Povesť o nastojaščem čeloveke
Story of a Real Man
Príbeh ozajstného človeka
Obsahy(1)
O nevšedním životě, o povaze, vůli, odvaze a síle ducha legendárního stíhače Alexeje Petroviče Meresjeva vypráví silně humanistické dílo, které vstoupilo do dějin světové kinematografie. Koncem března 1942 byl sestřel stíhač Alexej Petrovič Meresjev a dopadl do centra fašisty ovládaného území v Děmjanském okruhu. Havaroval v neprostupném lese a při pádu se těžce zranil. Každý den uskutečnil za obrovských bolestí s rozdrcenými nárty a snětí v chodidlech 10 tisíc kroků, kterého ho nakonec po dlouhých 18 dnech dovedly až na svobodu. Svobodu, vykoupenou ztrátou obou končetin a obrovskou beznadějí. Opravdový Sovět Alexej Petrovič Meresjev se ale ani na okamžik nevzdal. Silou vůle překonal nástrahy osudu, aby nakonec opět usedl do kokpitu svého milovaného bojového letounu a dál bránil svou rodnou vlast. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (73)
Je to s podivem, ale já milovník válečných snímků a leteckých zejména jsem ,,Meresjeva'' viděl až dnes. Samozřejmě, film v mém povědomí předcházela heroická aura plazícího se letce mrazivou krajinou, stovky mil den za dnem takže jsem si myslel že mne nic ve filmu nepřekvapí. Čekal jsem bolševický blábol o ruském hrdinovi jehož výkon zlidověl... Nejednou jsem zaslechl jak se ten či ten plazil z hospody jak Meresjev... No a v tyto v pravdě tropické dny mohlo sledování ruské zimní krajiny a představa plazení alespoň částečně imaginárně člověka zchladit.... Když jsem film dokoukal, řekl jsem si, že nebýt toho zdůrazňování bolševismu a sovětského člověka, mohl to být silný film. Film o vůli žít, překonávat nástrahy, film o síle, kterou lze předávat dál jiným zraněným či zlomeným lidem. Uvědomil jsem si, že to vlastně ani není tak moc odlišné od pozdějšího britského filmu z roku šestapadesát - Reach for the sky o letecém esu RAF Douglasu Baderovi, který také přišel o nohy... Naštěstí Angláni neměli potřebu vyzdvihovat britského člověka propagandou, ale uctili jej zfilmováním jeho činů bez zbytečných keců, čehož se Rusové nevystříhali. Celkem úsměvně zněla věta Meresjeva adresována zraněnému letci po přistání když vyprávěl o bouři, lodnících a komisaři, který mu tuto moudrost ve špitále předal: ,,Byl to opravdový člověk, bolševik a s Boží pomocí budeme jako on...'' Trochu propagandistická schýza... :-). Překvapilo mně i to, že plazení bylo ve filmu věnováno jen prvních 10 minut, pak už je to spíše psychologické drama. Jinak ale žánrově film řadím k válečným snímkům z padesátých let. K filmům s poselstvím a slabšími bojovými scénami znázorněnými pomocí modýlků... Z německé techniky ve filmu uvidíte ruský poválečný transportér (to jako sdkfz) a americký náklďák studebaker.. (ehh). Z letadel pak uvidíme hlavně Kukuruzniky a Lavočky. Souboj s německými jak se ve filmu praví Fokery byl s Fw-190A, ale ty modýlky byly fakt bídné... Ačkoliv tento film byl za komančů mládeži masivně pouštěn a nemohl zanechat jako nucená ruská propaganda asi valnějšího dojmu, já na něj nahlížím trochu jinou optikou a tu propagandu protentokráte dávám krapet stranou... Skutečně tam lze nalézt toho i trochu více, byť to na mně působolo celé typicky rusky a afektovaně... Dávám tedy za 3 rudé hvězdy. * * * ()
Samozrejme by nebolo vôbec ťažké odsúdiť tento príbeh sovietskeho Pistoriusa ako propagandu. Ale je jednoduché sa chytiť zopár archaických fráz a smiať sa, ako hľadať to skutočne hodnotné na starých filmoch. Stolper umne rozčleňuje film na viacero výrazne odlišných častí, čím stále púta divákovu pozornosť. Film by mohol slúžiť ako komparačný materiál so súčasnou hyperrealistickou kinematografiou, ktorá by sa v podobnom príbehu musela sústrediť na detaily typu čo vojak počas 18 dní v lese jedol a pil, ako fungujú protézy a asi by sme si pozreli zopár nechutných naturalistických scén. Cieľom tohto porovnávania by bolo, nakoľko je podobná realistickosť prínosom. Mne totiž v Príbehu obyčajného človeka nijak zvlášť nechýbala. Zub času ale zostal voči filmu neúprosný, nedá sa nič robiť. Nie je to nadčasová klasika typu Žeriavy tiahnu. ()
Z první třetiny jsem nijak nadšený nebyl. Přesto po skončení filmu zůstal pocit, že to bylo dobré. ★ ★ ★ Spoiler. ★ ★ ★ Meresjev se plazí pouze na začátku filmu. Další děj, odehrávající se v nemocnici, je o propadání depresím a následné rekonvalescenci. Film nevnímám jako válečný, nýbrž jako psychologický. O vůli člověka. Pokud se vykašleme na veškerou sovětskou propagandu, zůstane překvapivě dobré dílo o tom, že člověk má vždy šanci a možnost. ()
Tvorba sovietských režisérov z obdobia nekompromisnej stalinistickej cenzúry je pre mňa hodne exotická. Málo kedy siahnem po týchto prachom zapadnutých tituloch. Pretože umenie, ktoré slúžilo politickým zámerom je plytké. "Príbeh ozajstného človeka" potvrdzuje toto tvrdenie. Odhodlaný boj pilota Alexeja Petroviča Meresjeva s nepriazňou osudu, keď prišiel v akcii kvôli ťažkým omrzlinám o obe nohy, je zaujímavým námetom. Ten je však sprznený silne propagandistickým ladením celého filmu. Z kecov o nezlomnej vôli sovietskeho človeka, charakterných boľševikoch a obetavých súdruhoch sa mi robilo zle. ** ()
Asi nejednomu Husákovu parchantěti byl Meresjev předhazován za vzor. Moji rodiče si tento film nikdy nenechali ujít a rovněž mě lákali, abych viděla tu imponující sílu vůle a inspirovala se jí do života. Výsledky nic moc, ovšem docela se mi to líbilo - tedy od okamžiku Meresjevova sestřelu, kdy to konečně trochu nabralo grády. V telebedně tehdy bylo skutečné ... exkrement - nadávejte si na dnešní plytké, hloupé, komerční zblitky podle libosti, ale za komančismu byl SKUTEČNÝ problém narazit vůbec na nějaký film, natož na kvalitní. Dnes bych na "Příběh opravdového člověka" hodila bobek - zvysoka a zdaleka, tehdy to byl těžký nadprůměr. 55% ()
Zajímavosti (1)
- Hrdina Příběhu opravdového člověka Alexej Maresjev (legendární sovětský letec sestřelený v roce 1942, ztratil obě nohy avšak znovu začal létat) zemřel na infarkt 16. května 2001, ve svých 85 letech. Za vojenských poct byl pohřben v Moskvě. (Rodriguez)
Reklama