Boris Godunov

Zlatá Palma - výběr (12.09.2006)

Film jsem neměl bohužel možnost spatřit celý, jen asi tak poslední půlhodinu, ale ta mě doopravdy dostala. Nemyslím teď po filmové stránce (to bych musel vidět film z větší části), ale z historické skutečnosti (hlavně se srovnáním třeba s filmem 1612:Kronika smutných časů). Úžasné kostýmy a výprava-dokonalost (a to můžu tvrdit, protože sám se věnuji aktivní historii-byť rekonstruujeme hlavně Třicetiletou válku). Ale jak říkám, film hodnotím hlavně z této úrovně. Co se týka filmu samotného, hlavně musím zdůraznit atmosféru a velice dobré výkony herců. Prostě si budu muset dát pozor, až BG budou znovu dávat, pak se uvidí. (26.08.2009)

Mistr velkých scén a cizelér rekonstrukcí zásadních dějinných mezníků i v tomto případě, v čase své uzavírající se životní bilance, odvedl standardní výkon. Drže se romantického půdorysu dramatické předlohy největšího ruského básníka všech dob, dodal do tkáně jeho dramatu i kontext, v němž se soustředí tragédie sotva nastoupivši možné nové dynastie. Paralela událostí mezi godunovovskou dobou a koncem komunistického režimu v jeho erbovní zemi je dnes, po dvaceti letech, až příliš zřejmá. Neschopnost držet systém, neochota ctít i ne dokonalé autority i tam, kde dostávají - byť s potížemi - svému poslání a zadáním, vedou spolu s průvodní bezstarostností destrukce ke katastrofickým koncům - válkám, bídě, nevratným ztrátám. Velká lidová hnutí té doby stejně tak jako polská okupace Moskvy - nejhořčí plod tohoto hořkého věku - jsou přirozenou sebezáchovnou reakcí na tato fatální selhání sebereflexi ztrativších elit. Je to zkušenost, která se zdaleka neomezuje na sever euroasijského superkontinentu. Zkušenost, podávaná v nadčasovém romantickém rámci dvou velkých ruských romantiků. Dvou gigantů nejen ruských, ale i světových. A fakt, že GODUNOV je ne nejznělejším - totéž zřejmě platí i o Puškinově předloze - závěrem VÁLKY A MÍRU i WATTERLAA, na tom zas tak mnoho nemění. A měnit nemůže. (30.12.2007)

"Impérium vrací úder. Vodkou samochodkou. Ožralé výjevy? Počkej, to jsou kněží, vybíraj na diecézy. Aha! Počkej a kde je berla mrazilka? Vole, tohle je reál, ne fikce! To mi chceš jako říct, že když Mrazík oblíkal stromy na bílo, tak si ze mě dělal jenom prdel? Jo! Jak dlouho ještě? Hodinu a půl! Pf! Zajímalo by mě, jestli mě Puškin vidí... Proč? No, on se s tim dělal takovou dobu, a pak přijde někdo jako Bondarčuk a .... Hej, to, že jeho dílo znásilnil ve prospěch lidský lenosti ještě neznamená, že... Sklapni, jenom konstatuju! Jenom aby! Ježiš, to je blbec! Kdo? No tenhle. Myslíš Gagarinova bratra? Ne, tohohle! To je Godunova dcera, vole! A kdo je potom tohle? To je jeho syn!" konec výňatku z diskuze Jakub x jeho mozek! Těžké to dílo - těžký to film. Z výše uvedeného rozboru či kecání z hladu, jak chcete, lze vyčíst snahu páně Bondarčuka převytvořit toto stěžejní dílo ruské literatury v tápání nad pohlavím postav. P.S. konec vynahradí vše... (07.03.2010)

Boris Godunov je historická tragédie ruského autora Alexandra Sergejeviče Puškina, která je ve své podstatě úvahou nad tím, jakou moc má při utváření dějin jednotlivec. Autor zde kritizuje způsoby, kterými se mnozí panovníci dostávají na trůn. Konkrétně se jedná o podvody a vraždy. Toto dílo je jedním z prvních Puškinových děl, které bylo vydáno roku 1825. Sovětské filmové zpracování z roku 1986 je zcela v konceptu své doby. Ohromné kladení důrazu na výpravu a scénář, avšak samozřejmě v zájmu politické vůle. A právě ta výprava ohromí. To je však ale pro běžného diváka všechno. Ano, právě statické literární vyprávění jen tak leckoho nenadchne, ale v zájmu k Puškinovu vyjímečnému dílu rozhodně stojí za zhlédnutí. Pro zfilmování se nejedná o látku zrovna jednoduchou. Puškinova poezie na prózu je setsakramentský oříšek i na zpracování pro divadelní prkna. Film má svoji hodnotu a protože není zrovna záživným počinem, jedná se o snímek určený jen pro skutečné filmové fajnšmekry. (28.10.2017)