J.e.r.e.c

Někdy během 7.dílu jsem si říkal, že je to sice pěkný ponor do japonské kultury a historie dané doby s opravdu vymazlenou výpravou a pečlivě zachycenými reáliemi (pocit autenticity je i díky japonskému znění maximální), ale jinak to se mnou vlastně nic moc nedělá. Jenže směrem ke konci série vygraduje do slušného emocionálního kolotoče (milostná linka je vyloženě drásavá) a výsledný dojem letí nahoru. Poslední epizoda pak vše završuje kombinací správně odvážených dávek krutosti, zadostiučinění a melancholie. Potěšila mě práce s postavami, jejich nejednoznačnost a také celkově drsné, nekompromisní vyznění, které nijak nelakuje brutalitu tehdejšího světa. Úplně mi nesedla grafika laděná hodně do modra a místy navíc až příliš smrdící CGI, ale s tím už se holt u moderních produkcí podobného kalibru musí počítat. Z čeho jsem ovšem rozpačitý, je oznámení dalších (minimálně snad dvou) řad, které silně zavání také pro dnešní dobu typickou snahou vydojit jakýkoliv úspěšný film či seriál až do mrtě. 78 %

Šel jsem na Jagnu kvůli jedinečné výtvarné stránce, ale že se z ní vyklube jeden z nejlepších filmů roku, to by mě nenapadlo. Kromě olejomalebné animace, která dodává jednotlivým výjevům tu na poetice, tu na horečnatosti, je to především zásluha příběhu, který vychází z (mně neznámé) polské literární klasiky Sedláci. Nevzpomenu si, kdy naposledy jsem viděl takhle nekompromisní a husí kůži nahánějící studii lidských charakterů, když se přitom jedná o něco tak obyčejného a všedního, jako je milostný trojúhelník zasazený do kulis prostého venkovského života. Až bude zase někdo chtít „bránit normální svět“, může tenhle film posloužit jako odstrašující příklad, jak ta normálnost taky mohla ještě v nedávné historii vypadat... 85 %

Překvápko číslo jedna: vůbec to není komentář k současné situaci v USA. Překvápko číslo dvě: jde vlastně o road movie, kdy se (v rámci možností) pohodové momenty střídají s momenty kurevsky napínavými až fyzicky nepříjemnými (nikdo mi nevymluví, že scéna s Jesse Plemonsem není silně inspirována jednou podobnou z Pulp Fiction), přičemž některé pasáže jsou svojí absurditou snad až přetažené, což jim ale nijak neubírá na síle. Fascinace novinářů násilím a jeho zachycováním zase připomene Slídila, ale v Civil War se těch vlivů míchá jako v melting potu a výsledkem je jeden z nejoriginálnějších mainstreamových filmů za posledních pár let. Že ho má na svědomí zrovna sci-fista Garland by mě nenapadlo ani ve snu. Silný zážitek. 77 %