Poslední recenze (520)
Domina - Freedom (2023) (epizoda)
Umírá jediný celkem slušný chlap v celém příběhu (celkem, protože ani jemu se nepříčilo zabíjet pro "dobrou věc" - přítele Augusta). Ta linka s Tiberiem je trochu přitažené za vlasy, i když byl zřejmě Jekyll&Hyde, protože spousta jeho činů tomu odpovídá a Vipsanii opravdu miloval a byl kvůli ní ochoten udělat všechno, tak tohle fakt ne. To aby se člověk bál, co se tam odehraje po Drusově smrti.
Domina - Exile (2023) (epizoda)
Kašlu na historické skutečnosti, je to legrace. Když v kterési epizodě Livia s Gaiem řešili, jak chtěli provozovat bordel, tak v téhle mě napadlo, že ho vlastně provozují, ale nikoliv v ústraní, jak zamýšleli, ale přímo v císařském paláci...
Domina - Štěstí (2021) (epizoda)
Jak opadlo prvotní nadšení, že je tady po seriálech Řím a Já Claudius zase něco z Říma konce republiky a počátku císařství, tak se i mé hodnocení vrátilo na místo, kam patří už od začátku, to jest k průměru. Co však oceňuji je, že se nebáli vykreslit Augusta, jaký skutečně byl, navzdory všem nečtivým elegickým básníkům, kteří mu vykouzlili téměř svatozář.
Poslední deníček (34)
The Musketeers 2014
Rozpracované hodnocení: Tři mušketýři (2014)
V dobách dávno minulých (když mi bylo tak nejvýše čtrnáct) jsem byla zamilovaná do postav z Dumasových románů. Nejprve to byli právě (čtyři) Mušketýři, oba díly - s Ludvíkem na obalu prvního dílu a kardinálem (na obalu) toho druhého - měli rodiče doma. Jak jsem si knihy začala obstarávat sama, přešla jsem nejprve k jiným Dumasovým hrdinům (krásný La Mole, statečný de Bussy) a posléze i k úplně jiným autorům a jiným oblíbeným hrdinům (což mi vlastně zůstalo až dosud).
Návrat zpět se už nekonal. Vlastně jsem se o něj i pokusila, ale nějak to nedopadlo. Jelikož zatímco opakované čtení Krále železného a zlatého skončilo fiaskem až teprve nedávno, pozdější četba Mušketýrů tak dopadla už dlouho před mým dvacátým rokem. Dumas byl sice skvělý vypravěč ale také velký fabulátor, a jeho romány i přes veškerou snahu Augusta Maqueta (jeho dvorní historik) neodpovídaly realitě. Proto ani nevadí, že tento seriál vůbec neodpovídá předloze. Navíc se v titulcích uvádí, že byl natočen pouze "na základě charakterů spisovatelových postav". Některé tyto charaktery tvůrci malinko změnili k lepšímu, jiné přidali, a jejich přítomnost vedla občas k horšímu nebo rovnou mně ku vzteku (hlavně postava ze třetí řady Sylvie mi byla vysloveně nesympatická a přišla mi naprosto zbytečná, pouze pro naplnění kvót).
Vzhledem k tomu, že z obdivu ke knize jsem už dávno vyrostla, příliš mě neoslovilo ani žádné filmové zpracování, které se předlohy drželo jako cosi košile, ať už v něm D'Artagnana ztvárnil Barray nebo York. Proč vzpomínám právě D'Artagnana? Vždycky mi největší problémy s přijetím činil on. Nejinak zde. Všichni ostatní mě dříve či později něčím zaujali a ještě před koncem první série si mě úplně získali. V knize (pokud si pamatuji) byl nejoblíbenějším Athos, tady bych si dost možná ani nedokázala vybrat. :-)) A asi bych dlouho váhala mezi Athosem a Aramisem, i když bych je při svém konečném rozhodnutí stejně ponechala jejich krásným ženám (jimiž myslím Milady a královnu Annu, opravdovým jménem té první jmenované nejsem si jista, ale myslím, že byly obě Anny). Tím jsme se dostali k postavám samotným a k představitelům jednotlivých rolí. Santiago Cabrera mě jako Vronský v Anna Karenina ničím nenadchl. Zato tady... Ani jsem nechtěla věřit, že tenhle extrémně přitažlivý Aramis je týž chlap...
PS: Jak jsem si procházela Deníček, tak jsem našla tento poněkud nedokončený příspěvek, který dozajista někdy v budoucnu dokončím. Buď až najdu své poznámky, které jsem si tehdy napsala nebo až znovu seriál zhlédnu...
