže minulost a spolu s ní i celý dosavadní život. Hrdinka, zprvu poměřující své síly, posléze sdílející svou možnou minulost s tímto (vý)tvorem, ovšem také přehodnocuje své hodnoty i ponětí o skutečnosti a osvojuje si nový pohled na svět, takový, jaký odpovídá tomu, po čem sní dnešní – pozdně moderní – osamělec nejsoustavněji, čili jednotě. K té odkazuje i režisérčina konstrukce mizanscény, potažmo dnešního (tj. budoucího) světa, jehož půvab tkví v odrazech a umělém osvětlení. Kontemplativní záběry na lesklé povrchy vstřebávající protilehlé záblesky a barvy, okna bez záclon znejišťující hranici interiérů a exteriérů či dvojexpozice tváří uzavírají epochu střihu a otevírají nový věk nečekaných symbióz, adresujících právě onu prapůvodní jednotu, po níž pozdně moderní člověk neúspěšně hmatá – zatímco se tříští v revidované společenské i osobní role. Hrdinka se jí dotýká v okamžicích, ve kterých se otevírá kráse prchavých všedních nálad (kdy jí jen její dech naplňuje a svádí k vzletu), a netuší, že – vzdor jejímu přesvědčenému (vsugerovanému) atheismu je za jakoukoliv radostí i překonanou starostí Boží milost. Postava robota-věci se jeví být právě takovým zrcadlem, je to povrch jiskřící jazykem, a překonání druhové hranice odhaluje, že je oduševnělým celé stvoření – tedy že v každé věci tepe malá duše, jak to mnohokrát zachytil ve svých básních Francis Jammes. Cesta k jednotě se tak přirozeně ubírá obnovováním kouzla vyprázdněného, odkouzleného světa. Je to cesta k osvobození a lásce, nesobeckému poznávání a vydávání se. Dvojznačný závěr mistrně slitý z etického soudu nad umělou inteligencí i z možného přehodnocení zazněvších slov zdaleka nic neuzavírá. Lze dále vynalézat a hledat… – Maren Eggertové se podařilo tuto životní cestu své hrdinky ztvárnit přesvědčivě, její tvář je hluboká, zrak bystrý a v poryvech krize dokáže vše prohrát, aby se pak znovu začala rozhlížet a hledat ta správná slova. Brit Dan Stevens je proti tomu dokonale koncentrovaný a ukročí-li, pochybuje divák o autenticitě jeho rozhořčení; zato jeho emoce rozehřívají a ve své prostotě otevírají přístav bloudění odvážné bližní. – Nejen k mému potěšení uvedl tuto romanci Edisonline (v rámci přehlídky Be2Can) jako další svůj příspěvek k prohloubení poznání moderní emocionality. (28.01.2024)

Moc pěkný film, který mě překvapil vlastně ve všem. Nebude to šálek pro každého, to ne, ale mě citlivé, v podstatě filosofické téma, doslova okouzlilo. Za mě je to snímek, který v mé filmografii oblíbených počinů nezapadne, ani nesplyne s něčím jiným. Přestože jde o povědomou romantickou love story, má originální pojetí, je komorní, jemné a přesné v každém detailu a to mi skvěle sedlo. Osamělost versus naprostá láska na míru, která není pro každého. Těžko říct, kdo by tohle chtěl, kdo nechtěl, já volím spíš vášnivou Itálii, ale znám pár jemných, osamělých duší, kterým by to udělalo život hezčí a dovedu si je v takovém vztahu představit. Příjemné, nevtíravé, racionální, ale i snové. Robot neměl chybu! ;-) (25.11.2021)