Prázdniny v Římě

Jedním slovem krása. Jedna z nejlepších romantických komedií, co znám a také můj nejoblíbenější film s nejmenovanou herečkou. Tak do půlky se divák směje každou chvíli, pak sice tempo trošku poleví, ale to je způsobeno nástupem romantiky, což však vůbec nevadí, protože mezi kouzelnou Audrey Hepburn a sympaťákem Gregory Peckem to krásně jiskří a je fakt radost se na ně dívat ;-). S každým dalším zhlédnutím si říkám, jak dobře (a proti očekávání diváka) to Wyler ukončil, ale také mě čím dál víc mrzí, že to nebyl klasický...no, v každém připadě jsem na konci stejně dojatý jako poprvé, a to ne náhodou. (02.07.2009)

U filmu Snídaně u Tiffanyho někteří napsali, že to je v podstatě to samé, co Prázdniny v Římě. Potom, co jsem viděl Prázdniny, tak můžu říct, že jediná věc, ve které je to stejné, je hlavní postava - překrásná a okouzlující Audrey. A tím ta "podobnost" končí. Protože zatímco Prázdniny jsou v duchu decentního humoru, ve Snídani je spíše takový ten bláznivý humor. A za sebe můžu říct, že právě Snídaně se mi líbila o něco víc. Nevím, proč tomuto tak je. Ale pokud bych měl volit mezi těmito filmy, tak do TOP patří spíše Tiffany. Ale tím nechci nijak shazovat tento film, kdepak! Jen jsem na to chtěl upozornit. Jinak co se týče tohoto filmu, tak jsem se nestačil divit. Itálie v černobílých barvách fakt má své kouzlo, Gregory Pack je sympaťák a Audrey, to už jsem psal výše, je prostě okouzlující a talentovaná. Jedinou výhradou, která se nezměnila od Tiffanyho je ta, která patří ČT. Tyhle filmy bych spíše uvítal v originálním znění s titulky. Dabing byl sice tentokrát vydařenější, ale přece jen, ČT 2 = jiný prostor. Tak ukažte, že jste opravdu jiní a dejte k tomu titulky. (26.03.2009)

Kdo by nechtěl strávit prázdniny v Římě s krásnou princeznou v podání Audrey Hepburnové a provádět ty největší rozvernosti? Jo, pánové, o tom se nám může jenom zdát, takovouhle výsadu dostal pouze skvělý a charizmatem sršící Gregory Peck. Ale i ta představa toho, že z „opilé ženské“ u vás v bytě se vyklube princezna je úžasná. Příběh oplývá skvělými momenty, například Irvingovy nehody jsou hodně povedené, úsměvy Audrey pohladí na duši a celková takhle story mi přijde sněhově našlehaná, úplně z ní vyzařuje ta čistota té doby, vždyť ani Peck se o nic nepokouší, ta stará romantika v tom dělá z Roman Holiday klenot svého žánru. Dlouho jsem přemýšlel nad barvami, jak by asi vypadal celkový dojem z toho, kdyby to bylo barevné. Osobně si myslím, že ta černobílá barva dává Římu opravdové kouzo stejně tak, jak půbavná Audrey. V tomhle pochmurném počasí potřebuje trochu sentimentální injekce v podobě dobré romantické komedie. Tahle je ta pravá! Ještě si tak říkám, asi vyrazím někdy v noci do ulic a budu obhlížet lavičky jestli tam neleží ta má princezna :)) (26.05.2008)

Audrey je překrásná. I tak mi ale zkrátka trochu leze na nervy dobou podmíněná stylizovanost její "ženskosti" (njn, já vím, jdu si prostřelit hlavu nebo tak něco). __ Gregory mě bavil zejména tím, jak neustále působil dojmem, že mu je každá lokace malá a vůbec všechno malé, až teda na oblečení, které mu bylo naopak jakoby velké a ruce a nohy jako by mu byly velké. Zkrátka: nevím, jaké to je mít metr devadesát. __ Nejvíc oceňuji o návodnou hudbu oproštěnou závěrečnou scénu a její všeobjímající ticho. Ona tedy závěrečná fakticky není, ale já se rozhodl, že mi film přijde mnohem hezčí, když končí cca minutu před svým koncem. Je to divný, ale nestalo se mi to zdaleka poprvé. (08.09.2017)

William Wyler natočil neobvyklou pohádku pro dospělé, inspirovanou italským neorealismem - ve které se novinář setká s okouzlující princeznou aniž by o ní věděl. Jako jediný k ní tak dostane přístup a cítí příležitost, jak se proslavit díky exklusivnímu rozhovoru, jenže čím více času s princeznou tráví, tím větší náklonnost k ní jej poutá. Na to jak je snímek již starý neztratil nic ze své krásné atmosféry, jeho vtipy nevybledly a romantické scény zůstaly romantickými scénami. Prázdniny v Římě jsou velice nadprůměrným filmem, která skončí ještě dříve než vůbec začne nudit, jeho zařazení do zlatého fondu světové kinematografie je opravdu zasloužené, a pokud vás nezaujme samotný příběh, určitě si oceníte půvab Audrey Hepburnové. Rozhodně mohu jen doporučit... (28.01.2006)