Biografie
Stejně jako její vrstevnice Gabrielle Fontan nebo Jeanne Fusier-Gir, tak i herečka Sylvie se stala významnou osobností francouzského filmu až na sklonku své divadelní kariéry. Významnou především početnou filmografií, než velikostí rolí. Sylvie, vlastním jménem Louise Mainguené, se narodila v Paříži a herectví studovala pod vedením slavného herce Eugene Silvaina. Povšiml si jí významný režisér André Antoine, jenž ji v roce 1903 angažoval do divadla Théâtre Odéon.
Na jevišti začínala Sylvie (známá též jako Louise Sylvie) úlohami mladých naivek i důvtipných dívek, její doménou byl především populární repertoár nevysokých uměleckých kvalit, až později se dostala i k postavám v osvědčené klasice (Goethe, Shakespeare). Ještě před první světovou válkou se objevila i před filmovou kamerou a hrála například v adaptaci Zolova románu GERMINAL (1913). Její participace ve filmu němé éry je však jinak nepodstatná a věnovala se nadále hlavně divadlu, kromě domovské scény Odéon účinkovala také na dalších pařížských jevištích (Théâtre Antoine, Théâtre du Gymnase).
Stejně jako jiné herečky schopné oslnit i jinak než půvabem našla Sylvie uplatnění před kamerou až po příchodu zvukového filmu. Režisér Pierre Chenal jí dal příležitosti ve svých hodnotných filmech ZLOČIN A TREST (Le crime et le châtiment, 1935) a PŘÍPAD LAFARGE (L'affaire de Lafarge, 1937). Dalšími hereckými úkoly ji pověřili i režiséři Julien Duvivier (KONEC DNE – La fin du jour, 1939) nebo Henri-Georges Clouzot (HAVRAN – Le corbeau, 1943), významnou roli jí poskytl i Jean Anouilh ve zfilmování své vlastní divadelní hry CESTUJÍCÍ BEZ ZAVAZADEL (Le voyageur sans bagages, 1943).
I po válce hrála Sylvie vedlejší i středně velké role v řadě filmů, za zmínku stojí komerčně úspěšné adaptace osvědčených literárních nebo divadelních předloh (OTEC GORIOT – Le père Goriot, 1945; IDIOT - L´diot, 1946), nezapomenutelnou kreaci zákeřné tchýně předvedla ve filmu TEREZA RAQUINOVÁ – Thérèse Raquin, 1952), můžeme si na ni vzpomenout i v souvislosti se známou komedií DON CAMILLO (Le petit monde de Don Camillo, 1951) s Fernandelem v hlavní roli (s ním hrála také ve filmu ZAKÁZANÉ OVOCE – Le fruit défendu, 1952).
Po bohaté kariéře u divadla i filmu se Sylvii podařilo zakončit umělecké působení více než důstojně. V Théâtre Marigny excelovala koncem padesátých let v hlavní roli slavné Dürrenmattovy hry Návštěva staré dámy, o pár let později zaujala i svou jedinou hlavní rolí ve filmu. Rozmarnou paní Bertini ztvárnila v adaptaci Brechtovy literární předlohy STARÁ DÁMA SE BAVÍ (La vieille dame indigne, 1965). I když tento film je dnes méně známý a zastaralý, má své hodnoty, včetně hereckého projevu Sylvie, která pak v roce 1967 za svou kreaci dostala Cenu pro nejlepší herečku od Národní společnosti filmových kritiků v USA.
Sylvie zemřela 6. ledna 1970 krátce po svých 87. narozeninách v Compiègne.
Herečka
Filmy | |
---|---|
1968 |
Don Juan revient de guerre (TV film) |
1965 |
Stará dáma se baví |
Umorismo in nero |
|
1963 |
Zámek ve Švédsku |
1962 |
Rodinná kronika |
1960 |
Crésus |
Nábřeží úsvitu |
|
1958 |
Le Miroir a deux faces |
1957 |
Les Truands |
1956 |
Michal Strogov |
1955 |
Le Dossier noir |
1954 |
Naše časy |
Ulisse |
|
1953 |
Tereza Raquinová |
1952 |
Le Fruit défendu |
Malý svět dona Camilla |
|
Všichni jsme vrahové |
|
1951 |
Sous le ciel de Paris |
1950 |
Dieu a besoin des hommes |
1949 |
Deux amours |
Pattes blanches |
|
Tous les deux |
|
1948 |
La Révoltée |
1947 |
Coïncidences |
Miroir |
|
Pour une nuit d'amour |
|
1946 |
Idiot |
Le Pays sans étoiles |
|
On ne meurt pas comme ça |
|
1945 |
La Route du bagne |
Le Père Goriot |
|
1944 |
L'Île d'amour |
Le Voyageur sans bagage |
|
1943 |
Andělé hříchu |
Havran |
|
L'Homme sans nom |
|
Marie-Martine |
|
1941 |
La Romance de Paris |
Montmartre-sur-Seine |
|
1940 |
Ecco la felicità |
Komedie štěstí |
|
1939 |
Konec dne |
L'Esclave blanche |
|
1938 |
Brána k umění |
L'Affaire Lafarge |
|
1937 |
Její první ples |
1935 |
Zločin a trest |
1924 |
Roger la Honte |
1913 |
Germinal |
Seriály | |
---|---|
1965 |
Belphégor |